ON ROAD - L.S.✔

Kapitola osmá

Pozor další kapitola!!!!
(Nemáš zač Anna_71015 :P
Snad bez chyb....)
-------------------------------------------------

V minulém díle:
"Rád si s vámi prohlédnu město," odpověděl jsem prostě.

Jen se těš Stylesi!

HARRY POV
"Dejte mi pár minut prosím. Jen se dojdu převléknout," omluvil jsem se, když jsem dojedl a zvedl jsem se z mého místa.

"Klidně můžete jít nahý. Mně to vadit nebude," stále sedící Tomlinson si prohrábl vlasy a vpil se mi do očí

"Budu se cítit lépe v oblečení, pane Tomlinsone. Přece už mi není sedmnáct a musím si zachovat nějakou důstojnost," zasunul jsem židli a rychlým krokem jsem opustil místnost.

"Na svůj věk vypadáte dobře, nebojte," křikl za mnou ještě, když jsem byl na chodbě a mně se do tváře nahrnula červeň. Byl to dobrý pocit, cítit se znovu atraktivní. A i když jsem se stále snažil soustředit na tu rudě blikající kontrolku v mé hlavě, která mi říkala, že si s ním nesmím nic začít, část mě ho chtěla milovat bez ohledů na následky.

Ve svém pokoji jsem si dal rychlou a hlavně studenou sprchu, vyčistil jsem si zuby a navoněl se. S ještě trochu mokrými vlasy, jež se mi lepili na pokožku a na límeček mé modré košile jsem vešel znovu do jídelny a-.

Kde je Tomlinson?

Vyděsil jsem se, a i když racionální část mého mozku říkala, že musí být někde v okolí, zrovna teď to nebyla ta část, co měla nadvládu. A tak jsem uvnitř šílel a sám jsem nevěděl proč. Zaslechl jsem zpěv a nedokázal ho přiřadit k nějaké osobě, a proto jsem se za ním vydal. Třeba to bude ten mladý brunet.

Zastavil se přede dveřmi knihovny a neslušně natiskl ucho na dveře.

So, rockabye baby, rockabye
I'm gonna rock you
Rockabye baby, don't you cry
Somebody's got you
Rockabye baby, rockabye
I'm gonna rock you
Rockabye baby, don't you cry

Vysoký chrapláček si zpíval píseň, která hrála snad v každém rádiu, ale tento okouzlující hlas dal melodii i slovům nový význam. Chtě nechtě jsem odtrhl ucho od dřeva a otevřel jsem dveře. Pohled mi padl na malé tělo, které se snažilo dostat na knihu, co byla až moc vysoko. Zpěv utichl a Tomlinson přestal ve snažení a otočil tvář ke mně. V jeho očích se objevili ohníčky, jež neznačily nic dobrého.

"Margaret mě sem pustila, když jste dlouho nešel," odůvodnil svou přítomnost a znovu se postavil na špičky a pokusil se dostat knihu.

"Počkejte, pomůžu vám," rychle jsem řekl a postavil jsem se vedle něj. Knihu jsem vyndal z regálu a položil jsem ji do jeho rukou. "Než jsem tě poznala?" přečetl jsem titulek udiveně. Kniha byla jedna z novějších a jeho výběr mě velice udivil.

"Miluju ji. Díky ní jsem pochopil, že někteří lidé prostě z našeho života musíme pustit bez ohledu na to, kdo jsou nebo co pro nás znamenají," smutně se na mě usmál a vrátil mi knihu.
"Jdeme teda na tu procházku?"

"Jo, jdeme," odtrhl jsem se od jeho očí a uklidil jsem knihu zpět na její místo. Uslyšel jsem tiché děkuju.

☆☆☆☆ (první posunut z nezajímavý části... Ááách :/ .... doufám, že jsem na nic nezapomněla)