Miridical ⚯͛[ff Harry Potter]

32. "já ho zabiju"

Bylo ráno a já jsem otevřela oči. uviděla jsem Draca, který na mě koukal a měl v očích starost. "dobré ráno" řeknu a usměju se. "no moc dobrý teda není" odpoví mi a podívá se mi hluboko do očí. "ale jo, dneska jedeme domů " odpovím mu nadšeně a vstanu. On udělá to stejné a začne si mě prohlížet.

"já ho zabiju" řekne a v očích mu byla vidět zlost. "vždyť se nic nestalo, je to dobrý.. nestojí ti za to" řeknu a snažím se ho tím uklidnit ale to se mi nedaří. Naopak. Bylo to horší. "neměl to dělat ožrala jeden. Kretén. " zakřičí a já se mu podivám hluboko do očí. Z něho to napětí a zlost trochu odejde. Chtěl se ke mně přiblížit aby mě políbil, ale já jsem ucukla. Vyhrkly mi do očí slzy a odtáhla jsem se. "promiň.. promiň.. já... neuvědomil jsem si to.." začne mluvit ale já mu dám prst před pusu. "to je v pohodě. Měli bychom se jít zabalit." řeknu a on kývne hlavou. Jeho ofina mu trochu padala do očí, tak jsem mu ji shrábla a dala za ucho." měl by ses trochu ostříhat" řeknu a on se uchechtne. "když myslíš" a obejmul mě. Bylo mi to dost nepříjemné ale snažila jsem se necuknout. "hezký prázdniny" řeknu mu a usměju se na něj. On mi hodí srdečný úsmev a rozejdu se pryč.

***

Vešla jsem do Nebelvírské věže a rychle jsem proběhla společenskou místností směrem do komnat. Vzala jsem si rychle věci na převléknutí a šla jsem do koupelny.

Vešla jsem do sprchy a začala jsem na sebe pouštět proud teplé vody. Všimla jsem si svých rukou, které měli otlačené modřiny od pevného stisku, za nechtama kůži a na kolenou byly také modřiny. Do očí se mi nahrnuly slzy a začala jsem si ty místa promasírovávat sprchovým gelem. Hrozně to bolelo.

Začalo se mi špatně dýchat a moje nohy ztěžklo. Moje kolena ze začala třást a já jsem se zhroutila na zem. Začala jsem hystericky brečet. Nedokázala jsem to zastavit. Nedokázala jsem se nadechnout a nedokázala jsem si uklidnit dech. Všeho bylo moc. Před očima jsem uviděla Cormacům podlý výraz, který mě pronásledoval i při zavřených očí. Klepala jsem se. Bylo mi jedno, jestli ta sprcha mě udusí nebo ne. Chtěla jsem jenom umřít. Necítila jsem nic jiného než bolest. Začala jsem řvát a schoulila jsem se do klubíčka a zavřela oči. Chtěla jsem, aby to skončilo. Už jsem nechtěla, aby ta bolest tady byla. Už ne.

"Carly? Co se děje? Carly?" ozval se nějaký hlas a já se snažila utišit. Vůbec mi to nešlo. Naopak.  Začali ze mě vycházet hlasité vzlyky.

Otevřeli se dveře od sprchy a uviděla jsem něčí nohy. Bylo mi jedno co ta osoba dělala.

Začala mě zvedat a dávala kolem me ručník. Bylo mi jedno kdo to je. "Co se stalo? Kdo ti to udělal?" zeptal se ten hlas a začal mě sahat na ty modřiny. Vykřikla jsem bolestí a znova mi vyhrkly slzy. "promiň.. nechtěla jsem. Vezmu tě do pokoje, dobře?" zeptal se ten hlas. Musela to být Hermiona.

Oblékla mě do mého oblečení a cítila jsem nějakého kluka, jak mě zvedl a nesl mě někam. "Co se stalo?" zeptal se ten hlas. "Nevím, našla jsem ji takhle ve sprše" odpověděla tomu hlasu Hermiona. "pane bože.." dodal ten člověk co mě nesl a zastavil se a začal mě někam pokládat. Cítila jsem kolem sebe peřiny. Zkusila jsem otevřít oči. Uviděla jsem Hermionu, která u mě seděla a zděšeně mě sledovala. "Carly" vykřikla a ihned mě obejmula. "Co se stalo?" zeptala se mě. Já jsem polkla narůstající knedlík v krku a snažila se uklidnit. "Cormac,.. se mě osahával" odpověděla jsem ji se vzlyky a znova se rozbrečela. Ona se na mě vyděšeně podívala a znova mě pevně obejmula. "to bude dobrý..." řekne a začne mě hladit po zádech ale já ucuknu. "promiň.. už.. toho nechám. Půjdeme za ředitelem třeba a" začne mluvit ale já jí dám ruku před pusu. "ne, to je dobrý.. řešit to nebudeme... hlavně ne s Brumbálem.. " řeknu se slzama v očích. Nesmí se dozvědět nikdo o mě a Dracovi.. zatím.. "pane bože Carly, zase? Tím, že to neřekneš jenom uškodíš hlavně sobě" řekne a já sklopím pohled. "prostě ne" vykřiknu a postavím se. "prostě to neřeš dobře? A hlavně nikomu nic neříkej" dodám a otočím se k ní zády. Ona si povzdychne a rozejde se pryč.