Miridical ⚯͛[ff Harry Potter]

56. "neserte mě, oba dva"

Přemístíme se s nějaké místo, kde je plno písku. "Hermiono. už jsme v bezpečí" uslyším Harryho a to mě donutí vstát. "už je dobře" řekne a uvidím, jak oba dva se rozejdou za Hermionou. V tu chvíli mě píchne do ruky a já stáhnu rukáv. Uviděla jsem úplně krvavou ruku. Zamlží se mi před očima a udělá se mi zle. Nic nevidím. Poslední, co si pamatuju je hlas Harryho s Ronem.

***

Vidím bílý hrob, který se otevíral a vidím Voldemorta. Zamrazi mě. Vždyť to je hrob Brumbála. Voldemort ho zničí a vytáhne si z něj Bezovou hůlku. Hůlku, která patřila Brumbálovi. Zamrazilo mě. Voldemost si ji prohlížel a vycaroval s ním znamení zla na obloze.

***

Otevřela jsem oči s křikem a rozhlédla jsem se. ležela jsem v nějaké posteli, vedle který seděl Harry na židli a měl hlavu v dlaních. "Harry?" ozvu se chraplavým hlasem a pomalu se posadím. "Carly. Carly, díky bohu. Hermiono, Rone" ihned vstane a zakřičí na ostatní. V tu chvíli co přiběhnou, tak Hermiona se za mnou rozeběhne a pevně mě obejme. "jsem tak ráda že jsi ok" řekne a usměje se na mě. "jo.. jasný " řeknu a všichni se na mě dívají. Mě zamrazí. Ruka. Ihned si na ni začnu sahat a začnu se na všechny vyděšeně dívat.

"ty za to nemůžeš.." řekne Ron ale já se na něj stroze podívám a dám ruku v pěst. "ale můžu. Vy nevíte, co se stalo.." řeknu a stáhnu rukáv. Uvidím tam lehce krvavý obrys znameni zla, který byl plný strupů. Prejedu po něm prstem a zachvěju se. Bože..

"potrebuju Draca.." zašeptám a do očí se mi nahrnou slzy. Ucítím šílenou úzkost v sobě a cítím, jak se mi do očí hrnou horké slzy. "potřebuju Malfoye.." vykřiknu a stáhnu rukáv. Nemohla jsem se nadechnout.

V sekundě jsem vyšla z pokoje rozutekla jsem se pryč z domu. Nevěděla jsem kam běžím, věděla jsem jenom, že běžím po pláži. Foukal silný vítr, který mě rozhýbal a dělal moji chůzi ještě více zmatenou a nevyrovnanou. Začala jsem křičet. Bylo mi tak zle.

Po chvíli jsem se zastavila a podívala jsem se kolem sebe. Viděla jsem moře, které mi připomnělo náš příchod a následně skolabování. Bylo mi hrozně.

Po chvíli jsem uviděla nějakou osobu naproti mě celou v černém. Jako kdyby se čas zastavil.. Ne, to není možné..

Ta osoba se za mnou rozejde a já ji ihned poznám. Draco. Kdo jiný by to byl.

Rozeběhnu se jeho směrem se slzam v očích a v sekundu, co k němu dobehnu ho pevně obejmu. On mi to obětí opětuje a ucítím jeho slzy na mém rameni. "co tady děláš?" zeptala jsem se ho s Ufňukaným hlasem. "odešel jsem. S těma šílencema nechci mít nic společného" řekne a já se mu podivám do těch jeho dokonalých šedomodrých očí. Tak moc mi chyběli. V tu sekundu přitiskl své rty na ty mé a to ve mě vyvolalo plno pocitů. Bylo to hrozně krásný. Ihned jsem začala spolupracovat a z polibku se stalo líbání.

"Carly?" ozval se hlas za mnou a když jsem se otočila, uviděla jsem Harryho. "co tenhle parchant tady dělá" vykřikne a namíří na něj hůlkou. "něco mi dlužíš Pottere. Máš něco, co je moje, tak mě moc neštvi" řekne a pohledem namíří na hůlku, co drží v ruce. "pane boze. Můžete se oba dva uklidnit?" vykřiknu a odtrhnu se od Draca. "chováte se jako malí smradi. Neumíte dělat i něco jinýho než se hádat?" zeptala jsem se naštvaně a sebrala Harrymu a Dracovi hůlku, který ji pomalu začal vytahovat taky. "tak mi neměl vzít hůlku" namítne Draco. "neměl sis začínat se smrtijedy a s mou sestřenkou ty kreténe" štěkne Harry a to mě vzpruží. "neserte mě oba dva" řeknu a podívám se na ně vražedným pohledem. "fakt jak malý děti"

***

Seděli jsme všichni v domě a bylo úplný ticho. Ron s Hermionou pozorovali Draca, jak mě pevně drží za ruku a druhou má kolem mých ramen. Měli strach. To stejný já. Nechápu, jak je možný, že se sem dostal.

"jak si se sem dostal?" zeptal se ho Ron dosti nepříjemným hlasem. "přemístil jsem se. Co tě to vůbec zajímá ty zrzatej šmejde" odpoví mu dost nepříjemným hlasem ale já ho kopnu do holeně a on si to rozmyslí. "sorry" řekne a podívá se mi do očí. Byl dost naštvanej. Ať se nediví. Já byla taky. "cítil jsem, že se sem musím přemístit. Mělo to tak být " řekl mu do očí a Ron je vykulil a hodil pohled na mě. "no mě do toho netahej" odpovím mu na jeho pohled.

"kde je vůbec Dobby?" zeptám se po chvíli a podívám se na ně. Draco se na mě nechápavě podívá. "Zemřel.." řekne Hermiona a mě do očí vyhrknou slzy. Doprdele.. "jak jako že zemřel. Zbláznili jste se? Dobby zemřel?! Vy jste ho zabili" vykřikne v plné zlosti Draco a impulzivně se postaví. "byl to můj jediný přítel.." zašeptal a rozbrečel se. Ihned jsem ho obejmula a on mě pevně obejmul. Nikdo nechápal co se dělo. Harry se na mě překvapivě podíval a to stejný Ron. "Kdybych se víc snažila.., tak by.."."Ne.. stale se co se stalo a za tohle nemůžeš. Za to může jedině Bellatrix" řekne Harry. Dám ruku v pěst. Draco se ode mě odtáhne a dá ruku v pěst. "ta zasraná štětka" zašeptá a posadí se. Začal klepat nohou. Byl docela mimo. "Draco.. bude to dobrý.." řeknu a začnu ho hladit po zádech.

"chceš vidět jeho hrob?" zeptal se Harry mělce. Draco se na něj nenávistně podíval. "seš fakt divnej" řekne ale postaví se. "fajn" řekne svým typickým Malfoyovým hlasem a společně se mnou a Harrym se postaví a rozejdeme se směrem ven. Draco mě pevně drží za ruku. Bylo to hrozně hezký.

Dojdeme k malému náhrobnímu kamenu, kde bylo napsáno jméno Dobby. Ucítila jsem, jak Dracův stisk zesílil a já věděla proč. Dobby.

Vzala jsem hůlku a udělala jsem pomocí ní malý věneček. Pousmála jsem se.

"jdeme pryč" řekne Draco po chvíli a oba dva jsme se rozešli zpět do domu. Harry tam zůstal.