My Grandma Loves 1D (CZ) || n. h.✔

o8 - ,,Takže já..."

Písnička dokonale podtrhuje atmosféru kapitoly. Doporučuji pustit jako podklad ke čtení.

~One More Light - Linkin Park~

,,No... Neříká se mi to zrovna lehce, ale..." další hluboký povzdech z jeho strany. ,,Už jakmile jsem viděl, že tvoje váha nebude optimální k tvému věku a výšce, začal jsem se obávat, zda jsi se nedala na dráhu bulimiček, ale to se naštěstí, pokud to tak mohu říci, nepotvrdilo."

Matčino úlevné vydechnutí bylo v tom tichu slyšet moc dobře. Já ale tušila, že jí ta úleva dlouho nevydrží.

,,Ovšem výsledky odběrů a očního vyšetření potvrdily... Něco jiného, a to daleko horšího." na chvíli se odmlčí, a mě se neskutečně přitíží. Srdce bije silněji a rychleji, než normálně, a dech je zrychlený a řídký. Tepání ve spáncích je jen dodatek.

,,Nejprve oční vyšetření." vyndá ze složky jeden trs papírů. ,,Tvoje oční bělmo začalo vykazovat počínající žloutenku. Říkal jsem si, že to snad bude třeba jen prehepatální žloutenka, se kterou bychom si hravě poradili, ovšem po výsledcích z odběru krve se ukázalo, že to není pouze žloutenka." vezme do rukou další trs papírů, ze kterých přetočí jeden list. Mamka vyhledá poslepu mojí ruku a pevně jí stiskne. Má stejný strach a nepříjemný pocit z nadcházejícího, jako já.

,,Necítila jsi v poslední době bolest zad nebo břicha?" nejraději bych zakroutila v záporném gestu, jenže to jsem nemohla. Když si vzpomenu na dnešní ráno a včerejší křeče... ,,Ano. Trochu, ale ano." souhlasím s doktorem. Letmým pohledem se podívám na matku. Ta sedí jako přikovaná s hrůzou vepsanou v očích. O něco pevněji mi stiskne dlaň. Raději se opět otočím na doktora.

,,Bohužel musím říct, že to jsou další příznaky. Náhlá porucha příjmu potravy, bolesti zad, břicha, a místy přibývající žloutenka." papíry odloží na stůl, proplete si prsty a s pohledem plným zničení se mi zahledí do očí. Musím polknout tvořící se knedlík v krku, ale mám tak sucho v puse, že to snad ani nedokážu.

,,Vypadá to, že máš... zhoubný nádor karcinom pankreatu, neboli rakovinu slinivky břišní. Většina těchto nádorů je zhoubných bez okamžité léčby, ale obávám se, že u tebe..." opět se dlouze odmlčí. ,,Bojím se, že u tebe je nyní pozdě s léčbou vůbec začínat. Jak jsi mi na začátku prohlídky řekla, ta porucha příjmu potravy trvá už asi čtyři měsíce. Průměrná délka života bez léčby téhle rakoviny je půl roku."

Náhlé ticho umožní proniknout hlasitému matčinu vzlyku.

Já nevěřícně hledím na jakési místo přede mnou, a z oka mi vyteče jedna velká, horká slza. Pomalu stéká po tváři přes líci, bradu, dokud nekápne do mého klína. V tu chvíli mi plně dojdou doktorova slova a jejich význam.

,,Takže já..." hlesnu roztřeseným hlasem. Pohlédnu přímo na pana Moora, než hlasitě polknu další z řady mých těžko polykatelných knedlíků, a odhodlám se dokončit svou otázku. ,,Já umírám?"

Ani on neměl dost síly na to mi to říct, tak raději pouze přikývl a hlavu nechal sklopenou. Na to se matka plně rozvzlykala, a mé oko vypustilo další drobnou slzu.

Putuje po tváři, stejně, jako ta předchozí.

Věděla jsem dávno, že je s mým tělem cosi v nepořádku, jenže by mě ani v tom nejhorším snu nenapadlo, že za to všechno může... rakovina.

Vždy jsem si říkala, že lidé, které postihla, měli neskutečnou smůlu, a nedovedla jsem si představit, jak se asi cítili.

Nyní se nacházím ve stejné situaci, jenom s jediným rozdílem.

Já se nevyléčím... Nestihnu to.

______________________________________

A/N

Tak, a je to venku!

Otázka dne: Co na to říkáte? Čekali jste to?

Inu, já to s touto myšlenkou začala psát, takže mě to nepřekvapilo...

Snad kvůli tomu na příběh nezanevřete, a počkáte si na Epilog.

______________________________________
ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ