ON ROAD - L.S.✔

Kapitola sedmá

V minulém díle:
Po chvíli přišel pan Styles a vypadalo to, že moc dobrou noc neměl. A já si to užíval.

LOUIS POV
Asi víte, jak to pak pokračovalo dál. Chvíli jsme si povídali, já se Stylesem flirtoval a nakonec odešel a já ztratil veškerou zábavu. Dojedl jsem tedy vše, co mi zbylo na talíři a šel jsem za Margaret s jednou prosbou. Na zahradě mě totiž neuchvátili jenom stromy, ale taky velká bouda, v které se krčil stín.

"Ta bouda tu není jen tak pro ozdobu, že?" založil jsem si ruce v bok, když služebná skládala špinavé nádobí do myčky. 

"Ne, to opravdu není. Pan Styles má krásného podhalaňského ovčáka. Asi vím o co vám jde," s úsměvem nade mnou zakroutila hlavou. "Jen se běžte seznámit, panu Stylesovi to určitě vadit nebude. A fenka se jmenuje Alex," zakřičela na mě, když už jsem běžel směrem, kde jsem očekával dveře na zahradu. Otevřel jsem dřevěné dveře a po chvilce podivování nad tím, že má můj zaměstnavatel nejspíše úchylku na dřevo, jsem se odvážil přistoupit k velké -dřevěné- boudě. (taky tak milujete dřevo?? :D )

"Ahoj malá," pozdravil jsem stín, který se zvedl hned, jak uslyšel můj hlas. A z přístřešku vylezla velká bílá fena, která si mě nenávistně prohlížela, ba dokonce bych mohl říct, že mě probodávala pohledem. V tu chvíli jsem si vzpomněl, že podobnou reakci měla Margaret. Nezadržel jsem malé uchechtnutí a fenka snížila svůj postoj a sklopila uši. A já jenom čekal až na mě tohle tele začne vrčet. 

Pak ale Alex zvedla pohled někam za mě a začala nadšeně štěkat. Ohlédl jsem se a spatřil jsem pana Stylese u okna, který byl očividně úplně rozhozený tím, že jsem přichytil při pozorování mé osoby. Já se naopak dokonale bavil a pokýval jsem mu hlavou na pozdrav. V tu ránu odstoupil od okna a já byl shozen fenkou na zem. Ta se nejspíš taky dokonale bavila. 

"Tak co, Alex. Stará se páníček o tebe dobře?" Ne, nepřišlo mi divné mluvit se psem, když jsem ho drbal na hlavě. Fenka spokojeně štěkla jako by chtěla odpovědět, že ano. "Jo? Dostáváš jen granule nebo i pořádný maso?" stále povalený na zemi s Alex uvelebenou na mě, jsem ji různě drbal a ptal jsem se ji na nesmyslné otázky na jež mi odpovídala štěkáním. Nemohl jsem se však zbavit pocitu, že mě někdo sleduje. Ale neotáčel jsem se znovu k oknu, ať jen Styles vidí, jak dokonalý jsem. 

Když mě vyptávání začalo nudit, šetrně jsem fenečku ze sebe shodil. "Máš nějakou hračku na aport?" plácl jsem se hravě do stehen a přiblížil jsem k ní obličej. Alex dvakrát štěkla a zaběhla do boudy. Vytáhla z ní nějakou podlouhlou pískací hračku a hrdě ke mně běžela zpátky. "Dej mi ji," zasmál jsem se když ji nechtěla pustit ze zubů. "Dej ji sem," běhala po zahradě a já jako blázen běhal za ní. 

A užíval jsem si to.

Harry POV
Opravdu jsem si myslel, že na Tomlinsona moje Lexie skočí a prokousne mu krk. Je totiž hodně upnutá na mě a cizince nemá ráda. I na zahradníka a Margaret, která ji krmí, když nemůžu, si zvykala dlouho. Ale ne, Tomlinson si nakráčí na mou zahradu a začne si hrát s mou malou fenečkou, kterou naprosto miluju, jako by ji znal od štěňátka.

Byl jsem naprosto rozhozený po tom, co mě viděl, jak jsem ho pozoroval, ale to mě neodradilo od dalšího sledování situace. Jen jsem nestál přímo před oknem, ale krčil jsem se za závěsem, jako nějaká zbabělá baba. Připadal jsem si jako bych byl znovu puberťák a špehoval jsem holky v šatnách po tělocviku. Ale tohle bylo daleko od pravdy.

Pozoroval jsem jeho mladé tělo a tvář s upřímným úsměvem a bodlo mě u srdce. Vše by bylo jinak, kdybych neudělal tu chybu. Třeba bych měl tak nádherného syna, jako byl ten kluk, co mi běhal po zahradě s Lexie. (Ne, nemyslete na incest :D )

Ke svým povinnostem jsem se dostal až když přišla Margaret do mého pokoje a ohlásila mi, že za deset minut se podává oběd. To jsem toho tedy stihl.

Louis POV
"Za deset minut bude oběd, Louisi. Tak nechte Alex si odpočinout, umyjte si ruce a přijďte do jídelny," oznámila mi Margaret a já chtě nechtě poslechl její přání. Naposledy jsem poplácal Alex po hlavě a zvedl jsem se s úmyslem jít do domu. Tam jsem si umyl ruce v první koupelně, co jsem našel.

"Konečně jste tady! Běžte si už sednout a pořádně se najezte. Jste ještě ve vývinu," mateřsky mi oznámila Margaret, když jsem došel do jídelny. Styles už seděl u stolu a bavil se změnou jejího chování.

"Samozřejmě, madam," dětinsky jsem zasalutoval a sedl jsem na stejné místo, jako při snídani. I Styles seděl na tom svém. Byl přede mne postaven nějaký salát. Poznal jsem penne těstoviny, to červené vypadalo jako rajče nebo paprika. A ještě maso a sýr. To ze mě chce mít vychrtlinu? Hodil jsem na něj tázavý pohled, ale on mi jen s vševědoucím pohledem popřál dobrou chuť. "Dobrou chuť," odpověděl jsem mu stejnými slovy a nedůvěřivě jsem si prohlížel salát. Kdo nutí lidi jíst tak zdravý věci? Hrozný!

"Ten salát vás neukousne," zasmál se mi Styles, když spolkl sousto.

"Nevěřím vám. Určitě si na mě už brousí zuby," vidličkou jsem zakroužil nad talířem a hraně jsem stáhl tvář ve vyděšenou masku.

"Ať vás neuslyší Margaret. To už byste nedostal najíst nikdy," pokýval s malým úsměvem hlavou a v tu chvíli jsem byl opravdu vyděšený. S vykulenýma očima jsem se rozhlédl, jestli není jmenovaná poblíž a opravdu se mi ulevilo, když jsem ji neviděl. To už se muž po mé levici hlasitě smál.

"Máte pravdu, ten salát nezní tak špatně," usoudil jsem nakonec a začal jíst. Opravdu jsem znovu nechtěl zažít strašný hněv jeho -nejspíš- oblíbené služebné.

"Vidíte, ještě nejste mrtev. To je dobré znamení," prohodil Styles mezi sousty, poté co jsem snědl půlku talíře. Na to jsem neměl odpověď a tak jsem jen s úsměvem zakýval hlavou. 
"Co chcete dělat do začátku pracovní doby?" prohrábl si vlasy. (Vy víte jak!)

"Co by jste mi doporučoval?" odpověděl jsem mu na otázku otázkou. Něco měl za lubem.

"Myslel jsem, že bych vás mohl pořádně provést po městě. Poznat krásy, které obyčejný turista neobjeví," svěřil se mi s velkým očekáváním v očích. Hned mě napadlo tolik krásných věcí, co by mi mohl někde v městě způsobit a na tváři se mi nevědomky vytvořil úchylný úsměv.
"Tak jsem to nemyslel, pane Tomlinsone. Na vaši nabídku stále říkám ne," muž vedle mě zřejmě pochopil na co jsem myslel a znovu mě srazil z pomyslného obláčku.

"Rád si s vámi prohlédnu město," odpověděl jsem prostě.

Jen se těš Stylesi!

------------------------------------------------------

Zdá se to jenom mě nebo byl u předchozí kapitoly o hodně menší ohlas než normálně?? :/

Napište mi prosím konstruktivní kritiku....vím, že jsem se trochu sekla a nedokážu se vyhrabat z toho rozjezdu knihy x_x prosím odpusťte mi to.... 

A ještě se omlouvám za tu negativní energii tady dole. Jen mě to trochu sebralo *nervózní smích*

Hodně štěstí při uzavírání známek,
Vaše AMAYAHKat ^-^