Miridical ⚯͛[ff Harry Potter]

5. Nebudu vykládat lži

"pane bože, ona se úplně pošahaná, chápete, že ona ví, že venku něco je, že nám se něco může stát ale i tak s tím nic neudělá?!" řekne Ron při příchodu do Velké síně, kde jsme si šli dát oběd. "je vidět, že Popletal má strach a neví co má dělat,.." odpoví Hermiona a dává si na talíř brambory.  Já se podívám na vedlejší stůl s koho nevidím.. Draca Malfoye, jak se na mě dívá s těma jeho dokonalýma šedomodrými oč- cože? jakými dokonalými.., prostě jenom očima, a když jsi všimne, že se na něj dívám, tak se usměje a dál se věnuje konverzaci s jeho přáteli ze Zmijozelu..

".. a co ty Carly? Co si myslíš o tom?" zeptal se Harry a mě jako kdyby vytrhl z transu. "jo, je to fajn.." odpovím a začnu jíst brambory, které jsem si mezitím dala na talíř. "takže je fajn to, že Hagrid je pryč?" zeptal se Ron a já se na něj nechápavě podívala. "ehm, jakej Hagrid? Jó, vy myslite toho velkýho poloobra? nevím.. neznám ho, takže.." odpovím a podrbu se na zátylku. "ajó vlastně, promiň " řekl Ron.

Nastalo trapné ticho. Zase kvůli mně. "no nic, já  půjdu do knihovny. Užijte si zbytek oběda" urychleně řeknu a rozejdu se do knihovny.

Když do ní vejdu, najdu si nějaké knihy o přeměňování, abych mohla dohnat látku, když v chvíli co se otočím uvidím Draca Malfoye. Vykřikla jsem z toho jak jsem lekla a Malfoy mi v tu chvíli dal ruku před pusu. Podívala jsem se mu do očí a začala jsem se v nich znova ztrácet.

Po tom, co jsem si uvědomila co se stalo, jsem začala mluvit na něj. "co tady děláš? Co chceš?!" otázám se ho a on se chytí za zátylek. "omluvit se za ten dnešek před hodinou o obraně proti černé magii. Ani tě neznám.." řekl a já se zarazila. Po tom, co mi Hermiona vyprávěla o něm, tak mi nesedělo jeho chování. "proč? Právě že mě neznáš, to je ten důvod ne?" odpověděla jsem mu otazkou a uviděla jsem ho v rozpacích. "někoho mi připomínáš,.. někoho z dětství.. nevím.. uvědomil jsem si to v tu chvíli, co jsem tě viděl na tom obědě " odpověděl mi a já se zarazila. Blbost.. "pochybuju. Jsem ta mudlovská šmejdka, nevzpomínáš?.. a pokud mě omluvíš, musím na seshion s paní profesorkou Umbridgeovou" odpověděla jsem mu a odešla jsem.

***

S Harry jsem se sešla před jejím kabinetem. mám vcelku strach, co se bude dít.

Zaklepala jsem na dveře. Za dveřmi se ozvali dále a Harry otevřel dveře a vstoupil. Já ho následovala.

Když jsem vešla dovnitř, jako první jsem si všimla, že kabinet byl natřený růžovou barvou, na zdech byly obrazy kočiček, které se hýbaly a a naproti dveřím seděla Umbridgeová. Celá místnost voněla levným parfémem, který se vám ihned nasákne do oblečení a nejde smýt.

"pojďte dál Pottere a Blacková, prosím" řekla a celou dobu se na nás usmívala jako šílená.

"něco mi za trest napíšete. Každý z vás si sedněte na jednu stranu stolu prosím" řekla a já si začala vytahovat brko a inkoust, když v tu chvíli mě profesorka zarazila. "svými brky ne. Mám pro vás své " a podala každému z nas brko. "paní profesorko, ale nedala jste nám inkoust" řekl Harry a ona se na něj jenom usmála a stručně mu odpověděla. "nepotrebujete ho. Každý z vás mi opíše větu "nebudu vykládat lži ". " a kolikrát to chcete napsat?" zeptala jsem se "do té toby než se vám to doopravdy nevštítí" řekne a já začnu psát.

Nebudu vykladat lži. Nebudu vykládat lži. Nebudu vykládat lž-. A pocítila jsem lehké štípání na ruce. když jsem se podívala na svou ruku, uviděla jsem tam vyrytou větu: Nebudu vykládat lži.

"Copak?", zeptala se Harryho po tom, co prestak psát a držel suku v pěsti. On se jí začal dívat do jejich očí. To ticho mezi nimi bylo vcelku dlouhé. "ale nic" odpověděl Harry. "správně, protože vy víte v hlouby duše, že si zasloužíte trest, že pane Pottere?" a usmála se na něj. On tam seděl jako kupka neštěstí. " pokračujte" řekla a Harry začal psát znovu. Já dělala to stejné.

***

Seděla jsem na gauči s Harrym a četla jsem si. Byla jsem už vcelku unavená. Po chvíli se k nám pridala Hermiona s Ronem.

"co to máte s rukou?" zeptala se Hermiona po chvilce ticha. "nic" odpověděli jsme dvojhlasně. "ale z tou druhou" řekla Hermiona a vzala nám každému z nás ruku. Já sykla bolestí, protože jsem to měla vcelku ještě čerstvé a dost to bolelo.

"Musíš to říct Brumbálovi" řekla Hermiona Harrymu a prejela po jeho jizvě. "ne, má teď dost svých problémů a nechci Umbridgeový udělat tu radost. "zatraceně, vždyť vás za ženská mučí " opáčil Ron, "kdyby o tom věděli rodiče.. "."jenže já žádné nemám " odpověděl stručně a  rozešel se pryč.  "musíš to ohlásit, je to úplně jednoduchý" řekla Hermiona s nadějí, že to konečně vyjde. "ne, to není. Ať je to co chce, tak jednoduchý to není " a podívala jsem se na Hermionu zlostně. Po chvilce jsem vstala a rozešla jsem se do komnaty.