Miridical ⚯͛[ff Harry Potter]

52. "vrátily se mi všechny vzpomínky"

Remus se na mě vážně podíval. "musíš zůstat tady." řekne a já se na něj vyděšeně podívám
"vždyť mě výslovně nenáviděj. Proč bych u nich měla zůstávat?!" vykřiknu a postavím se. "to mi je jedno jestli jo nebo ne. Uz bylo davno rozhodnuto, že když by nastala taková situace, budeš u nich" odpoví mi a já dám ruku v pěst. Doprdele. "a už žádný kecy. " řekne naštvaně Lupin a hodí po mě můj batoh, který byl plný věcí. Oni nevím odkud ho vzal.

***

Byl večer a já ležela v pokoji, kde jsem trávila většinu času před dvěma týdny. Bylo mi zle. Vše zde bylo tak stísněné. Moje negativní myšlenky si také našly cestu na povrh a o ničem jiném jsem nepřemýšlela, než o tom, jak tady nechci být. Snažila jsem se najít důvod proč. Tak moc jsem chtěla vidět Harryho, Draca, Hermionu, Rona ale nebylo to možné. Co se stalo Dracovi? Pokud něco vážného, nikdy si to neodpustím.. Nikdy..

Po chvíli ležení jsem se posadila a vzala tu knížku od Brumbála a začala v ní listovat. Po chvíli na mě vypadla nějaká obálka. Bylo na ní mé jméno. Ihned jsem ji otevřela a vypadla na mě fotka a ovanul mě nějaký zvláštní pocit. Podívala jsem se na fotku a uviděla jsem tam mě jako malou, moji matku a otce. Jako kdyby se mi vrátili všechny vzpomínky. Před očima mi začaly probíhat.

*před 14 lety*

"Lucy, podívej. Vždyť je tak krásná"  pzval se něčí hlas a já uviděla nějakého muže, který mi připomínal meho otce. "je to tak. A určitě bude mocná a plná odvahy a lásky"  odpoví mu moje matka a pohladí mě po hlavě.

***

"ta vyrostla" řekla Bellatrix, která mě pohladila po tváři. Já se začala smát. "jsem tu naposledy" řekne matka a vezme mě zpět do náruče a otočí se k odchodu ale narazí se mnou do nějaké osoby. "kampak kampak sestřičko? přišla jsi mi ukázat moji neteř?" ozval se hlas. Ucítila jsem, jak mě matka více sevřela v náručí a její srdce začalo být rychlostí blesku. "přišla jsem se rozloučit s mými nejbližšími" odpověděla mu jednoduše a v tu chvíli co se rozejde pryč, tak ji chytne za ruku a ona se mu vytrhne a začne utíkat pryč.

Vyděšeně jsem otevřela oči a začala zhluboka dýchat. Vsechny vzpomínky, myšlenky mi probudili v hlavě a mě se do očí nahrnuly slzy. Proč...

"je vše v pořádku?" ozval se hlas od dveří a uviděla jsem tam stát Freda. Měl docela starostlivý výraz. "jo, jo" pokouším se odpovědět bez vzlyků ale jeden mi uteče a to ho donutí ihned přijít za mnou a obejme mě. To mě překvapí a trochu s sebou cuknu. "co se stalo?" zeptal se mě ještě jednou a já se mu podívala do očí. "vrátili se mi všechny vzpomínky" odpověděla jsem mu jednoduše a on mě sevřel v náručí pevněji.