Severus musí jít zkontrolovat teprve čtyř ročního Harryho Pottera, ale když zjistí co se v domě děje, rozhodne si Harryho vzít k sobě a seznámí ho se svým synovcem Ethanem, o kterého se stará po smrti své jediné sestry. Jak bude reagovat Brumbál? A...
Od té doby co byl táta obviněn a zavřen, Harry skoro s nikým nepromluvil ani slovo. Neuvěřitelně se uzavřel do sebe. Dokonce ani Alfréd není schopen ho nějak rozpovídat. I když třeba přijde z návštěvy táty, a chce nám říct jak na tom je, tak Harry raději odejde z místnosti spolu se sešitkem, do kterého si neustále něco zapisuje.
Často Harryho taky vídám sedět na vyvýšenině u jezera, jak kouká do prázdna. Nejdříve jsem si myslel, že medituje, ale později jsem zjistil, že brečí.
Moc dobře chápu jak mu je. Táta byl má poslední rodina, jakou jsem měl a teď je ve vězení, ale neuzavřel jsem se před světem jako on.
Alfréd se i s ostatními učiteli snaží tátu osvobodit, ale trvá jim to dlouho. Utekli už čtyři měsíce a stále se nic neděje. Sophye se mezitím naučila chodit a pomalu už začíná i mluvit. A navíc je neuvěřitelně podobná tátovi.
Pohled Harryho
Proč to ten Brumbál udělal? Proč nás nemůže nechat na pokoji? Další podobné otázky mi hlavou proplouvají denně. Nemohu uvěřit proč to ten Brumbál musel udělat, vždyť jsem mu nikdy nic neudělal a přesto mi bere všechno na čem mi záleží.
Někdy si říkám, že je snad horší jak Voldemort, který mi sice zabil rodiče, ale nic jiného. Zatímco Brumbál se snaží řídit každičký detail mého života. A když jsem konečně šťastný, tak to zničí.
Za poslední měsíce jsem hodně dospěl a shodil ty růžové brýle, kterými se kouká každé dítě. Už vím, že můj život nemůže být šťastný a tak jsem začal skládat písničky, abych bolest ve svém srdci alespoň částečně stimuloval. Nikomu jsem je sice ještě nehrál, ale všechny jsou zapsané v mém deníku, který jsem dostal od táty k posledním narozeninám.
Dokonce si i kreslím, ale většina kreseb stejně je jen o tátovi a to jak nás má rád.
Jediné plus, které vidím, je to, že jsme zůstali u dědy v opatrovnictví. Kdyby nás rozdělili, myslím, že bych se raději zabil.
Už se pomalu blíží letní prázdniny, které strávíme v Academii a děda s učiteli se pokusí obnovit process s tátou, aby ho už konečně dostali ven.
Popravdě doufám, že se jim to povede. Nedávno jsem se totiž vyplížil z Academie a dostal se do Azkabanu, abych tátu viděl. Nevypadal vůbec dobře. Byl pohublí a jeho vždy upravené vlasy mu padaly do obličeje a byli neskutečně špinavé a mastné.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Severus ve vězeňském (obrázek prosím berte trochu s rezervou, neumím moc kreslit )
Pohled Alfréda
Máme už dostatečné množství důkazů, že je Sev nevinný a v červenci jsme domluvili nový process. Jedním z mnoha důkazů jsou Harryho kresby, ve kterých ukazuje, jaký Sev opravdu je. dále budou vypovídat všichni starší studenti a vyžádali jsme si výpověď všech pod veritasérem
Brumbál se proti tomu nijak nezmohl, protože máme obrovskou podporu veřejnosti, která když zjistila, co se děje po onom rozsudku s jejich Chlapcem-který-přežil, začali se i oni ozývat a žádali obnovení procesu.
Klukům jsem o tom zatím neřekl, ale Sevovi, za kterým chodím každý víkend jsem to už říkal. Je neuvěřitelně rád, že by jeho utrpení mohlo brzy skončit. Přeci jen si za ty měsíce prožil své.
V den obnoveného soudu, zmizím z bytu dřív, než se kluci probudí. Nechám jim jen v obyváku vzkaz, že mám nutné vyřizování a že se vrátím pozdě odpoledne.
Soud probíhá podle našich představ. Soudce vezme i v potaz všechny Harryho kresby a když potom vyslechnou Brumbála, který si taky musí vzít lektvar pravdy, pravda vyjde najevo a Brumbál se musí veřejně omluvit Severusovi za křivé obvinění a zaplatit mu velkou sumu jako odškodné.
Po vynesení usnesení, kde je Sev zbaven obvinění, si ho přitáhnu do objetí.
"Konečně," pronesu a spojím naše rty v dlouhý polibek.
"Ehm, pánové, tohle si prosím nechte až na doma," ozve se za námi pobavený hlas Elizabeth.
Sice se od sebe oddělíme, ale Seva ze svého náručí nepustím. Naopak si ho vyzdvihnu na ruce.
Pohled Severuse
Skoro rok jsem zavřený v Azkabanu. Ze začátku se to nějak zvládnout dalo, ale potom, co ostatní vězni zjistili, jaké jsem orientace, jsem musel být neustále v cele, aby mě náhodou někdo neznásilnil.
Avšak ne vždy jsem mohl a tak jsem za tu dobu zažil nesčetněkrát znásilnění jak od vězňů, tak i od strážných. Jediným plusem bylo, že Mozkomoři byli na jiné straně pevnosti, než jsem měl celu.
A jediný světlý bod celého pobytu byli Alfrédovi návštěvy, kdy mi vyprávěl jak se mají kluci a co všechno už umí Sophye. Docela mě mrzí, že jsem nebyl u jejich prvních kroků, nebo u prvního slova.
Ale všechno tohle si teď vynahradím. Protože mě Alfréd přenese rovnou do našeho bytu, kde v obýváku najdeme Harryho, jak si zapisuje do svého notýsku.
"Jsem doma," zakřičí Alfréd, aby na sebe upozornil.
Harry ani nezvedne hlavu.
"Dej mě dolů, prosím-tě," pošeptám Alfrédovi, který mně neochotně položí na zem.
Pomalu přejdu k Harrymu.
"Co pak to píšeš?" zeptám se ho, čímž ho šokuji.
Vystřelí hlavou nahoru a nejdřív zůstane šokovaně zírat a poté se mi vrhne s výkřikem do náruče.
"TATI." Čímž přiláká i Ethana, který do té doby byl zalezlý ve svém pokoji.
"Tati," hlesne a rozeběhne se hned ke mně a přidá se do objetí.
