My Grandma Loves 1D (CZ) || n. h.✔

2o - ,,Zlatý časy..."

~Love Lost - Mattia Cupelli~

Život mi nyní přijde takový... Jednoduchý. Dokonale ho mohu přirovnat k balónku.

Matka koupí dítěti na pouti krásný, lesklý balónek; Tím všechno začne.

Následně si ho dítě nese domů, kde mu ale po nějaké době praskne; Doktor mi diagnostikoval rakovinu.

Pro utěšení plačícího dítka mu matka koupí druhý balónek. Nový, který má pomoct překonat zničení toho prvního; Skamarádila jsem se s Niallem, jenž mi svým smíchem vrátil do života radost.

Ovšem netrvá to dlouho, okolím zafoukal vítr, balónek dítěti vytrhl z ruky a odlétal mu, zatímco dítě se za ním se slzami v očích díval; Vyhnala jsem Nialla zase z mého života pryč. Byl jako balónek, co mi pomohl od nedávného smutku, ale nakonec odletěl pryč, daleko. A jisté je, že už se nevrátí...

Stále dokola slyším bouchnout vchodové dveře...

Pořád dokola před očima vidím jeho výraz, než se na patě otočil a odešel...

A doteď cítím tu odpornou, lámající bolest, co pohltila moje srdce, tělo i duši. Rozežírá mě zevnitř, a nedá mi chvíli klidu. Až do posledního nádechu mi bude připomínat, jak ohavně jsem se vůči němu zachovala.

Co by se krucinál stalo, kdybych mu prostě řekla pravdu?!

Začal by se o tebe starat jako o nemohoucího, a to nechceš... připomene mi hned podvědomí.

Je to jeden z důvodů, proč jsem přesně tohle udělat nemohla. Ten další je, že mi až moc přirostl k srdci. Až moc... A ublížila bych nakonec nejen sobě, ale i jemu, pokud mu i já nejsem lhostejná.

A to nechceš...

A to nechci.

*****

Se skelným pohledem, svěšenými rameny a blokem a tužkou v ruce škrábu v rychlosti vše, co bych chtěla tomu modrookému klukovi říct, za co se omluvit a požádat ho o odpuštění.

Nejraději bych mu vše řekla do očí, aby věděl, že to myslím upřímně a je mi to všechno neskutečně líto, jenže... Stejně by mě nejspíš nechtěl ani vidět, natož mě vyslechnout.

Po hodině úprav to dává i trochu smysl, a já se rozhodnu to pro čitelnost přepsat.

Spořádaně si k tomu sednu a elegantními pohyby ruky začnu opisovat slovo po slově, dokud se mi nezačne chvět spodní ret a třást se mi ruka. To začnu dopisovat rychleji, aby to bylo hotové hned a já se k tomu už nemusela vracet.

Poslední slovo, poslední tečka, první slza.

Opatrně papír přeložím, vložím do obálky a nadepíšu jeho jménem.

Prsty chytají kliku dveří, ruka začíná stlačovat kliku směrem dolů, ovšem mozek mi najednou dá příkaz k tomu se zastavit.

Vážně chceš požádat tvého otce, aby mu to při vhodné příležitosti předal? A kdy si myslíš, že ta vhodná příležitost jako bude?! To by mu to mohl hned předat, a všechno by bylo akorát horší. Nebo bys mu musela říct pravdu o tom, co se děje...

A to nechci.

Rozmyslím si to tedy, a obálku dám pod polštář, na němž ležel, když tu přespával.

Přijde mi to tak dávno...

Ten jeho vyděšený výraz. To, jak se zakoktával, nebo když mě neustále opravoval ve výslovnosti jeho jména...

,,Zlatý časy..." Jinak se to říct nedá.

Jenže tohle zlato začíná ztrácet lesk...

______________________________________

A/N

Tak jsem tu s další, i když kratší kapitolkou, sepsanou komplet na mobilu během jedné hodiny, abyste měli radost!

No nejsem já poklad? 😂♥

Otázka dne: Co myslíte; Usmíří se Haily s Niallem ještě před tím, než celý příběh půjde do finále, nebo přijde osvětlení pozdě?

No, teď jsem nasadila brouka do hlavy sama sobě... 🤔😂😂
______________________________________
ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ