Miridical ⚯͛[ff Harry Potter]

33. "ani slovo, jinak zemře"

Byl čas odjezdu a my jsme už seděli ve vlaku. Tentokrát jedu s nimi k Wealeyovým na vánoce taky. Výslovně si to přáli.

Byla jsem s Hermionou trochu pozadu, protože se nestíhala zabalit a tak jsme nastupovali do vlaku jako poslední. Všimla jsem si, že tentokrát jede domů i Draco. Zvláštní.

Když jsme konečně našli nase kupé, kde byli kluci, Hermiona se zastavila pred dveřmi a začala se dívat na nakreslené srdíčko na okně a v něm bylo L a R. To ji úplně rozhodilo a rozešla se pryč. Já ji následovala a přitom jsem hodila na Harryho zmatený pohled.

***

Byli jsme u Weasleyových. Byli tak i Fred s Georgem s Nynfadorou a Remusem, kteří přišli na návštěvu. Fred s Georgem dělali hrozný bordel a Molly se je snažila uklidnit ale nedařilo se jí to. Já sedela s panem Weasleym, Remusem a Tonksovou u stolu.

"Voldemort pověřil Draca Malfoye nějakým posláním?" zeptal se Lupin Harryho a já začala nechápavě sledovat co se děje. "jo, zní to šíleně" odpověděl mu Harry. "a nenapadlo tě Harry, že Snape jenom předstíral, že mu nabízí pomoc aby zjistil co má udělat?" zeptal se ho Remus s vážným výrazem. "nepřipadalo mi to tak" odpověděl mu s jistotou Harry a já sklopila pohled. Moje myšlenky si začali vytvářet různé věci, co by to mohlo být ale nic mě nenapadlo. "Možná má Harry pravdu Remusi" začala mluvit Tonksová a já dala ruku v pěst. Jeho sestřenice a tohle řekne.. "přece jen složil neporušitelný slib". "ale v konečném důsledku jde jenom o to, jestli věříme Brumbálovému úsudku. Brumbál Snapovi věří a proto mu věřím i já " skočil jí do řeči Remus. "Brumbál se nemůže mýlit. Sám to říkal.." začal uvit Harry ale Remus na něj začal křičet. "jsi zaslepený nenávistí.." a podíval se mu hluboko do očí. "lidé se stracejí Harry denně. Můžeme věřit jen hrstce lidí. Jestli se začneme hádat mezi sebou, bude s námi konec." dokončí svůj monolog Remus a s Tonksovou se rozejdou pryč. Já Harryho začnu hladit po zádech aby se trochu uklidnil. Moc mi ale nepřišlo, že by to pomáhalo.

***

Byl podvečer. Seděla jsem na chodbě a sledovala okolní krajinu. Nic kromě pole a pár hvězd tu nebylo. Něco se za mnou pohlo a já se otočila. Stál tam jeden z dvojčat. Asi Fred. "co ty tady takhle sama" zeptal se mě a já se posunula, aby se mohl posadit. "přemýšlím" odpovím mu a stáhnu si rukávy od svého svetru ještě níž.  "neříkej že se tady budeš topit v myšlenkách a budeš dělat ze sebe depresivní dívku" řekne a já se mu podivám do očí. Snažil se mi udělat trochu radost. "nebudu" odpovím mu a tím mu vykouzlím úsměv na tváři. Zničehonic si ale všimnu něčeho venku. Jako kdyby ohnivá koule. Uviděla jsen ty známé zvuky smíchu a v tu chvíli se kolem domu vytvořil ohnivý kruh. Před něj se postavila Bellatrix. Ta svině. Začala se na všechny usmívat a smát se. Já se ihned rozeběhla s hůlkou v ruce za ní.

Běžela jsem až jsem došla k ohnivému kruhu, kde jsem prošla malou mezerou. "Carly, Harry nechoďte tam" ozývalo se na mými zady a když jsem se otočila, uviděla jsem běžícího Harryho za mnou. "Remusi" uslyšela jsem další zvuk a další kroky ale ty prestali po prekročení té ohnivé bariéry.

"ZABILA JSEM SIRIUSE. ZABILA JSEM SIRIUSE" ozyvalo se přes celé pole a já ji hledala. "ZABILA JSEM SIRIUSE. Jestlipak mě chytíš" začala provokovat a smát se. Konečně jsem uviděla její kousek šatů, tak jsem ji ihned začala pronásledovat. Ozýval se všude zvuk jejího smíchu a její lákání k ní. "zkusíš mě chytit?" pokračovala a to mě vytočilo ještě víc.

Zastavila jsem. Začala jsem ji poslouchat, jestli se ozve, protože jsem stratila pojem o tom, kde je. Všude se ozývali zvuky kroků a šeptání. V tu chvíli do mě někdo narazil. Harry. "co tady děláš?" zeptal se mě dost naštvaně ale já ho začala propalovat pohledem. "ty máš co říkat." odpovím mu vážně a rozejdu se pomalu za téma zvukama. Harry mě následuje.

Po chvíli jsme přišli k malému jezírku a tam jsem si všimla, jak tam stojí Ginny a dívá se na jednoho ze smrtijedů. Vypadal, že by jí nejradši zabil. "mdloby na tebe" ozvalo se z Harryho úst, který se ihned snažil ochránit Ginny ale on jeho koulo odvrátil a rozletěl se pryč. V tu chvíli mě ale někdo chytil za krk a dal mi k němu hůlku. Vykřikla jsem a oba se na mě otočili. Ucítila jsem na svém obličeji kudrnaté husté vlasy, které se hýbaly ve větru a mě ihned došlo, kdo to byl. Bellatrix. "Harry, Carly" ozvalo se odněkud a uslyšela jsem zvuky chůze. "ani slovo, jinak zemře" vykřikne a mě se do očí nahrnou slzy.