My Grandma Loves 1D (CZ) || n. h.✔

14 - ,,Hlavně že si rozumíme."

~Imagine Dragons - Who We Are~

Budík na nočním stolku oznamuje půl deváté ráno, a já se pokouším vymotat končetiny z peřiny.

Jakmile se posadím, kouknu se na modroočka, stále klidně oddechujícího vedle sebe.

Páni... Kdo by kdy uvěřil tomu, že nechám ve svém pokoji přespávat jednu pětinu One Direction, tu noc přežiju v psychickém i fyzickém zdraví a dokonce si s ním i potykám? No já určitě ne...

S uchechtnutím dál hledím na toho spícího blázna, dokud sebou polekaně netrhnu, jakmile promluví.

,,Ty na mě zíráš?" se stále semknutými víčky se mačká na polštář a zamumlá větu, díky které se mi začne lehce hrnout červeň do tváří.

,,Co? Ne! Jen přemýšlím nad tím, jak tě vzbudit, ale zvládl jsi to sám, tudíž mám o práci méně." pokusím se z toho rychle a chytře vybruslit.

Na to otevře jedno oko a uškrne se. Pitomeček jeden...

S protočením očí vstanu, vezmu si s sebou oblečení na dnešní den a vlezu do koupelny.

Vlasy stáhnu do drdolu, svléknu ze sebe tričko na spaní a pomalu vcházím do sprchového koutu, ale najednou periferním pohledem zahlédnu svůj odraz v zrcadle. S mírným zděšením se na sebe podívám.

Klíční kosti mám tak vystouplé, že bych v nich mohla přenášet vodu, žebra si mohu spočítat, o kyčlích ani nemluvě, a jakmile pohlédnu na svoje nohy připomínající dvě suché větve stromu, divím se, že mě udrží.

Snad poprvé v životě lituji toho, jak vypadám. Jak na sobě samotné pozoruji, jak slabá a křehká jsem, o mojí... nemoci nemluvě.

Citově se neudržím a z oka mi sjede jedna horká slza. Nechám jí smočit mou tvář a roztříštit se o kachličkovou zem, než zavrtím hlavou a nejdu se konečně osprchovat.

Ani horká, ani ledová voda mi nepomáhají se ani trochu vzpamatovat, tak to po půl hodině vzdám, vypnu proud vody a osuším se ručníkem.

Když mám v úmyslu si sundat gumičku a rozčesat si vlasy, spolu s gumičkou mám v dlani další chomáč vlasů.

Raději ho vyhazuji i s gumičkou do koše. Po rozčesání mám nejmíň další tři chomáče v kartáči.

S mírným zoufalstvím v očích je postupně vyhazuji, dokud není kartáč čistý. Raději si dnes dám přes hlavu kapuci.

Již oblečená v mikině sahající mi do poloviny stehen vejdu do pokoje, kde na mě čeká perfektně ustlaná postel. Ovšem pouze ta postel. Modroočko nikde není.

Pižamo dám pod polštář, a bosá pomalu jdu prozkoumat byt, abych zjistila, kam se poděl.

Na schodech vedoucích do přízemí narazím na jednoho z té pětice. Jména si sice ze včerejšího vypravování pamatuji, ovšem přiřadit je nedovedu. Každopádně si myslím, že až mi ho řekne, zapamatuji si ho díky kudrnatým, tmavým vlasům a četným tetováním na rukách, která byla díky tričku s krátkým rukávem vidět. Musím uznat, že ten inkoust na jeho kůži vypadá docela impozantně.

,,Eh, ahoj, ehm..." nechám vyznít do ztracena. Otočí se na mě, a na to se do široka usměje. Jejda... Tak tohle bude asi takzvaný 'Balič novodobý'.

,,No ahoj. Harry. Harry Styles. Těší mě." natáhne ke mně pravou ruku. Přijmu jí, ovšem s očividnou nechutí.

,,Haily. Nevíš, kde je... No ten, co u mě dneska spal?" raději se nepokouším vyslovit jeho jméno před ním. Ještě by se mi vysmál, že to neumím správně vyslovit.