~Nightsky - Tracey Chattaway~
--O TŘI TÝDNY POZDĚJI--
Dny plynuly tak rychle, až tu byla polovina prázdnin. Polovina pěkně na nic prázdnin...
Ale abych nehodnotila pouze negativně, jedno pozitivum tohle všechno vlastně mělo, a to v podobě modrookého Ira, co mi nedal ani na chvíli pokoj a pokoušel se mě všelijak zaměstnat.
Každé ráno přijel, vtrhl do mého pokoje už i bez zaklepání, díky čemuž kolikrát stihl zahlédnout mojí maličkost pouze ve spodním prádle, na což jsme si oba museli postupně zvyknout, jelikož se to stávalo čím dál častěji, vytáhl mě ven a až do večera jsme dělali jenom a pouze blbosti dokořeněné kravinami, končící většinou vtipnou tragikomedií.
Každý ten den jsem si ale užila jako nikdy žádný. Vždy v něm bylo něco úžasného a jedinečného. Něco, díky čemu jsem začala žít. Skutečně žít. Něco, díky čemu jsem si každou tu vteřinu vychutnávala plnými doušky. Něco, díky čemu jsem byla neskonale šťastná.
Kéž by jen tohle období bývalo přišlo dříve, a ne... Teď.
*****
Sedíme s Niallem na posteli, já opřená o jeho rameno a oba sledujeme náš nový nejoblíbenější film s názvem 'Největší showman'. Koukáme na to už tak po milionté...
,,Nemám jít udělat popcorn?" zeptá se po chvilce.
Jo... To mi připomíná, že každým dnem je mi z jídla čím dál více špatně. Pokaždé se mi to povedlo nějak ukecat na to, že jsem doma před našimi výlety jedla. Nemyslím si, že mi to pořád věří, ale pro jeho vlastní dobro bude muset.
,,Jestli chceš, tak si ho udělej, ale víš, že já popcorn moc nemusím." pousměju se a zvednu k němu hlavu.
Na to ale jeho výraz ve tváři zvážněl, nahnul se k počítači, na kterém stopl video a starostlivě se mi podíval do očí.
,,No tak. Řekni mi, co ti je? Tohle nemůže být normální. Skoro nejíš, pořád hubneš, a ty křeče v břiše se mi taky nezdají." pokusí se ze mě vymámit odpověď svým prosebným, modrým pohledem.
Teď mezi mnou válčí dvě strany. Řeknu mu to, nebo neřeknu?
Nakonec se rozhodnu.
,,Neřeš to. Bude to v pohodě. Vážně. Brzy bude líp." snažím se ho uchlácholit.
,,Slibuješ?" zaprosí.
,,Slibuju."
Na to se jemně usmál, došel si udělat ten popcorn a hned byl zpět, na což jsme pokračovali v koukání se na film.
Mě ale až ke konci v hlavě znělo jedno slovo, co mě bodalo. Rozežíralo. Pohlcovalo...
Lhářko.
*****
,,Nejvznešenější umění je schopnost přinášet ostatním lidem pocit štěstí. P. T. Burnam." odříkáme spolu s Niallem jednohlasně, na což se na sebe s úsměvy koukneme.
Najednou se mi před očima přehrávají všechny ty chvíle strávené spolu. To, jak jsme museli být v Nando's tři hodiny jen kvůli tomu, že jsme čekali na jeho objednávku. Naše blbnutí v parku, dokud nás nenašli papparatzi a my před nimi zběsile neprchali. Nebo to, jak se nás všechny jeho fanynky, co jsme potkali, ptaly na to, jestli spolu chodíme, a že bychom byli moc krásný pár, teda pokud bych trochu přibrala, a on jim vždycky slíbil, že si mě vykrmí, ať už jeho přítelkyně jsem nebo ne. To se mu asi nepovede, ale to odhodlání, s nímž to vždy řekne, je tak ohromné, až tomu někdy věřím i já. Vděčím mu za hodně...
Při pohledu do jeho modrých studánek jsem zahlédla něco, s čím se na mě snad ještě nikdy takhle intenzivně nedíval. Jako by se na mě koukal s láskou a něhou...
Jakmile se začal svým obličejem lehce, pomalu a opatrně naklánět k tomu mému, uvědomila jsem si vážnost celé situace.
Právě mě chce políbit! Ale... Chci i já jeho?
Jedna polovina mě křičí a zoufale prosí o to, abych neotálela a už cítila naše rty propojené, ale ta druhá mě zběsile okřikuje, abych se co nejdříve vzpamatovala a zastavila blížící se pohromu!
Jedna strana je pro to udělat to a neohlížet se na to, co by mohlo být, ta druhá mi to ovšem s chutí předhazuje a ukazuje, jak katastroficky by to celé dopadlo, až by doopravdy bylo po všem, jak mu pořád říkám. Byl by z toho zdrcený. Zničený. Možná by to ani neustál ve zdraví, nedej bože by si mohl i sáhnout na život!
Ne. Tohle nejde. Nemůžu to dopustit. Nesmím...
Se zarmouceným pohledem odvrátím hlavu a vstanu z postele. Rychlou chůzí se přemístím do koupelny kde se zamknu a opřu o desku dveří.
,,Haily, promiň! Já- Nevím, co mě to napadlo. Promiň mi to. Nechtěl jsem ti nijak ublížit, věř mi, že ne!" ozve se zpoza dveří jeho hlas plný zármutku. ,,Otevři ty dveře..." žadoní.
S potlačovanými slzami tedy odemknu, a na malou škvíru dveří otevřu. Skrze ní se na něj podívám, než se doslova donutím to říct, i když bych se za to nejraději profackovala už teď. ,,Víš, asi bude lepší, když už se nebudeme vídat."
Neskutečně dlouhou dobu oba mlčíme. Srdce mi buší až někde v krku, a brání mi tím se pořádně zhluboka nadechnout.
,,To není pravda, že ne? Tohle si nepřeješ." frustrovaně se uchechtne. Fajn. Nechtěla jsem to dělat, ale nedáváš mi na vybranou.
S pevným pohledem mu kouknu do očí, než bez jediné emoce vyslovím něco, co ublíží nejen jemu, ale i mně.
,,Nialle, byl jsi dobré obveselení na prázdniny, ale oba víme, že by to déle netrvalo. Já se vrátím tam, odkud jsem, ty budeš zase jezdit po světě a na mě si ani nevzpomeneš. Zapomeneš, že nějaká Haily vůbec existovala, a budeš šťastný sám v té svojí bublině slávy, bohatství a toho, že ti každý leze do prdele a předhazuje ti, že jsi skoro něco jako Bůh. Takže ano, to si přeju. Nic víc, nic míň, jen tě nikdy už nevidět."
Au! Tak moc mi to trhá srdce! Divím se, že se mi od huby nepráší, jak lžu!
Na očích mu vidím, jak ho to zlomilo, jenže prostě nemůžu vypadnout z role a ukázat mu, že i mě to ničí.
,,Takže jen obveselení? Takže já na tebe určitě zapomenu? Už nikdy mě nechceš vidět?" neutrálně mi hledí do tváře, která je nyní pošpiněna neskutečně ohavnou lží. ,,Fajn. Jak chceš."
Otočí se na patě, posbírá si svoje věci a ráznou chůzí odhází jak z mého pokoje, tak z mého života.
Nejspíš nadobro...
______________________________________
A/N
Já vám říkala, že touhle kapitolou vás nepotěším... 🙄
Inu, snad na mě nevezmete vidle ani pochodně, když nevíte, jak to nakonec dopadne!
(Já to teda pořád taky ještě nevím, ale tak stane se... 😂😅)
Otázka dne: Myslíte si, že to Niall nechá jen tak být? Že na ní bude akorát naštvaně nadávat a spílat si, jaká byla chyba se s ní vůbec začít bavit?
Názory mě celkem zajímají... 🤔😄😚
______________________________________
ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ
ČTEŠ
My Grandma Loves 1D (CZ) || n. h.✔
Fanfiction,,Na prázdniny pojedete k babičce." Věta, kterou slyšel snad každý. Většina je z takové zprávy nadšená, protože pojedou za někým, kdo je rozmazluje a dovolí jim téměř cokoliv! Jo. Jenže moje reakce na toto oznámení byla... řekněme, že nebyla kladná...
