Miridical ⚯͛[ff Harry Potter]

12. Zelená kravata

"Jdeme na Vánoce do doupěte, takže tady asi budeš sama.." řekla Hermiona, co si zabalila všechny věci. "dobře.. tak si to užijte" řeknu a ona mě obejme. "dávej na sebe hlavně pozor a nedělej blbosti" . "jasný" odpovím a ona se rozeběhne směrem dolů, kde na ní čeká Harry, aby se rozešli spolu do doupěte či do čeho to furt říkají. Ron se po nešťastné události jeho otce, se svými sourozenci rozešel tam už dávno, takže tady uz nikdo není.

Rozešla jsem se do velké síně, kde skoro nikdo nebyl. Šla jsem si pro něco k jídlu, protože jsem měla už vcelku hlad. Vzala jsem si toust a skleničku s dýňovým džusem a začala jíst. Zničehonic si ke mně někdo sedl. "takže ty neodjizdíš?" zeptala se mě ta osoba a já podle hlasu věděla kdo to byl. "a ty snad nejedeš to té své vily za svými dokonalými rodiči?" odpověděla jsem mu tvrdě a pokračovala jsem v jezení svého toustu. "co tak z ostra slečno Blacková. Co jsem vám udělal, že se mi nepodíváte ani do očí?" pokračoval a já to nevydržela. Rychle jsem se postavila a když jsem chtěla odejít, on mě pevně chytl za ruku. "pusť mě" vykřikla jsem v domění toho, že to pomůže. Nechtěla jsem se mu dívat do očí. Zjistil by všechny mé pocity co cítím. Neumím to skrýt. "ani náhodou. Do tý doby, než mi neřekneš, proč se ke mně tak chováš tak ne" vykřikl taky a Chytil mi i druhou ruku. Teď jsem neměla jinou možnost, než se mu do těch očí podívat. Uviděla jsem v nich zlost a sklamání. Achjo.. promiň Draco.. ale jsou věci co vědět nemůžeš..

Uviděla jsem jeho vyšetřovatelský odznak od Umbridgeové a to mě upřesnilo v tom, co musím udělat.

Vytrhla jsem se mu, když uvolnil stisk a rozeběhla jsem se pryč z velké síně. Bylo mi do breku.

Vešla jsem do Nebelvírské věže, kde jsem uviděla Vánoční stromeček a pod ním dárky. Jak úžasné.. Rozešla jsem se k němu a uviděla jsem různé jmenování od koho tam byli dárky. Rozbrečela jsem se. Tak strašně mám ráda Draca, ale nesmí se nic dozvědět.. prostě nesmí.

Od Hermiony jsem dostala balíček mudlovských knih, od rodičů jsem dostala pár ponožek a nějaké sladkosti z mudlovského světa, od Rona jsem dostala novou šálu a od Harryho nové brko. Koukám, že si všímá, že to moje je v příšerném stavu. Co mě ale překvapilo víc byl fakt, že jsem dostala něco od Draca. Když jsem to rozbalila, měla jsem před očima malou krabičku, ve které byl lísteček a na něm bylo napsáno: "přijď dnes večer ke zmijozelské věži." a pod ním byl malý přívěsek ve tvaru srdíčka a pod ním kravata. Zelená. Jaké sweet. Nevím jestli tam mám jít.. co když se něco stane..co když je to nějaká léčka. Nesmím mu nic říct a od té doby, co jsme začali s projektem Brumbálova armáda jsem se s ním neviděla..

***

Přišel večer a já seděla na posteli a nevěděla co mám dělat. Nevěděla jsem, jestli mám jit za Dracem nebo ne, ale nechtěla jsem ho zároveň sklamat. Něco mě k němu táhlo. Něco zvláštního..

Impulzivně jsem si uvázala zelenou kravatu, vzala dárek pro něj, co jsem si stihla připravit a rozešla jsem se potichu směrem ke Zmijozelské věži.

Když jsem přišla blíž, uviděla jsem ti platinovou kštici. Když se otočil a uviděl mě, jak přicházím, uviděla jsem na jeho obličeji úšklebek.

"Takže si přesto přišla" začal mluvit a usmál se, když uviděl na mě zelenou kravatu. "ano, pokud se nehodláš chovat jako idiot" odpověděla jsem mu. On se na mě jenom podíval a otočil se, aby zašeptal heslo a zmijozelská věž se otevřela.

Když jsem vešla dovnitř, uviděla velký rozdíl oproti té naší. Měli obrovskou společenskou místnost, kde byli černé kožené sedačky a černé stoly, na kterých bylo plno blbostí. Měli zde také krb, který byl oproti našemu také větší. Vše to tu vypadalo tak chladně, jako kdyby tady nikdo nežil. Uviděla jsem zde pár lidí ze Zmijozelu, kteří si jen tak povídali, ale jeden uchvátil moji pozornost. Blaise Zabini. "Čau Draco. Koho to sebou máš? Nějakou holku jo? Týjo, konečně" Začal mluvit ale Draco ho začal propalovat pohledem a začal mluvit. "sklapni Blaisi. Hleď si svýho." šťekl na něj a já vykulila oči. Nechápu, jak se k sobě můžou takhle chovat.

Draco mě táhl dál po různých schodech, až mě dotáhl nahoru do nejvyšších komnat Zmijozelské věže. Bylo zde okno, odkud byl dokonalý vyhled na krajinu kolem Bradavic. Bylo to neskutečný. Také tu byla jediná postel se zelenými nebesy a skříní, na které visel zelený Zmijozelský plášť s odznakem od Umbridgeové. "to je tvůj pokoj?" zeptala jsem se ho a on kývl hlavou. Takový luxus, mít pokoj sám pro sebe. "máš to tu dost uklizený. Až mě to nutí říct, jestli tady nežije spíš nějaká dívka" a uchechtla jsem se nad tím, co jsem řekla. On se také uchechtl a podbal na zátylku. "je to můj pokoj" řekl jistým hlasem a já se rozesmála. "pane bože, jasně že to je tvůj pokoj. Kdo by jiný měl v něm košík plný zelených jablek" a ukázala jsem na jeden z nočních stolků, kde byla miska s těmi zelenými jablky.

On se zničehonic rozešel a šel přímo k té míse a vzal odtmtud jedno jablko a kousnul si do něj. Celou dobu, co to dělal mě pečlivě sledoval. Skousla jsem si ret. Takhle vypadal hrozně dobře, až  sexy bych řekla. Když si toho všiml, přiblížil se ke mně s úšklebkem. Postavil se přede mě. Byl vyšší než já, musela jsem zvednout hlavu, abych mu viděla do těch jeho chladných očí. Měla jsem pocit, že se mi za chvíli podlomí kolena z toho napětí. On se ještě více přiblížil a já cítila jeho dech. Byl cítit jako zelené jablko. To, co právě jedl. Sledovali jsme se navzajem tak dlouho, ale oba jsme se báli  udělat ten první krok. Bylo to tak strašně mučící.

Naše rty se setkaly. Pocítila jsem výbuch citů a cítila jsem, jak mě Draco chytil za boky a zvedl si mě do náručí. Já jsem mu své nohy omotala kolem pasu a líbala ho. Byli to hladové polibky. Cítila jsem, jak se jeho jazyk pokouší o dominaci, tak jsem ho nechala. Bylo to tak vzrušující. Dala jsem mu ruce do vlasů a zatáhla ho za vlasy. On mě zmáčkl zadek a hodil mě na postel. Viděla jsem na jeho tváři úšklebek.

Vzal si hůlku a zašeptal nějaká kouzla, hádám, že tlumící zvuk a vrátil se ke mně. Začali jsme se znova líbat. Tentokrát jeho polibky byly čím dál tím dravější..

Začal si hrát s jeho kravatou, kterou jsem měla na sobě a snažil se ji sundat. Nedařilo se mu to. "ty neumíš ani sundat kravatu" řekla jsem a začala jsem se smát. On se zamračil a nechal mě, abych si ji sundala. Začal mě znova líbat a pomalu mi sundával i košili, spíše mi ji strhl i s knoflíčky a odhalil tak moje spodní prádlo. Začala jsem se červenat.

Svými rukami jezdil všude, kde mohl a já jsem se mu snazila sundat košili, což se mi nedařilo, tak to udělal za sebe a také si sundal kalhoty. "máš stále více oblečení než já" řekl a já se zasmála. "takhle mi to vyhovuje" odpovím mu se smíchem ale on se zamračí. "mně ne" a zacne mě svlékat, tak jsme oba ve spodním prádle. jeho stehna se dotýkala o má a jeho hrudník se zběsile zvedal.

Začal mi sundávat zbytek mého oblečení, což bylo jenom spodní prádlo. Když jsem byla nahá, cítila jsem se blbě, ale když jsem se podívala k jeho nohám, uviděla jsem obrovskou bouli. Uchechtla jsem se.

Na nic nečekal a vešel do mě. Zasténala jsem a vyhrkly mi slzy. "promiň.. chvíli počkám" řekl a začal mě líbat. Pomalu začal přirážet. Dával tempo a z mých a jeho úst se ozývalo vzdychání. Já ho držela za záda a tahala ho za vlasy. Cítila jsem vsechny emoce a pocity, vše. Vzrušení a energie, kterou jsem nikdy necítila. Zrychlil a já začala křičet a ještě více vzdychat, až přišel ten moment. Uvolnění.