,,Na prázdniny pojedete k babičce."
Věta, kterou slyšel snad každý. Většina je z takové zprávy nadšená, protože pojedou za někým, kdo je rozmazluje a dovolí jim téměř cokoliv!
Jo. Jenže moje reakce na toto oznámení byla... řekněme, že nebyla kladná...
,,Ginny, Haily, rychle! Už tu bude každou chvílí, tak ať to stihneme!" popohání nás babička. Teda... Kdo by řekl, když tu takhle běhá po kuchyni, že jí táhne na osmdesát?
Z mého přemýšlení mě vyruší až 'zvonek'. Sakra! Ne! Proč?!
,,A, je tu! Už běžím!" zavolá směrem do chodby, kam energicky vběhne a už otevírá příchozímu. Já ještě preventivně zkontroluji své černé džíny s děravými koleny, černou mikinu s logem 'The Rasmus', a utáhnu culík. Tak fajn. Radši zůstanu zalezlá za rohem...
,,Ne! Říkal jsem přece, že jim to máš výslovně zakázat! - Co?! Já se z nich zblázním! Hele, nemůžu to teď řešit. Mám dovolenou, oni taky, a vážně si potřebuju dát pauzu od vší veřejnosti, ano? Dík. Zatím se měj." típne hovor muž středního věku. To poznám už podle hlasu.
,,Ahoj Paule! Tak co? Nezlobili tě ti kluci moc?" ptá se hned babička. Hm, že by před chvilkou mluvil s manželkou? Asi má vyvedená dítka. Sama pro sebe se nad tím musím uchechtnout.
,,Ani mi nemluv. Ale jsou už takoví. Ahoj, mami." pozdraví jí ten muž. ,,A kdopak je tahle mladá slečna?" ozval se po chvíli.
,,To je moje nejmladší vnučka Ginny. A tohle- kde je?" začne se babička ptát sama sebe. No jo. Asi bych mohla vyjít z toho rohu, a alespoň slušně pozdravit.
,,Ach, ano. Tady je. Haily." představí mě, než ten muž stihne zvednout pohled od Ginn. Když se ale jeho oči střetnou s mými, zdá se, že ho cosi zaskočilo. Že by si jako první všiml toho, že moje váha není optimální? Já věděla, že si mám vzít tepláky!
,,Dobrý den." odvážím se pozdravit. Ten jeho zkoumavý pohled se mi vůbec nelíbí...
,,Ahoj... Promiň, že se ptám, ale ty jsi čí?" zajímá se se zamyšleným pohledem.
,,No... Spancerová. I tady Ginn." vyhovím nejistě jeho otázce.
,,To jsou děti od Lorain." významně na něj pohlédne babička. To je divný... Nějak se mi nelíbí ty jejich pohledy. Jakoby měly něco hodně důležitého znamenat.
Když na mě Paul znovu koukne, nedovedu z jeho výrazu nic vyčíst. Tenhle pohled jsem snad ještě nikdy u nikoho neviděla.
,,Pojďte ke stolu, než to vychladne. Dělala jsem lasagne. Tvoje oblíbené." začne ho postrkovat babička.
Já se rychle otočím na patě, a brzy sedím za stolem s očima zapíchnutýma v talíři.
Jakmile si posedají všichni, pustí se do jídla. Já také, ale beru si malá sousta a nesním toho moc. Ginny na mě po očku kouká, a není sama. Paul taky. Je mi to hodně nepříjemné. Připadám si pak v moc velké pozornosti.
Jakmile mě přestane bavit se ošívat na místě, a pocítím nepříjemný pocit v žaludku, je mi jasné, že se musím omluvit a vyprázdnit se.
Zapnu kohoutek, a jen tak tak se nakloním nad mísu.
Když cítím, že víc ze mě nepůjde, spláchnu, stopnu kohoutek a vyčerpaně se opřu o kachličkami pokrytou zeď.
,,To je dneska ale den..." postěžuju si polohlasně.
Budou i horší...
______________________________________
A/N
Tjamtadá...😂
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Otázke dne: Copak říkáte na strýčka? Kdopak to asi může být?
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Tak... Vy asi víte, o to se nebojím, ale Haily ani Ginny to neví.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
No, bude sranda!
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
