Miridical ⚯͛[ff Harry Potter]

45. Úchylák

Rozhlédnu se po okolí. Přemístila jsem se. Co bylo ale nejdivnější, bylo to, že jsem uviděla velde sebe Malfoye, který se držel za ruku. Měl ji celou od krve. Doprdele. Ihned jsem se za ním rozeběhla a začala jsem ho léčit všemožnými kouzly, které jsem znala. Měla jsem v očích slzy. Bylo to strašný. "Draco, proč jsi to udělal? Vždyť tě zabije. Zradil si vlastní rodinu.. proč?" řeknu a podívám se mu do očí. "protože tě miluju" odpoví chraplavým hlasem a políbí mě. Ucítila jsem výbuch emocí a pocitů. Tak jako když jsme se políbili poprvé. Bylo to neskutečné.

Odtrhli jsme se od sebe a rozhlédla jsem se po okolí. "kdo to vůbec jsme?" zeptám se ho a postavím se. On udělá to stejné a chytí mě za ruku. "víš že ani nevím?" řekl a začal se rozhlížet. "musíme odsud pryč. Ihned. Jinak nás najdou" řeknu a přemístíme se.

***

Objevíme se v jedné z londýnských čtvrtí, kde poblíž měli byt Fred a George. Celou dobu jsem držela Draca za ruku a rozešla jsem se směrem k jeich bytu. Skoro všechny moje věci byli u nich, takže jsem tam pro ne musela jít. "kde to jsme?" zeptal se Draco zmateně. "u Freda a George. Musím jít pro pár věcí. Na pár dní tam zůstaneme. Bude svatba u Weasleyových, takže sem nikdo dlouhou dobu nepáchne" řeknu a vezmu krabičku cigaret a zápalím si jednu z posledních cigaret. Draco na mě začne vyjeveně koukat ale já ho odignoruju. "co to doprdele-" řekne ale já ho utiším. "cigarety. Nedělej hlupáka. Musíš vědět co to je" řeknu a potáhnu si. "no jasně že vím co to je ale odkdy kouříš?" naštvaně se zeptá. "od začátku prázdnin. Nemáš zač. a teď dělej, že jsme úplně normální mudlové, protože jinak nás odhalí" řeknu a nabídnu mu jednu cigaretu. On na mě hodí vražedný pohled ale já pokývu rameny a schovám krabičku.

Potáhnu s cigarety. Ucítím, jak se mi ten kouř rozplývá v plicích a to mě trochu uklidní. Přidáme na tempu a já začnu hledat klíče od jejich domu. Když je najdu, tak urychleně típnu cigaretu a rozhlédnu se, jestli nás někdo nesleduje. Naštěstí ne.

Ihned odemknu a vejdu společně s Dracem dovnitř. Tam jsem rychle odhodila klíče na stůl a rozeběhla se do mého pokoje, kde jsem pobývala s Fredem. Draco si to tady nenávistně prohlížel. "co je? Buď rád, že tady můžeme chvíli být. Nedělej ksichty. Pokud se chceš vrátit k němu tak můžeš." řeknu a on mě chytí za ruce. "nemůžu se vrátit.. i kdybych chtěl. a musíš se s tím smířit. Patří to těm zrádcům krve Wealeyovým, takže-" řekl a ve mě začala vařit krev. "přestaň jim tak říkat." vykřiknu a dám ruku v pěst. "říkám jen to co je pravda. Smiř se s tím " odpoví mi a já začnu chodit po místnosti, abych se uklidnila. "když si to myslíš" zamumlala jsem si pod nos a začala chodit v kroužcích dále.

Po chvíli, co jsem se uklidnila, tak jsem otevřela skříň a vzala jsem si nějaké oblečení, které jsem si chtěla převléknout. Po Dracovi jsem hodila pánskou mikinu, kterou jsem mu ukradla minulý rok v Bradavicích, a tričko s tepláky, které jsem zase ukradla Fredovi. "tady máš" řeknu a hodím po něm oblečení. On ho chytí a nešťastně se podívá. "nestěžuj si. Buď rád, že tady něco je" řeknu a vezmu si taky tepláky, mikinu a tílko. Ihned zavřu skříň a otočím se. Zacnu si svlékat svůj svetr a místo toho si obléknu tílko s mikinou. To stejné jsem udělala se svými džíny. Cítila jsem celou dobu pohled Draca, který mě zaujatě sledoval. Pousmála jsem se. Otočila jsem se na něj a on ihned sklopil pohled. Úchylák.

***

Seděli jsme společně v posteli, kterou jsem sdílela s Fredem a četli jsme knihu. Byl už večer a potřebovala jsem, aby se trochu uklidnil. Slíbila jsem mu, že mu ukážu jak se dělá Pizza. I když o to moc nestál, ale snažila jsem se, aby začal myslet i na něco jiného.

"Carly? Víš, že tě miluju?" řekl a vzal mi z ruky moji knížku. "odkdy seš takovej a máš potřebu mi to říkat?" zeptala jsem se ho a on se na mě podíval. "protože chci" odpoví skromě a podívá se mi do očí. Začnu se topit v těch jeho modrošedých očích. Pocitíla jsem jeho pocit úzkosti a strachu a takového neznámého pocitu,. který mě zamrazil. "Co se děje Draco?" zeptala jsem se ho s vážným výrazem. Jemu vyhrkly slzy a to mě ihned dostalo do kolen. Ihned jsem ho obejmula. "víš.. víš kolik toho chce zabít? A zabil učitelku z Bradavic. Před našima očima.. " začal a já ho sevřela ještě pevněji. Začal nepravidelně dýchat a začal se klepat. "Draco. Dýchej. Zhluboka. Bude to všechno dobrý. Uvidíš" řeknu a zamyslím se nad tou odpovědi. Oba dva jsme věděli, že to není pravda. Bude to jenom horší. "moc dobře víš že to tak nebude, tak se mě nesnaž utěšit " štěkne a já dám ruku v pěst. " promiň " omluvím se mu a vrátime se do činnosti co jsme dělali předtím.