~Alive - Sia~
Pohled Haily:
Po příjezdu z nemocnice domů jsem tátu musela hraně pozdravit, aby neviděl to zdrcení, co ovládalo mojí mysl.
Doktor nás po mojí prohlídce moc nepotěšil.
Jakmile jsem mu řekla, kolik vlasů mi denně padá, věta: ,,Postupuje to rychleji, než jsem čekal." mi hučela v uších od chvíle, co jí vyslovil.
Předepsal mi prášky proti bolestem při křečích, kterými jsem nedávno začala trpět a řekl, že je to teď momentálně vše, co pro mě může udělat.
Proto tedy sedím už přes hodinu nehybně v křesle v mém pokoji, dokud mi mamka neoznámí, že ona s otcem jedou na večeři.
S úsměvem jí popřeju, ať si to spolu užijí. Alespoň ona se může příjemně odreagovat...
V hlavě mi nakonec vyvstane myšlenka na to, že když mám prostor, mohla bych si zkusit zazpívat písničku Alive od Sii.
Na notebooku rozkliknu YouTube a během chvilky se rozezní úvodní tóny.
Začnu zpívat text s očima zapíchnutýma do koberce, a uvědomím si, že ta píseň je jako by mi promlouvala z duše.
Chtěla jsem vše, co jsem nikdy neměla...
Jako lásku, která přichází se světlem.
Oblečená v závisti, kterou jsem nesnášela.
Ale přežila jsem
Přežila jsem.
Pocity ve mně se najednou rozproudí. Najednou jsem získala odvahu. Odvahu bojovat s tím, co se mě pokouší srazit na kolena!
Stále dýchám!
,,I'm still breathing. I'm still breathing. I'm still breathing. I'm still breathing! I'm alive! I'm alive! I'm alive! I'm alive!" ze všech sil a se všemi emocemi vyzpívám refrén, dokud se opět necítím slabá, bezmocná a ničeho schopná. Svěsím ramena a s třesoucím se hlasem dozpívám: ,,I'm still breathin... I'm a-alive..."
Vtom někdo zabouchal na dveře od mého pokoje.
Polekaně nadskočím, a pokouším se vypnout písničku, ale jako naschvál jsem akorát zesílila zvuk a na druhý pokus shodila notebook na zem. A ano, pořád hrál...
,,Dále!" křiknu, a znovu se pokouším vypnout ten zpropadený počítač.
Jen co se mi to po desáté nepovedlo, obyčejně zaklapnu obrazovku.
Když se otočím na příchozího, zarazím se a chvíli nejsem schopna racionálně přemýšlet. Co ten tady dělá?
,,Ahoj." usměvavě pozdraví.
,,Ahoj. Ehm, tys to... Slyšel?" poukážu nervózně na můj výstup před chvílí.
,,Ty myslíš- to?" nadzvedl obočí.
,,Jo." potvrdím.
,,To bylo slyšet už od vchodu." lehce se zasměje a já studem zrudnu. Takže to moje krákání slyšel celý barák. No, ještě že tu je jen babička. A Niall...
Chvilku je trapné ticho, než začne opět se zbrklým monologem.
,,Teda ne, bylo to úžasný! Chtěl jsem tím říct, že máš v tom hlase sílu a- No a taky úžasný emoce. Jak jsi to dokázala prožít, chápeš..." začne taky trochu červenat. Nad tím se musím pousmát. Tenhle kluk je fakt třída.
,,Dobrý, chápu, nechtěl jsi mě urazit, myslel jsi to v dobrém. Rozumím tomu." uklidňuji ho.
,,To mi spadl kámen ze srdce." chytne se na hrudi a zhluboka si oddechne.
,,I ty hérečko." protáhnu pobaveně.
Na to začal přehrávat srdeční úlevu, až jsem se rozesmála tak, až jsem spadla na zem, jenže na to se mi v ruce ozvalo křupnutí a velice silná bolest doprovázena pálením.
,,Auvajs!" křiknu bolestně a pravou rukou si přidržím zápěstí.
Blonďák ke mně hned běží a podpírá mě.
,,Haily, dobrý?!" kulí svoje modré oči a prohlíží si mě, jako kdyby se mi mělo zničeho nic na tváři objevit něco jako krvácející trhlina.
,,Jo, jen mě bolí ruka. To bude naražený." obrazně to odmávnu, ale jeho nekompromisní výraz mě donutí tiše sedět a koukat na něj jako malá holčička, co něco provedla.
,,A to křupnutí bylo taky jenom naražený. Pojď. Jedeme do nemocnice." a já nemohu ani nic namítat, a už sedím v jeho autě.
Jako bych v té budově trávila málo času...
______________________________________
A/N
No, je to po dlouhé době, já vím, ale je toho moc...😥
Otázka dne: Nejoblíbenější píseň od kluků? (Jak ve skupině tak jednotlivě)
Mně se líbí tak nějak všechno, takže v tomhle jsem sama bezradná 😂 Ovšem mezi nejlepší řadím např. Irresistible, Right Now, Drag MeDown, Night Changes, Little Things, If I Coul Fly, Moments,...
A tak dále, a tak dále...😂😂😂
______________________________________
ⓜⓐⓡⓚⓔⓣ
YOU ARE READING
My Grandma Loves 1D (CZ) || n. h.✔
Fanfiction,,Na prázdniny pojedete k babičce." Věta, kterou slyšel snad každý. Většina je z takové zprávy nadšená, protože pojedou za někým, kdo je rozmazluje a dovolí jim téměř cokoliv! Jo. Jenže moje reakce na toto oznámení byla... řekněme, že nebyla kladná...
