Miridical ⚯͛[ff Harry Potter]

22. Dobré ráno

Ráno jsem se vzbudila z noční můry a ihned jsem se rozhlédla, jestli jsem někoho nevzbudila. Díky bohu jsem nikoho neviděla vzhůru.

Šla jsem do koupelny, kde jsem si udělala základní hygienu a převlékla jsem se do oblečení, konkrétně do modrých džínů, černého trička a červené mikiny.

Sešla jsem všechny ty schody dolů a když jsem se podívala, kolik je hodin, tak jsem se až lekla. Bylo kolem šesté. Nikdo nebyl vzhůru ani dole, tak jsem si šla do obýváku si sednou ke krbu. Uviděla jsem tam hromádku knížek, tak jsem si jednu vzala. Kniha od Zlatoslava Lockharda. Co je doprdele za chudáka.

"dobré ráno" ozve se za mými zády a uvidím mužskou postavu. Měl zrzaté vlasy. Asi otec Ginny, Rona a těch dvojčat. "dobré" odpovím a usměju se. On se zastaví a vykulí oči. "Carly Potterová" řekne a přijde blíž. "myslel jsem, že jsi mrtvá.." dopověděl a prohlížel mě. "ehm.. nechápu proč? Jinak nejsem Potterová.. ale Blacková.." řeknu a postavím se. "no.. víš.. za dob první války proti Voldemortovi byli dost těžký " začal mluvit a posadil se naproti mě, do křesla. "no a vím, ze tvoje matka, Lucy Riddle, měla těžký. Byla sestra samotného Voldemorta, no a on ji tak moc chtěl na své straně, že udělal cokoliv, jen aby se na tu jeho stranu dostala. Jenže ona se držela na straně dobra. Byla i členem Fénixova řádu." pokračoval a já ho pozorně poslouchala. "no, a tvůj otec, bratr Harryho otce, tak on se snažil pomoct tvé matce, aby ji Voldemort neustále nepronásledoval a snažil se ji urchránit. Zamilovali se do sebe a tak jsi přišla ty. Zemřel když ti byly asi 2 roky. U vás doma. Když si Voldemort přišel pro tvoji matku. " řekl a já sklopila pohled a do očí mi vyhrkly slzy."ona stihla utéct, ale tebe tam nechala. Našel tě asi někdo z mudlů a musel tě dát na adopci, protože nikdo o tobě nevěděl. Až na Brumbála s McGonagallovou, kteří ti pomohli najít dobrou rodinu, která by tě mohla adoptovat. Potom ti poslali dopis do Bradavic o pár let později než je obvyklé, jen aby tě ochránili. Matka ti musela vymazat paměť ještě předtím, než stuhla utéct.. jako kdyby očekávala jeho příchod, proto si na nic napamatuješ.." dopověděl pan Weasley a já ho jenom sledovala. Byla jsem úplně mimo. "Brumbál se strachuje, že když o tobě teď Voldemort ví, tak tě bude chtít do své armády smrtijedů.." pokračuje a já vykulím oči. To nemůže být pravda. "to je blbost. Není to možný.." začnu mluvit a do očí se mi nahrnou slzy. Začne se mi špatně dýchat a oči se mi zalejou celé slzami. Ne.. už znova ne.

Rozeběhla jsem se pryč a nechala jsem tam pana Weasleyho sedět.

Běžela jsem pryč. Rozeběhla jsem se k hlavním dveřím a ven. Potřebovala jsem na čerstvý vzduch. Teď to všechno dávalo smysl. Úplně všechno. Ty slova Bellatrix. Ty vzpomínky Draca a všechno do sebe zapadalo. I ty sny.

Prosadila jsem se na schody vedoucí do domu a schoulila jsem se do klubíčka. Rozbrečela jsem se úplně. Nedokázala jsem to zastavit. Měla jsem pocit, že se za chvíli zblázním. Bylo toho moc.

Po chvíli, co jsem tam seděla, tak jsem si uvědomila, že to bylo asi moc blbé ho tam nechat. Otřela jsem si slzy a rozešla jsem se zpět. Uviděla jsem tam už ostatní, jak seděli u stolu.. "dobré ráno" řeknu a všichni se na mě podívají. "dobré" řeknou a já si sednu na volné místo vedle Harryho a pana Weasleyho. "omlouvám se.." řeknu panu Wealeyovi. "za co prosimtě?" zeptá se nechápavě. "no, za to, že jsem tak odešla.. " řeknu a on se na mě vážně podívá. "nedivím se, že jsi odešla a nemusíš se omlouvat. Na tvým místě bych udělal to stejný" řekl a pohladil mě po rameni. Harry se vedle mě nechápavě díval a drknul do mě, ale já jsem zamávala rukou, ať to nechá bejt.

Po chvíli jezení začala klepat na okno sova s dopisami v ruce. "to musí být Bradavické dopisy. Rone, běž tý sově otevřít" řekne pan Weasley a Ron vstane s nechutí a otevře to okno. Sova vletěla dovnitř a hodila ty dopisy na stůl a místo toho, aby třeba odletěla nebo se zastavila normálně, tak se rozplácla přede mě na stůl. Ihned jsem vstala a vzala jsem tu sovu na ruku a pohladila ji. "zatracenej Erol" ozve se z Ronových úst a já se uchechtnu. "prosimtě ta sova je v pohodě. To dělá vždycky" ozve se z Ginných úst a usměje se. "nojo, ale je milá, to se musí uznat" řeknu a odnesu ji k oknu.

"mami, zase budou potřeba nový učebnice" ozve se s Ginných úst a ukáže ten seznam mamce. "musíme do příčné ulice. Půjdete samy, že ano? Já mám ještě práci a tatínek musí do práce" řekne paní Weasleyová a všichni odkýveme. "můžeme rovnou navštívit George s Fredem"  řekne Ginny a všichni nadšeně přikyvují. Možná tam potkáme Draca.. třeba..