ON ROAD - L.S.✔

Kapitola šestá

V minulém díle:
Proč jsem tak dobrosrdečný? ptal jsem se sám sebe, po tom co jsem se omluvil svůj odchod a zavřel jsem se znovu v pracovně. Uklizená prostorná místnost s tmavým dřevěným nábytkem a balkónem, kde jsem si vždy dělal pauzy, mě vždy nutila srovnat si myšlenky. A i když jsem na stole měl malou hromádku papírů, které jsem musel přečíst kvůli jednomu z mých hotelů v Evropě, sedl jsem si do měkkého křesla a zavřel jsem oči. Spolu s hraní si s mými prsteny jsem se snažil poskládat si své současné priority.

A myslím, že se mi to moc nedařilo.

LOUIS POV
Spaní ve velké posteli, která voněla po nějakých květinách a mýdle, jsem si užíval. Takové pohodlí jsem dlouho neměl. Jen mi chybělo teplo druhého těla, když jsem se probouzel. Protože mi to vždy připomnělo, že tu jsem sám. Bez nikoho.

Ale už jsem si zvykl.

Ale zpátky k vyprávění. Probudil jsem se sám, nahý -na co při spaní oblečení, ježiši- a ve Stylesově domě. Co víc si přát. Vylezl jsem z měkkých a teplých peřin a stále nahý jsem se protáhl.

Zívl jsem si a pomalou chůzí jsem se dostal do velké koupelny. Pohled mi padl na velkou vanu, okolo níž byly rozestaveny různé lahvičky od šampónů, sprchových gelů a dalších blbostí. Otočil jsem kohoutek a vana se začala napouštět a já abych zabil čas, jsem začal prohledávat skříňku pod umyvadlem.

Kartáček, pasta, holítko, pěnu, vlhčené ubrousky, ručníky a pěny do koupele. Vytáhl jsem si první tři zmíněné věci a zatím jsem si je odložil na umyvadlo.

Vana byla už připravená a já jsem se do ní s chutí ponořil. Nejsem velký romantik, ale opravdu mi v té chvíli chyběli svíčky, šáňo a jahody v čokoládě.

Opláchl jsem svoje tělo a poté začal vybírat sprchový gel, který použiju. Jackpot nakonec padl obyčejné lahvičce s vůní kokosu a mléka. Prostě mi to připomnělo..... To je vlastně jedno.

Šampón jsem vybral tak, že jsem prostě jeden vytáhl a namydlil jsem si hlavu. Opláchl jsem se a mokrý jsem vystoupil z vany. Rychle jsem vytáhl ze skříňky ručník, abych moc nepomokřil podlahu. Usušil jsem se a pokračoval ve zliďšťovaní.

Vyčistil jsem si zuby a oholil jsem si své 'pubertální vousy'. Mrkl jsem vyzývavě do zrcadla a znovu v pokoji jsem se převlékl do oblečení, které jsem měl včera na sobě. Protože všechny moje věci byli v mém autě a to stále před G-clubem. Vzal jsem deodorant, který stál na okně a ještě trochu jsem vylepšil svojí vůni.

Hodiny na stolku vedle postele hlásili 9:47 a tak jsem se rozhlédl po pokoji, jestli jsem na nic nezapomněl a šel jsem do kuchyně. Už bylo tak akorát na snídani. Asi jsem měl na tu fůrii opravdu štěstí, protože hned, jak jsem vešel do místnosti, propalovala mě pohledem. V druhém rohu místnosti stál ještě jeden muž a s tichým pobrukováním dělal něco v míse. Uchechtl jsem se. "Já vím, že mě nemáte ráda, ale nevím, co mám udělat, aby jsme nebyli na nože," opřel jsem se o malý stoleček veprostřed pokoje a pokusil jsem se na služebnou udělat psí oči. Ale i tak jsem nedokázal skrýt uličnický úšklebek. A určitě kvůli tomu se zamračila a přeměřovala si mě pohledem.

"Pokud se budete chovat slušně, tak s vámi nemám sebemenší problém," kývla nakonec a obdařila mě tím nejmilejším úsměvem, co jsem u ní za tu malou chvíli, co jsem ji znal, viděl. "Takže jsem Margaret a vy?" nabídla mi ruku a já ji vděčně přijal. "Louis."

"Támhleten nevychovanec je náš kuchař Jamie (Jamie Oliver lidi, někdy fakt dokážu být tak neoriginální -,-). Většinou je jen v kuchyni, ale dokáže vytvořit zázrak i z kůrky od chleba," služebná pokynula k postaršímu brunetovi u zelené misky."

"Dobrý den," kývl jen a dále si nás nevšímal.

"Co rád snídáte, Louisi?" Margaret se znovu otočila k plotně a zkontrolovala lahodně vonící míchaná vajíčka. 

"Myslím, že mám takový hlad, že nepohrdnu ani odpadky," zavtipkoval jsem, i když jsem vlastně mluvil pravdu. Zaboha jsem si nemohl vzpomenout, kdy jsem naposledy jedl a břicho se mi nepříjemně obracelo. (Jedl jsi včera večer Lou, jen už začínáš bejt senilní :D a ne nahraný :* )

"Doufám, že tak špatná nejsem," Margaret se zasmála a já se na ní zaraženě koukl. Nečekal jsem, že bude tak v pohodě. "Běžte si sednout do jídelny, to je těmito dveřmi," ukázala na dřevěné posuvné dveře. "Za chvíli vám přinesu jídlo. Pan Styles by měl taky každou chvílí vstát," na okamžik se jí tvář stáhla do starostlivého zamračení, ale potom mě slušně vyhodila z kuchyně. 

Rozhlédl jsem se po jídelně a pohled se mi zastavil na masivním velkém dřevěném stolu, který byl určitě opravdu starý. Kolem něho bylo deset židlí,pokud jsem počítal i ty v čele.

Usadil jsem se na židli po pravé straně židle v čele (já bych fakt dneska neměla nic psát :/). Pohled mi hned padl na výhled z okna. Upravená zahrada plná barev ve mě vyvolala vzpomínky, kterých jsem se chtěl vyvarovat. Oops.

Upravené stromy mě ale donutily se zvednout ze sedadla a přilepit svou tvář na okenní tabuli. Okamžitě jsem litoval, že jsem zavřený mezi čtyřma stěnama a nemůžu cítit tu lahodnou vůni začínajícího léta. A v tu chvíli mě do nosu praštila lahodnější vůně. Slanina.

Jednou jsem dokonce vážně uvažoval, že vezmu talíř slaniny a zajedu do Vegas abych si ho vzal. Ale z mého plánu sešlo, slaninu jsem snědl.

"Dáte si k tomu čaj, kávu nebo džus?" dveře od kuchyně se otevřely a Margaret začala nosit první talíře na stůl.

"Kafe, prosím," slušně jsem odpověděl a se zájmem jsem si prohlížel dokonale naservírovaná jídla na stole.

"Tak už si něco vemte a začněte jíst. Snídaně je základ dne," Margaret mě donutila sednout a položila přede mě čistý talíř a hrníček s horkým nápojem.

"Děkuju," zašeptal jsem a na talíř jsem si nandal volské oko, tu slaninu a ještě pár kousku zeleniny, aby se nic neřeklo.

Po chvíli přišel pan Styles a vypadalo to, že moc dobrou noc neměl. A já si to užíval.

--------------------------------------------------
Ahojky!!! :O

Už je na téhle povídce přes 1K přečtení... takže  DĚKUJU DĚKUJU DĚKUJU MOC *skáče po pokoji a bouchá šáňo* :D

Nezdá se vám, že to moc protahuju?? O.o
Kdy slavíte v pride month?? Já už zítra :P

Komentuje a házejte votes!

Vaše AMAYAHKat ^-^