Miridical ⚯͛[ff Harry Potter]

21. Weasleyových dům

Když jsem si uvědomila, co se dělo stála jsem společně s Harrym ve vodě uprostřed pole naproti zvláštnímu domu. "jsme u Weasleyových" řekne a já vykulím oči. Tak tady oni žijí. Zvláštní dům..

Vešli jsme do domu uslyšela jsem různé hlasy. Jako kdyby se hádali. "..asi se toulá někde po domě" uslyším v tu chvíli, co vejdeme dovnitř. "vážně" odpoví Harry a z poza rohu se rozeběhne Ginny a obejme ho. "je tady i Carly" řekne a obejme mě taky.

"Harry, Carly" uslyším Hermionu a také nás obejme. Vykulím oči. Co tady ona dělá? Ron udělá to stejné. "Harry, to je báječné překv-" začne mluvit postarší žena.. asi jejich matka. "Carly.." řekne a sleduje mě jako zjevení. Přestane se usmívat a v jejich očích se objevili slzy. "myslela jsem, že jsi mrtvá.. Po tom, co se tvoje matka vypařila a tvůj otec zemřel.." začala mluvit a pohladila mě po tváři. "ehm.. já vážně nevím o čem to mluvíte.." reknu a uchechtnu se a podívám se na ni zmateně. "ona ti vymazala paměť..." řekla jako kdyby jí to došlo a usmála se. Wtf o čem to mluví?

"jsem ráda, že jste oba dva tady" a usmála se. "proč jste nám nedali vědět?" zeptala se a já sklopila pohled  "to věděl jenom Brumbál " řekl Harry a usmál se na ni. "a, ten Brumbál, nojo" odpověděla nám. "fajn, pojďte dál. Ron ti pomůže určitě odnést věci do pokoje k Hermioně. Od té doby co se vystehoval Fred a George je tu o trichu víc místa." řekla a zpražila Rona pohledem. On kývl hlavou a šel k mému kufrům. "to nemusíš, já si ho vezmu sama " a hodím po paní Wealeyové vděčný pohled. "ale to mu nezaškodí. Rone, pohni" řekne a já sklopim pohled. "nemusíš ale dík" řeknu mu poplácám mu po zádech. "v pohodě " řekne avezme mi kufr a zacne ho táhnout nahorum Harry si vzal svůj kufr a začal ho tahnout nahoru taky. Já jsem mu aspoň vzala klec s Hedvikou.

***

Seděli jsme v kroužku a Harry četl noviny. Já jsem si četla knihu a byla opřená o Rona, který četl co jsem četla já. Hermiona držela v ruce Křivonožku a hladila ho. "ten denní Věštec začíná mlít samý nesmysly" řekne a zmačká ty noviny do koule a podpálí ji. Všichni se na něj podíváme a já se odsunu od Rona.

"Kdy jsi přijela?" zeptal se Harry Hermiony, která vypadala dost mimo ale když se jí zeptal, ihned to z ní opadlo a ona ihned odpověděla. "před pár dny" a podívala se na Rona. "nevěděla jsem, jestli vůbec přijedu. " a znova se nervózně podívala na Rona.

"mamka se před týdnem zjančila. Prej bychom se s Ginny  neměli do Bradavic vracet, že je to, nebezpečný" začal mluvit a já se uchechtla. "ale di ty" odpověděl impulzivně Harry. "není sama" ozvala se Hermiona. "vždyť i naši vědí, že se děje něco špatnýho" řekne nešťastně. "u nás to moc neřeší.. nic o vás neslyšeli.. chtěla jsem je uchránit" řekla jsem a podrbala jsem se na zátylku. "taťka to vyřešil. Řekl, že se chová jako blázen " řekl a podíval se na mě. "Naštěstí se vzpamatovala.." dopověděl a sklopil pohled.

"jsou to Bradavice, a Brumbál, co může být bezpečnější?" podal Harry řečnickou otázku a podíval se na mě. Já jsem sklopila pohled. Nemám pocit, že je tam dokonale bezpečno..

"Hodne se mluví o tom, že Brumbál už stárne" začne mluvit Hermiona a vážně se na něj podívala. "Nesmysl, je mu teprve.. kolik mu je?" zastaví se a podívá se na nás. "sto padesát? Plus mínus pár let" zkusím a všichni se začnou smát. "tos neřekla" řekla Hermiona a poplácala mě po zádech. "ale reálne, třeba je to pravda.." řekl a znova se začnou smát. Mě moc do smíchu nebylo, protože jsem si všimla, že v novinách byl Malfoy. Nelíbilo se mi to.

"Carly.. proč ses celou dobu nikomu neozvala?" zeptala se po chvíli Hermiona. Všichni se na mě podívali a já sklopila zrak. "nechtěla jsem vás otravovat.. " odpověděla jsem a podívala jsem se po nich. "ty nás nikdy neotravuješ. Proč bys měla?" řekl Ron a objal mě. "no.. já to chápu, ale potřebovala jsem si projet myšlenky " řeknu a mám problém udržet slzy. "omluvte mě " řeknu a vstanu a odejdu směrem do koupelny. Bylo mi strašně zle.

Zavřela jsem za sebou dveře a sesunula se na zem. Udělalo se mi černo před očima a slyšela jsem pískavé zvuky v uších. Můj dech se zrychlil a vyhrkly mi slzy. Nedokázala jsem se nadechnout. Místo černa jsem uviděla všechny špatné vzpomínky. Jako kdyby se mi protáčel celý život před očima.

"Carly?" ozvalo se od dveří ale mě to bylo úplně jedno. Bylo mi jedno, kdo to byl. Potřebovala jsem se sklidnit. Bylo to hrozný. "zhluboka dýchej. Všechno bude dobrý" uslyším a snažím se dělat to, co mi ta osoba řekne.

Pomalu se mi zpomaloval tep. Začala jsem vidět vcelku normálně a zhluboka jsem dýchala. Podívala jsem se na tu osobu a uviděla jsem Hermionu. "díky.." řeknu se slzami v očích a obejmu ji. "jo, jasný.. co se děje Carly? Tohle se ti nikdy nedělo" zeptala se mě a podívala se mi do očí. "co by se mělo dít. Vše je v pořádku. Jsem ráda, že jsem rady s váma. Neříkej o tom Nikomu" řeknu ji a ona se zamračí. "tohle ale není normální. Něco tě tíží? nebo?" začala se nadále ptát a já sklopim pohled. "vše je v pohodě, neslyšíš?" vykřiknu až moc nahlas a sama se leknu, jak jsem vykřikla. Ona se na mě zděšeně podívá . "promiň.., já.." řeknu a znova se jí rozbrečím do klína. "v pohodě.." odpoví mi a začne mě hladit po zádech.