ON ROAD - L.S.✔

Kapitola třináctá

V předchozím díle:

"Jedeme?" nadzvedl jsem jedno obočí. Černovláska po mně hodila klíče.

"Když si uklidíš vzadu...."

LOUIS POV
"Tvůj svinčík ti uklízet nebudu," Styles hodil Janie klíčky od auta zpátky. 

"Jen to shrň na stranu, bože!" Zase mu klíčky přistály v dlaních a on poraženě vydechl 'fajn'. Odemkl auto a do dvou minut jsme byli všichni usazeni v autě a Janie nastartovala svůj vůz. Jízda probíhala v naprosté tichosti, nikdo se neodvážel mluvit či zapnout rádio. Cítil jsem na sobě intenzivní pohled ze zadních sedaček a černovláska mě stále 'nenápadně' sledovala pohledem. Nic jsem na to neřekl, jen jsem otočil hlavu a užíval si výhled na večerní krajinu. 

"Nechceš zase udělat grilovačku?" Janie prudce zatočila na křižovatce, až jsem přidušeně vyjekl. Prostě jsem to nečekal. 

"Pozor!" Hluboký chrapláček okřikl jemně Janie a já s vykulenýma očima otočil hlavu a vyhledal zelené klidné oči. "V pohodě?" Otázal se mě Styles a má osoba se vzmohla jen na přikývnutí. Zřejmě spokojen taky kývl hlavou. "Až se nebudeš snažit přizabít mého zaměstnance, tak bych o tom mohl uvažovat. Margaret by určitě ocenila i jinou společnost, než pár stále stejných tváří," zasmál se. 

"Vždyť furt žije," vykřikla možná až moc vysokým hlasem Janie, měl jsem pocit, že jsem ohluchl. 

"Jo, pokud přežiju tuhle jízdu, přežiju už úplně všechno." Rozhodl jsem se taky promluvit a ze zadních sedaček se ozval tichý smích. 

"Hele, zastavuju a vy žijete, takže pšt!" Probodla nás oba vražedným pohledem a já vypustil z úst skoro neslyšitelné konečně, jež Styles musel slyšet, jelikož se uchechtl. Janie se na nás tázavě podívala. Mávl jsem jen rukou, aby to neřešila a popřál ji dobrou noc. 

"Jdete?" zeptal jsem se kudrnáče, který se nějak neměl k odchodu.

"Jen něco dořeším. Jděte napřed, Margaret vás určitě zabaví, než přijdu," dostal jsem od něj malý úsměv, a tak jsem mu ho oplatil a odešel do domu. 

Zazvonil jsem a když Margaret otevřela dveře, ucítil jsem úžasnou vůni nějakého jídla. "Jste hladový?" Otázala se mě služebná.

"Teď už jo," vydechl jsem. 

"Jamie udělal dýňovou polévku, pojďte se najíst," vyzvala mě paní.

"Ale pan Styles-," byl jsem přerušen.

"Ten teď řeší osobní záležitosti a pokud se vám nesvěří, tak vám do toho nic není. A hlavně vy jdete hned do jídelny," zdviženou rukou mne popohnala a já se smíchem běžel do místnosti.

Sedl jsem si na své místo a čekal, než přede mne byla položena miska s kouřícím pokrmem. Nadechl jsem se více té úžasné vůně a zvedl jsem lžíci a nabral polévku. Foukal jsem, dokud jsem si nebyl jistý, že si nespálím jazyk. Ochutnal jsem a za mnou se ozval hlas. 

"Dobrou chuť," na má ramena dopadly dvě velké ruce a můj krk ovanul teplý dech. "Mohu ochutnat?" Kudrnáčovi se klepal trochu hlas, ale přesto jeho dotek hřál, a tudíž jsem mu nic nevyčítal. Zvedl jsem oči a pootevřel oči. "Oněměl jste?" Styles stáhl své ruce, když jsem hodnou chvíli nic neříkal a jen si prohlížel jeho tvář. 

"Za pusu můžete,"  kývl jsem k misce přede mnou a pak jsem k němu otočil obličej a s nabídkou vyšpulil rty. Zvedl svou velkou dlaň a přejel s ní po mé tváři. Zavřel jsem oči nad pocitem zahřátých prstenů na mé kůži. 

"Víte, jak špatné to je?" Bojoval sám se sebou, avšak nakonec se nade mnou sklonil a vtiskl mi malý cudný polibek. Když se odtahoval, přitáhl jsem si ho zpět do stejné pusy. Se zamručením mi prohrábl vlasy a s posledním polibkem se odtáhl a dožadoval se lžíce s horkou polévkou.

S úsměvem jsem nabral polévku a foukal. Nakonec jsem lžíci podržel před jeho ústy a on ochutnal. Spokojeně si olízl rty. "Jamie nikdy nezklame. Podělíte se se mnou o svou porci, prosím?" Sedl si vedle mne a položil si ruce na stůl. 

"Něco za něco," řekl jsem a naklonil jsem k němu hlavu. Za chvíli se místností ozvala mlaskavá pusa. "Ještě." Další mlaskavý zvuk. 

"Hmmm... ještě?" Jeho ruce se nějakým způsobem dostaly na ty moje a teď objevovaly moji pokožku.

"M-hmm," pokýval jsem hlavou v souhlasu a byl jsem sladce odměněn. Z krátkých pus se pomalu stávalo nevinné líbání a polévka chladla. Toho si byl nejspíše Styles vědom, a proto nechal mé rty samotné v té nejlepší chvilce. 

"Stydne nám jídlo," vzal mou lžíci a znovu okusil pokrm. Druhé nabrání patřilo mě. Další zase jemu a následující opět mně. 

Polévka byla dojedena a my se rozhodli jít spát. "A každý do své postele," objal mě a vtiskl mi pusu na čelo na dobrou noc. "Hezky se vyspěte. Oblečení už máte ve skříni." Dostal jsem ještě jednu malou pusu na rty a pak jsem zůstal osamocen ve svém pokoji.

Ze zamilovaného úsměvu se stal výsměšný škleb.

Vy jste si mysleli, že jsem se změnil?

-------------------------
Tohle jste nečekali, co?? *evil laught* :D

Pro ty co se nudí, tak mi můžou zčeknout profil, mám tam novou povídku :P (ale nevím jak často ji budu vydávat)

Zkuste se mi nezabít do další neděle :D
Vaše AMAYAHKat