Severus adoptivní otec Harryho ✔️

6. kapitola

Pohled Severuse

Hned co se vrátím zpět domů, zjistím, že kluci už sedí u stolu jedí snídani.

"Dobrou chuť," popřeju jím.

"Děkujeme," zahuhlá Ethan s plnou pusou a Harry se jen pousměje.

Než se k nim posadím, udělám si šálek kávy. A pak i se svou kávou si sednu na volnou židli a čekám, dokud nedojedí.

"Kde jsi byl, tati?" zeptá se mě zvědavě Ethen hned co vše sní a uklidí talíř do dřezu.

"Byl jsem na ministerstvu kvůli adopci Harryho," odpovím jednoduše.

"A jak to dopadlo, pane?" zeptá se ustaraně Harry.

"No díky tomu, že se starám o Ethena neměli žádné námitky a podklady ke tvé adopci mi vydali. A hned co je vyplněné odešlu zpět, budeme mít návštěvu, která uzná zda je toto místo pro tebe vhodné," usměju se na něj.

"Takže to myslíte vážně? Opravdu tu budu moct zůstat," zeptá se Harry nadšeně.

"Vždycky všechno myslím vážně," odvětím.

"To je super, děkuji," rozkřičí se Harry a skočí mi do náruče.

Silně si ho k sobě přivinu. Ethan se na nás jen smutně dívá a tak mu naznačím, aby se přidal, co s radostí udělá.

Takhle v objetí setrváme několik minut a já si konečně začínám uvědomovat, že už nebudu jen já a Ethan, ale že tu bude i Harry a na vše už budeme tři. Vždycky jsem si přál mít velkou rodinu, ale vzhledem k mojí orientaci a minulosti to nikdy nebylo možné. Jediné, kdo věděly, že jsem gay, byly Lily a má sestra Elen. Sice jsem měl pár románků s chlapci, ale nikdy to nebylo nic vážnějšího.

Sice teď mám možnost vychovávat dva skvělé kluky, ale nějaká ta láska by už konečně přijít taky mohla. Vždyť už sakra mám pětadvacet let.

Pohled Harryho

Ráno mě probudí Ethan, abychom se šli najíst, že pan Severus odešel a nechal nám na stole připravenou snídani. Nejdříve mu moc nevěřím, ale když poté společně sejdeme do kuchyně a tam na nás čekají dva talíře přetékající jídlem, zůstanu na to jen nevěřícně zírat.

"To všechno je pro mě?" zeptám se Ethana.

"Samozřejmě, táta nenechá nikoho hladovět," usměje se a nevědomky poukáže na to, co my celé roky dělala moje teta se strýcem.

"A co pro to pak budu muset udělat?" zeptám se, přece jen jsem naučený, že jídlo něco stojí a zasloužím si ho jen, když udělám nějakou práci v domě.

"Proč bys měl něco dělat?" otočí se na mě překvapeně.

"U tety a strýčka jsem musel vždy něco udělat, abych dostal najíst," odpovím tiše, "ale málokdy my to bylo co platné, protože jsem to udělal špatně."

"Och," dostane ze sebe Ethan, "tohle tady neplatí. Táta nechce, abychom pracovali, jen abychom byli hodní, ale za zlobení nám nikdy nesebere jídlo nebo tak, jen nás pošle do pokoje, abychom přemýšleli nad tím co jsme udělali."

To opravdu panoj Severusoj nevadí starat se o sirotka, který nic nemá? U Ethana to chápu je to přece jeho synovec, ale já pro něj nejsem nic.

Tak proč se k tobě teda teta chovala tak špatně, vždyť i pro ni jsi byl její synovec? ozve se nějaký hlásek

Ale já jsem byl zlobivý, proto se ke mně tak chovala, kdybych byl hodný, dopadlo by to určitě jinak, oponuji mu.

Jasně, řekne kousavě.

"Nestůj tam tak pořád a pojď už konečně jíst," vytrhne mě Ethan z myšlenek a já konečně zasednu ke stolu a pustím se do jídla.

Během našeho jedení se objeví i pan Severus a udělá si kávu. A když nám po snídani řekne, že tu adopci myslel opravdu vážně, neudržím se a musím pana Severuse obejmout. Jsem opravdu nadšený. Vím, že jsem takhle zareagoval i na nákupech, ale teď už to mám potvrzené tím, že pan Severus šel kvůli mně na úřad a vyžádal si mě do péče. Tohle by přeci neudělal, kdyby mu na mě nezáleželo.

Když se konečně od sebe všichni tři odtáhneme, zeptá se nás co bychom rádi přes den dělali, a když Ethan navrhne vařit lektvary, přikývnu, aniž bych pořádně věděl co to je.

Tak tu máte novou kapitolu. Musím opravdu poděkovat třem lidem, které mě po ránu opravdu potěšili a díky nim jsem si sedla ke psaní a psala. Takže tato kapitola je věnovaná @Anupev , @Cornelline , a @petrasefrova . Opravdu těmto holkám moc děkuju za komentáře a taky ostatním děkuju za jejich votes, i ty mě inspirují ke psaní. Tak snad se vám kapitola líbila.