Miridical ⚯͛[ff Harry Potter]

43. Zelené oči

Uslyším tichý vyděšený nádech, který mě potvrdil v tom, že jsem to neměla říkat. "tak něco řekneš?" zeptám se jí a podívám se jí do očí. "nevím co mám říct.." odpoví mi a já vstanu a rozejdu se pryč.

***

Bylo ráno. Já usem celou noc nespala a seděla jsem na parapetě u okna. Celou dobu jsem přemýšlela o tom, co se stalo. Bylo to zvláštní. Všechno. Chtěla jsem se tak moc vidět s Dracem a zeptat se ho, jestli to chtěl, chtěla jsem ještě jednou mluvit s Pošukem a třeba na tu akci nejít.. třeba by díky mně neumřel..

Po chvíli sezení si všimnu, jak na mě někdo kouká. Byl to Fred. Dala jsem ruku v pěst. Nemůžu se s ním vídat.. prostě nemůžu.. Ron má pravdu..

"kde jsi celou noc byla?" zeptal se mě a usmál se na mě. "tady" odpovím a usměju se hraným úsměvem. "je to pravda že jsi měla něco s Malfoyem?" zeptal se mě a já sklopila pohled. Já mu to neřekla.. "jo" a podívala jsem se mu s vážným výrazem do očí. Všimla jsem si v periferním vidění, že dal ruku v pěst jeho celotse svraštělo. "proč jsi mi to neřekla?" zeptal se vážně. "měnilo by to naší situaci?" otázala jsem se ho naoplátku a on sklopil pohled. "možná " odpověděl a mě se do očí nahrnuly slzy. Když si to myslí.. "dobře. Tak si rozmysli co chceš a potom budeme spolu komunikovat" odpovím mu chladně a sejdu pomalu dolů do kuchyně, kde se posadila za stůl k ostatním, kteří tam už jedli.

Ihned na mě všichni začali koukat. Cítila jsem pohledy všech zúčastněných. Bylo mi hrozně.

Vzala jsem si z prostřed stolu pár kousků slaniny a k tomu vajíčka a začala je jíst. "proč jsi nám to neřekla?" začal někdo na mě mluvit. Podívala jsem se a uvidím, jak na mě začne mluvit Remus. "jako co?" dělám blbou. Jasně že se ptá na Draca. "no Draco Malfoy a ty?" pokračoval a já dala ruku v pěst. "proč vás všechny doprdele zajímá můj milostný vztah? Není to snad jedno?" vykřiknu a postavím se od stolu. "když si začínáš ze smrtijedem tak není" opětuje mi naštvaným tónem a podívá se mi do očí. "no jasně. Teďka mě všichni odsuzujte. Delejte si ze mě terč. Moc ráda to slyším. Když si myslíte že tady dělám dohazovače a všechno, tak prosím. Ať jsem. Když si to myslíte. Začnu to dělat a uvidíte co se bude dít." vykřiknu a rozejdu se pryč od stolu. Zase. Cítila jsem se jako vyvrhel. Jako kdybych tam mezi ně nepatřila. Už svým původem, tak svým chováním a činy. Asi jsem měla jit s Voldemortem a být jeho pokokem. Ne být tady s nimi a pokoušet se normálně žít.

Přemístila jsem se pryč. Do nejakého lesa, kde jsem si sedla ke stromu a vypukla v hysterický pláč. Byla jsem stracená. Jedinou osobu kterou jsem chtěla vidět byl ON. Nešlo to ale. Nemůže to prostě jít.. proč je to prostě tak strašně nahovno všechno..

*před rokem a půl*

"Draco. Víš, že tě miluju?" řekla jsem mu a podívala jsem se mu hluboko do očí. "vím zlato" odpoví a pousměje se a pohladí mě po tváři. Skousnu si ret. "vždy vypadáš sexy když si skousneš ret" a podívá se na mě. Začnu se červenat. "nechceš se někdy vidět o prázdninách? jít jenom ven nebo tak?" zeptám se ho a usměju se na něj. "nevím jestli bude čas. Pokud ano, uvidíme se určitě. Klidně i každý den" odpoví mi chraplavým hlasem a usměje se. Já mu ten úsmev opětuju a políbím ho. On mi polibek opětuje.

***

Seděla jsem jenom tady a přemýšlela. Proč se muselo stát to co se stalo.. Proč.. Byla jsem plná negativních emocí.

Z lesa se ozval zničehonic nějaký praskavý zvuk. Ihned se mnou trhlo a vzala se do ruky hůlku a začala poslouchat okolní zvuky. Uviděla jsem v dálce stín nějaké postavy a to mě vyděsilo. Pane bože. Doufám, že to není..

Ta osoba se začala blížit a já ještě pevněji stiskla hůlku. Byla to nějaká žena. Měla blonďaté vlasy, které měla v neposedném drdolu. Měla na sobě černé šaty a v ruce měla hůlku. Ihned co si mě všimla, poslala proti mě kouzlo ale já ho odrazila. Někoho mi ta žena připomínala a já nevěděla koho. Ona po mě ty kouzla posílala neustále a já jí je vždy odrazila.

Priblížila se tak blízko, že jsme mezi sebou měli tak půl metru. Ihned jsem si všimla, jak prestala kouzlit a její hůlka spadla na zem. Její výraz se z vyděšeného strachem změnil na zmatený. Ta osoba vykulila oči a já uviděla zelené oči.

V tu chvíli se ta osoba rozeběhla, že mě chce obejmout ale já na ní namířila hůlku a tím ji zastavila. Sledovala jsem její zmatený až prekvapený výraz a nejvíc mě fascinovaly ty oči. Někde jsem je už musela vidět. Musela..

nikdy jsem se v týhle knížce neprimlouvala ale pokud chcete, muzete me sledovat na instagramu. Dávám tam buď nějaké aktuality ohledne knihy tak i nějaké spoilery. Takže nabihejte :DD