,,Na prázdniny pojedete k babičce."
Věta, kterou slyšel snad každý. Většina je z takové zprávy nadšená, protože pojedou za někým, kdo je rozmazluje a dovolí jim téměř cokoliv!
Jo. Jenže moje reakce na toto oznámení byla... řekněme, že nebyla kladná...
Trvalo mi to vážně dlouho (deset minut), než jsem se v rámci možností srovnala a zapnula si do sluchátek písničky z mých nejoblíbenějších playlistů.
Přibližně dvě hodiny jsem jen blbla v pokoji s písničkami v uších, dokud moje počínání nepřerušila ohromná rána.
Zrovna když jsem chtěla fenomenálně na konec písně skočit z postele, z venku se ozval burácející hrom, jenž přehlušil i muziku z mobilu, já se vyděsila, a místo okouzlujícího dopadu na chodidla jsem spadla na zadek a hlavou narazila do postele.
,,Au..." hlesnu a chytnu se za místo, kam jsem se praštila. Zadek byl taky v jednom ohni, ale to bylo to nejmenší trápení, jakmile se hrom dostavil znovu a v mnohem větší míře. Zanedlouho po něm se zablesklo tak, až jsem viděla venku jen bílo, a pak opět ohlušující hrom.
Opatrně vstanu, což je celkem těžká práce, vzhledem k mému pádu, po kterém jsem celá rozlámaná, a pokusím se co nejopatrněji dojít do kuchyně. Snad už jsou ti tupci pryč...
Moje přání bohu žel nejspíš nikdo nevyslyšel, jelikož všichni stále seděli kolem stolu a o čemsi horlivě diskutovali.
,,Ehm, ehm." upozorním na sebe odkašláním. Na to se na mě všichni otočí. No, to je zase moc pozornosti...
,,Co se řeší?" zajímám se, abych zahnala to tíživé ticho.
Mamka se na sebe s taťkou tak divně podívají, až se mi z toho samovolně sevře žaludek. Jako by se mi do života nemohlo plést i něco dobrého!
Hrom.
,,Já jí to řeknu. Zatím to zkuste nějak uspořádat." zvedne se od stolu máma, a odvede mě do obýváku.
,,Víš... Hlásí, že ta bouřka je příliš nebezpečná na to, aby se kdokoliv pohyboval venku, takže se kluci nemají jak dostat domů. A to znamená, že-" nestihne doříct, protože jí přeruším svým vyjeknutím. ,,COŽE?!" s vytřeštěnýma očima na ní hledím. To snad nemyslí vážně?!
Blesk a za chvíli hlasitý hrom.
,,Budou muset přespat tady. Bavíme se o tom, do jakých pokojů je dáme, a jeden z nich bude muset jít k tobě." tak - to - teda - ani - omylem!
,,NE! Nemyslíš si snad, že si k sobě do pokoje pustím jednoho z těch nagelovanejch blbečků?!" začnu máchat rukama všude kolem sebe. Je mi jedno, že to nejspíš slyší, jelikož jsou hned vedle. Ať ví, jaký na to mám názor!
Než stačila něco říct, ještě jsem jí předběhla. ,,Co pokoje pro hosty?"
,,Jsou tu jen tři. V jednom budu já s Paulem, a v těch zbylých dvou čtyři z těch pěti."
,,A co Ginny? Ta je zbožňuje! Proč jednoho nedáte do pokoje k ní?" pokouším se najít všelijaká řešení.
,,Malá postel a přistýlku tu babička nemá." oponuje stále matka.
,,Co k babičce? Ta má postel velikou dost..."
,,Haily!" výhružně sykne.
,,Půda?"
,,Ne."
,,Sklep?"
,,Ne!"
,,Gauč?"
,,Na tom chcípáku? Ne!"
Nyní je mi až nad slunce jasné, že s tím nic nenadělám.
Hrom.
,,Nikdy jsem nevěřila, že něco podobného udělám." procedím skrz zuby, než se s překříženýma rukama vydám zpět do kuchyně a to rovnou za tátou.
,,Tak jo, zoufalá situace si žádá velice, velice zoufalé činy. Tati?" hlavu otočím na něj. Trpělivě čeká na to, co řeknu. Ostatně jako všichni v místnosti.
Celá atmosféra trochu zhoustne, když pohled věnuju těm pěti a do toho se zableskne a zahřmí.
,,Který z nich je nejneškodnější?"
_____________________________________
A/N
Inu, díky všem bohům mě před chvilkou napadla idea, tak jsem měla materiál na další díl! Doufám, že jste spokojeni...
¡Ay! Esta imagen no sigue nuestras pautas de contenido. Para continuar la publicación, intente quitarla o subir otra.
Nejspíš teď budu mít nápad i na další pokračování, tak to zkusím sepsat, a možná se další části dočkáte ještě dnes!
¡Ay! Esta imagen no sigue nuestras pautas de contenido. Para continuar la publicación, intente quitarla o subir otra.
Zatím!
¡Ay! Esta imagen no sigue nuestras pautas de contenido. Para continuar la publicación, intente quitarla o subir otra.
