My Grandma Loves 1D (CZ) || n. h.✔

18 - ,,Teď nemluvíš upřímně."

~Love Lost - Mattia Cupelli (Emotional Piano Orchestral)~

V nemocnici jsme se pro moje osobní potěšení nezdrželi dlouho. Jen mi udělali sádru a mohli jsme zpátky domů.

Niall mi celou cestu autem říkal, že bych měla být opatrnější. Jak málo stačilo k tomu, abych si zlomila ruku. Že to se při takovém pádu stát snad ani normálně nemůže...

,,Haily, posloucháš mě vůbec?" vyruší mě z tupého zírání z okýnka na zamračené nebe jeho hlas, znějící lehce podrážděně.

,,Jo, jasně že jo, ale po té části, co jsi asi po tísící zopakoval: 'Měla bys být opatrnější', jsem prostě vypla. Promiň." nazaujatě pokrčím rameny. Možná je to vůči němu hnusné, jenže nemám náladu na to se přetvařovat a tak pouštím veškeré emoce ven.

,,To je výborný! Člověk se ti snaží pomoct, a ty ho ještě za to sprdneš! Kopej takhle kolem sebe dál a nebudeš nikoho zajímat!" lehce zvýšil hlas a já tak pochopila, že nepůjde o volnou konverzaci. V téhle si půjdeme brzo po krku.

,,Můžeš laskavě nechat toho kázání? Není mi pět." protočím oči, ale pohled mu nevěnuji. Stejně se musí věnovat cestě, tak nevím, jaký by to mělo význam...

,,No rozhodně se teď tak nechováš!" páni. To bylo prvně, co jsem ho slyšela zakřičet. Díky tomu se na něj překvapeně ohlédnu. Pevným stiskem svírá volant, dokud trochu nepovolí a nezjihne v obličeji. ,, Z doktora jsem to nedostal, tak se ptám tebe. Co ti je?"

Nezmůžu se na víc, než na něj jen nechápavě a šokovaně zároveň zírat.

,,Jak to jako myslíš?" potřebuju si to ujasnit.

,,Ten den, jak jste jeli s tvojí mamkou 'nakupovat', jsem vás sledoval až k nemocnici. Tam jsem si potom nechal zavolat tvého doktora, ale ten mi nic neřekl s tím, že mi to máš říct sama." tak takhle to myslel...

Než něco stačím vyslovit, zastaví na příjezdové cestě k babiččině vile. Klíčky vytáhne ze zapalování a nehybně a mlčky sedí na místě, s očima upřenýma na mě.

,,A pokud ti to nechci říct?" pokouším se z toho ještě nějak dostat, abych mu nemusela lhát.

,,Tak bych tvé rozhodnutí měl respektovat, ale vážně se mi nelíbí, kolik těch tajností kolem sebe máš. Já..." odmlčí se s očima zapíchnutýma před sebe. ,,Mám o tebe starost a záleží mi na tom, jak ti je a jak se cítíš. Zda jsi šťastná nebo ne. Zda tě něco bolí nebo ne."

Nenápadně se pokusí setřít z tváře slzu, co mu stékala po tváři. Netuším sice, jak mu mám vyvrátit to, že jsem nemocná, ale zastřít to snad něčím dovedu.

,,Pár měsíců jsem trpěla anorexií, tak se ještě léčím, ale už by brzy mělo být po všem. Neboj." uklidním ho svou upravenou pravdou. I když se to dá nazvat spíše čistou lží. Popravdě jsem mu řekla pouze to, že by mělo být brzy po všem. Víc mu ale opravdu prozradit nemohu. Neunesl by to, když tu pravdu neunesu pomalu ani já...

Opět mi pohlédne do očí a hodnou dobu mlčí, než zašeptá: ,,Teď nemluvíš upřímně."

Sklesle svěsím ramena, a aniž bych věděla proč, se mi do očí nahrnou slzy.

,,Vím to, protože kdyby to byla pravda, tvoje oči by neodporovaly tvým slovům." pokračuje stále tichým hlasem Niall.

Vtom se na okénka začínají snášet kapky deště. Vážně autentická atmosféra...

,,Věř mi, já bych ti to ráda řekla, ale- Je to moc těžké. I pro mě. Jsem ti vděčná za to, co pro mě děláš, a jsi po dlouhé době člověk, kterému na mě záleží a já vím, že od sebe všechny jenom odháním, jenže to jinak nejde!" se vzlyky na krajíčku roztřeseně vysoukám, než na konci svého monologu popotáhnu. Už i slzy si našly cestu ven.

Ticho přerušované pouze dopadáním kapek na skla bylo dlouhé a úmorné. Možná trvalo jen pár vteřin, mně to přišlo jako věčnost, než znovu promluvil.

,,Dobrá. Pokud nechceš, neříkej mi to. Slib mi ale, že jednou mi řekneš, co se skutečně děje. Žádné lži, žádné výmluvy. Pouze čisto čistá pravda." prosebně se na mě koukne. Odevzdaně a úlevně vydechnu a odkývu mu to. Na pořádnou odpověď nemám dost síly.

,,Děkuju." dostanu ze sebe skrze vzlyky. Na to se lehce pousměje, odepne pás a obejme mě. Pevně tiskne své paže kolem mých ramen, a já mám po dlouhé době pocit, jaký jsem již dlouho nezažila.

Pocit bezpečí.

______________________________________

A/N

Tak po dlouhé době se opět hlásím!

To jsem si říkala: ,,Hmm, tak když je ten poslední den prázdnin, něčím je potěším."

No, nevím, jestli se mi to podařilo... 😂

Mám pro vás přichystanou ještě jednu, ale tou bych vás nepotěšila vůbec...

Takže dnešní otázka dne zní: Chcete, abych jí vydala dneska, nebo až zítra?

______________________________________
ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ