,,Na prázdniny pojedete k babičce."
Věta, kterou slyšel snad každý. Většina je z takové zprávy nadšená, protože pojedou za někým, kdo je rozmazluje a dovolí jim téměř cokoliv!
Jo. Jenže moje reakce na toto oznámení byla... řekněme, že nebyla kladná...
Tolikrát jsem chodil s holkou, co mě pouze využívala. Tolikrát jsem špatně vložil svou lásku a oddanost. Tolikrát jsem měl zlomené srdce...
Stejně jsem se nepoučil. Zas a znova jsem slepě věřil, a nakonec tvrdě narazil.
Vůbec jsem se s ní neměl začínat bavit! Už od našeho prvního střetu působila chladně, odtažitě a nepříjemně. Jen to mi mělo napovědět co je zač a že cokoliv bych si s ní začal by dopadlo katastrofou.
No, Horane, tady to máš.
Nijak mi nepomohly životní zkušenosti. Nijak! Stejně jsem podlehl.
Jenže... Čemu vlastně?
Tomu, jak líbezně zněl její hlas? Jak nádherně zvonivý byl její smích? Jak kouzelně vypadala, když byla šťastná?
Sám přesně nevím... Nejspíš mě okouzlila tím jaká je uvnitř, ovšem její nitro se ukázalo pěkně prohnilé.
Tolik jsem jí dal, tolik pro ni udělal a ona? Akorát tak mi vrazila kudlu do zad.
Tomu se říká vděk...
No, a přesto všechno i s přesvědčením, že je tohle celé jen a její chyba, teď již pátým dnem sedím přilepený k posteli, pomalu nejím, nespím a zoufám nad vzpomínkami z celého toho měsíce prožitého s Haily.
Naše výlety do muzea voskových figurín, kam jsme chodili porovnávat moje mladší já ve voskové verzi, nebo taky projížďky po Temži při osvětleném Londýně a mnoho dalších nezapomenutelných zážitků.
Jo. Nezapomenutelných. To je ten hlavní problém. Nikdy už je nedostanu z hlavy. Tak jako jí...
*Ťuk - Ťuk - Ťuk*
Ozvalo se klepání na dveře, dotyčný ani nepočkal na moje vyzvání a vstoupil do pokoje. S nabručenou grimasou si překřížím ruce na hrudi a hlavu odvrátím stranou.
,,Hele, brácho, už tady tvrdneš skoro týden, a my už si o tebe děláme starosti." sedne si na kraj postele Liam.
,,To nemusíte. Všechno je v nejlepším pořádku. Teda, bude..." potichu a sklesle mu odpovím v domnění, že se zvedne a zase odejde.
,,Vážně? Fajn. Nechtěli jsme to dělat, ale musíme. Kluci, teď!" křikne směrem z místnosti, na což se hned vyřítí ze dveří Harry, Louis a Zayn s kýbly vody v rukou. No a jak jinak, než že na mě tu vodu, jen tak mimochodem pořádně ledovou vodu, vylili.
Bleskurychle vyskočím a rozkřičím se. ,,Proč jste to udělali?!"
,,Chtěli jsme, aby sis vyzkoušel, jak se musel cítit Jack při potopení Titaniku." protočí očima Zayn. ,,Prober se! Jsi jako chodící mrtvola!"
,,Do prčic, vždyť jsem říkal, že jsem v pohodě!" zakleju, na což si sundám ten mokrý kus hadru a najdu si nové, suché tričko.
,,Nialle, když už přestáváš mít chuť k jídlu, tak v pohodě fakt nejsi!" oponuje Louis. Na to můžu jenom přikyvovat. V tom mají holt pravdu. To už u mě není normální...
Mlčky a zkroušeně se otočím ke klukům.
,,Tak co se děje?" ptá se trpělivě Liam. Hluboce si povzdechnu.
,,Haily. To všechno kvůli ní." nešťastně si promnu obličej rukama.
,,Cha! Já vám říkal, že v tom bude ta holka! Takže pánové, prosím vyúčtování." zvolal Hazza a ostatní s mrmláním začali vytahovat svoje peněženky, z nichž brali a pokládali hotovost na napřaženou dlaň kudrnáče. Nevěřícně jsem nad nimi zakroutil hlavou.
,,Vy jste se vsadili?" s pokřiveným úšklebkem je pozoruji.
,,Jo." jednohlasně odpoví, ale pouze Harry nadšeně.
,,Tak. A teď se vzpamatuj a koukej běžet si s ní o tom pořádně promluvit!" popohání mě gestem Zayn.
,,Proč bych měl?" nechápu, jaký by to mělo efekt.
,,Protože jinak se z toho nevyhrabeš do konce života a později budeš litovat toho, že sis to s ní nevyříkal." pronese moudře Liam.
,,Ale my si stejně nemáme co vyříkávat." pokouším se mu ukázat tenhle holý fakt. ,,Byl jsem pro ni jen obveselení na léto. Sama mi to řekla..."
,,A co ona? Byla pro tebe taky jen obveselení?" koukl se na mě lišácky Louis.
Dobu je ticho. Mám jasno, jak na to odpovědět, jen si nejsem jistý, zda to chci říct nahlas...
,,Miluju jí." svěsím ramena, jen co si uvědomím, jak moc velká je to pravda.
,,A už jen proto si spolu máte hodně co vyříkávat. Tak hejbni tím svým zadkem a upaluj!" se smíchem mě podněcoval Harry.
Na všechny jsem se vděčně usmál a úprkem opouštěl vilu, nasedajíc do auta směr vila její babičky.
Mají pravdu! Řeknu jí to, i kdyby mě nechtěla vyslechnout, a i kdyby to měla být ta poslední věc, kterou udělám!
_____________________________________
A/N
No, možná to bude poslední věc, kterou uděláš, hochu... 🙄😂😅
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Otázka dne: Cítíte to? Jak rychle se blíží konec?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já totiž jo... 😄😁😇
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
