ON ROAD - L.S.✔

Kapitola pátá

V minulém díle:
Šokován mým činem vytřeštil oči a sáhl si na místo, kde jsem mu před chvílí přiložil rty.

"Dobrou noc," mrkl jsem na něj a při odchodu do svého pokoje jsem nezapomněl kroutil svým dokonalým zadkem.

HARRY POV
Aaaah, nemám rád kocoviny. A nejhorší na tom celém probuzení byl ten sen. Tedy, doufám, že to byl jen sen. Protože jinak jsem pěkně v loji.

Rozespale jsem se překulil na jeden bok, abych se pomalu začal probouzet, ale nevychytal jsem vzdálenost a zamotán do přikrývek jsem spadl na zem.

Ozvala se tupá rána a já zasténal bolestí. Tak to nám to dobře začíná.

Nesouhlasně jsem zamručel a opatrně, abych nevylekal žaludek a nemusel seznámit jeho obsah se záchodovou mísou, jsem se zvedl. Podpíral jsem se o postel a s vítězným úšklebkem jsem se opravdu dostal na své nohy.

Otočil jsem se a koukl na hodiny na mém nočním stolku.

10:27

Byl jsem tedy vždycky zvyklý na vstávání brzo, ale chápal jsem své tělo. Radši si chtělo pospat, než čelit příšerné ranní kocovině. Očima jsem vyhledal skříň a pomalu - ale jistě - jsem k ní došel. Doufal jsem, že obyčejná košile a džíny našeho hosta nevyděsí. Zapnul jsem si tedy košili na pár spodních knoflíků, aby se mi hruď nepotila pod upnutou látkou a nasoukal jsem se do černých skinny džínů.

Pak jsem se dobelhal do koupelny, která byla propojena s mým pokojem a se zamračeným pohledem jsem se koukl do zrcadla. Vypadal jsem jako po velmi náročném flámu - ne, že bych nebyl. Gumičkou jsem si rychle svázal vlasy, které se mi tak divně vlnily kolem obličeje, protože jsem na sprchu neměl chuť.

Opláchnutí obličeje, vykloktání ústní vody místo kartáčku s pastou a deodorant jsem bral jako samozřejmost a po těchto činech už jsem scházel dolů do jídelny, kde se podávala snídaně.

Otevřel jsem velké dřevěné dveře a moje oči zaujali dvě věci. Plný stůl jídla, na kterém jsem si vážně chtěl pochutnat. A taky můj host nevypadal špatně.

Zarazil jsem se ve dveřích a pozoroval ho. Dopolední slunce proudící okny mu dělalo kolem vlasů menší svatozář, usilovně špulil rty,dětinsky kopal ve vzduchu nohama, chvíli si něco mumlal a chvíli něco broukal; jedl, ale víc pozornosti věnoval předmětu za oknem.

"Dobré dopoledne," dostal jsem se nakonec z toho podivného transu, kde jsem mohl jen obdivovat krásu toho dítěte a vykročil jsem ke stolu. Tam jsem usedl do čela, po levici Tomlinsona.

"Dobré dopoledne i vám. Jakou jste měl noc?" Brunet utichl, vidličkou přehodil pár kusů slaniny z jedné části talíře na druhou a s nezájmem se zeptal. Ten můj sen snad nebyla pravda, že ne?

"Jen jsem se špatně vyspal," od srdce jsem se zasmál; no co, pravda to byla.

"Chápu. Já se tu u vás vyspal u růžova," s flirtovním úsměvem na mě mrkl a napil se jeho kávy. Proboha, vždyť to musí škodit jeho zdraví! Až později jsem si uvědomil, jak narážel na slovo vás a musel jsem sklopit hlavu ke svému prázdnému talíři, aby neviděl, jak mé tváře růžovějí.

Odkašlal jsem si do ticha a rozhlédl jsem se po stole. Ano, za tohle jsem Margaret miloval. Díky jejím snídaním jsem se cítil jako doma. Popadl jsem tmavý chléb s avokádovou pomazánkou a nalil jsem si zelený čaj - můj oblíbený. Snažil jsem se jíst zdravě, bohužel pohledy do talíře mého hosta nenasvědčovali, že žije stejným způsobem.

Volské oko, slanina, obyčejný rohlík a kafe. Zašklebil jsem se. Takhle nezdravou snídani jsem neměl od svých dvaceti, a ruku na srdce, vůbec mi to nechybí.

"Jak se těšíte na svůj první den v práci, Pane Tomlinsone?" znovu jsem se snažil  upozornit na svou přítomnost, neboť se mi nelíbilo, jak stále okukoval záhadný předmět na mé zahradě. Nežárlil jsem ani trochu.

"Ta show včera byla úžasná a určitě si to na pódiu užiju. Co, přijdete se dnes podívat?" rukou si pocuchal vlasy a zpoza řas na mě zkusil psí pohled. I když nebyl až tak nevinný jako ten, který mají psy.

"Budu určitě v podniku, ale nejsem si jistý, jestli vás stihnu," odpověděl jsem, i když jsme oba věděli, že si ho nenechám ujít.

„Tak to se budu snažit, pane Stylesi," olízl si rty a já na chvíli ztratil racionální myšlení. Tyto rty nebyly hebké ani plné. Ne, byly úzké a rozkousané, ale přesto jsem v nich viděl jejich vlastní osobní krásu. Pak se rty roztáhly do vítězného úsměvu a já jsi uvědomil, do jaké pasti jsem se zamotal. Určitě si mého pohledu musel všimnout. S omluvným úsměvem jsem se mu podíval do očí a v rychlosti jsem dojedl chléb. Přeci jen mám své povinnosti a nemohu je zanedbávat kvůli děcku, které jsem si tak nešikovně pověsil na krk. 

Proč jsem tak dobrosrdečný? ptal jsem se sám sebe, po tom co jsem se omluvil svůj odchod a zavřel jsem se znovu v pracovně. Uklizená prostorná místnost s tmavým dřevěným nábytkem a balkónem, kde jsem si vždy dělal pauzy, mě vždy nutila srovnat si myšlenky. A i když jsem na stole měl malou hromádku papírů, které jsem musel přečíst kvůli jednomu z mých hotelů v Evropě, sedl jsem si do měkkého křesla a zavřel jsem oči. Spolu s hraní si s mými prsteny jsem se snažil poskládat si své současné priority.

A myslím, že se mi to moc nedařilo.

----------------------------------------------------
Nemám ráda wattpad -,- protože v části "jak se těšíte do práce" se mi neuložilo cca 300 slov a tak jsem to musela dělat znova a proto je kapitola kratší než obvykle....

Jak u vás vypadají snídaně?? :D
Hoďte vote a komentujte! <3

Vaše AMAYAHKat ^-^