Miridical ⚯͛[ff Harry Potter]

44. Znamení zla

Ta žena předemnou stála a v očích měla slzy. "ne, to není možné.." ozvala se a v tu chvíli mě trklo. Ten hlas.. ne to není možné... "Carly?" zeptala se a chtěla se mě dotknout, jenže já jsem natáhla více hůlku a tím jsem se dotla šatů a tím mě trochu vykolejila. Začala se mi klepat ruka a do očí se mi nahrnuly slzy. "Mami?" otázala jsem se a ona začala kývat hlavou na souhlas. Ihned jsem sklopila hůlku a ona mě obejmula. Bylo to.. zvláštní.. "zlatíčko, tak moc jsi mi chyběla.. " začala mluvit a brečet mi do mého svetru ale já nevěděla co mám říct. Stála jsem tam jako osika a nehýbala se. Nevěděla jsem co mám dělat. Celá tahle situace je úplně divná..

Po chvíli mě pustila a usmála se na mě. "pojď se mnou. Půjdeme domů" řekne a chytne mě za ruku. Já jako omámená jsem jí následovala. Bylo to.. zvláštní..

Došli jsme k nějakému domku. Bylo zde plno růží a různých květin. Byl to malý domeček, který vypadal dost útulně.

Vešli jsme dovnitř a uviděla jsem dokonale uklizený dům, který vypadal jako ten dům, který se mi ukazoval ve snech. Kde můj otec zemřel.. byl úplně identický. "nahoře máš pokoj" řekla a poslala mě po schodech nahoru. Co bylo na tom to nejhorší je to, že jsem ji poslouchala.

Vyšla jsem nahoru a vešla do nejakého pokoje. Byla zde malá postýlka pro malé miminko a plno plyšáků. Také zde byla skříňka na které byli krásně srovnané pleny a další dětské věci. Zamrazilo mě. Bylo to děsivé. Otřásla jsem se a otočila jsem se. Uviděla jsem matčiny oči, jak se na mě vážně, trochu až šíleně dívají. "nelíbí se ti?" zeptala se mě a usmála se na mě. "jo, je krásný ale očividně můžeš vidět, že to není můj pokoj" řeknu jí ale ona sykne a vezme si do ruky hůlku. "tak ho predeláme" a v tu chvíli se začne měnit nábytek a rozpoložení pokoje. Dost to začínalo připomínat pokoj, který jsem měla u svých adoptivních rodičů.

"je to lepší?" zeptala se po tom, co se ten pokoj změnil. Vypadal úplně totožně. "no.. asi jo.. jenom nechápu jedinou věc. Kde jsi celou dobu byla? A jak mám vůbec věřit, že jsi moje matka?" zeptala jsem se jí s trochu klepajícím hlasem. "schovávala jsem se. A teďka můžeme být spolu" řekla a pohladila mě po tváři. "po tom, co Tom udělal jsem se rozhodla, že tě najdu a budeme spolu žít. Matka s dcerou" pokračovala a v tu chvíli se ozval zvuk zvenčí. Ihned jsem se podívala z okna a uviděla jsem osoby oblečené v černém. Smrtijedi. Měli na sobě masky a pomalu se blížili k domu. "co to je? Ty jsi je sem nalákala? Doprdele" vykřiknu a podívám se na moji matku. Ona má úplně nepřítomný pohled. To ne.. Museli ji očarovat.

Ihned jsem se rozeběhla ven z domu ale ihned se mě po sejití schodů někdo dotkl a dal mi ke krku hůlku. Nevím kdo to byl. Ihned jsem mu šlápla na nohu a začala jsem po všech posílat kouzla a zaklínadla. Bylo jich tady asi 5 a já začala cítit paniku. Tohle sama nezvládnu a nemůžu se ani přemístit.

"ale ale, kohopak tu máme?" ozval se mužský hlas a mě zamrazilo. "sestřičko. Splnila jsi úkol. Nejsi ráda? Jsi velmi šikovná" pokračuje ten hlas a já se otočím a uvidím ho. Voldemort jak drží mojí matce u krku hůlku. Ona vypadala, že už není tak mimo a vyděšeně kulí oči. "ne.. Tome.. cos to udělal" vykřikla a snažila se zmítat ale on jí poslal nějakému Smrtijedovi a začal se smát. "já? To všechno ty sestřičko. Jenom ty. Bude mi ctí ti něco dát, to co ti slibuju už 17 let" řekne a já začnu utíkat ale v tu chvíli mě někdo dá hůlku ke krku. Ucítím závan zeleného jablka a peppermintu. Ihned mě dojde, kdo to je. Lehce se mi podlomí kolena a do očí se mi nahrnou slzy.

"nikdy. Nikdy. Ty špinavče. Myslíš si, že to budu nosit se ctí? Nikdy" vykřikne moje matka a začne se svíjet. Uvidím, jak přichází k ní Bellatrix a začne jí stahovat rukáv od jejich krásných černých šatů. Přitom se usmívá. Jak může. Začnu se svíjet ale Draco mi dá víc ke krku hůlku. "nechci ti ublížit. Tak se doprdele nesvíjej. Nikdo jí už nepomůže" řekne ale já ho nakopnu a otočím se na něj. V jeho očích uvidím smutek. Nedivím se. Láme mi to srdce. Ihned se po mě vrhnou Smrtijedi, když v tu chvíli ucítím něčí dotyk a záblesk.