My Grandma Loves 1D (CZ) || n. h.✔

23 - ,,Chlapče, Haily tu není."

~Forever - Tracey Chattaway~

Pohled Nialla:

,,Haily, vyslechni mě!" pokusím se říct přesvědčivě.

,,Ne, takhle ne... Haily, musím ti něco říct a je mi jedno, že to nechceš slyšet!" zkusím další možnost.

,,Ještě jinak... Haily, ehm, chci ti říct, že... Jsem v háji." povzdechnu si, než zastavím před příjezdovou cestou jejich vily.

Zhluboka se nadechnu a nabírám odvahu.

Vystupuju z auta a zvoním u vchodových dveří. Nervózně si promnu ruce a vydechnu přebytečný stres.

Jenže se dlouho nic neděje.

Zazvonil jsem tedy znovu a déle. Opět nic.

Bouchání na dveře taky nic nezměnilo.

Po prozkoumání okolí vidím, že tu nikdo nemá zaparkované auto.

Kde můžou být?

,,Agh! Zrovna když už naberu trochu odvahy se vymáčknout, není komu se vymáčknout!" zakleju si pro sebe a frustrovaně projedu rukou ve vlasech.

Cestou zpět k autu mám sklopenou hlavu, dokud nezaslechnu otevření dveří za mými zády.

Plný nové naděje se otočím a spatřím ve dveřích Hailyinu babičku.

,,Díky Bohu! Ehm, dobrý den. Nutně bych potřeboval mluvit s Haily." obeznámím jí s důvodem mého vyrušování.

Smutek v jejích očích, co se jí usídlil hned po vyslovení jejího jména, mě zarazí. Přejede mi nepříjemný mráz po zádech a zlá předtucha toho, že se stalo něco velmi špatného.

,,Chlapče, Haily tu není." potichu ze sebe dostala. I tón jakým to řekla se mi nelíbil...

,,A kde tedy je?" strach znějící v mém hlase bych nezakryl ani kdybych chtěl.

,,V nemocnici." tahle dvě slova zapříčinila to, že jsem zamrzl na místě.

,,A-ale proč? Co se jí stalo?" vykoktám roztřeseně.

,,To ti musí říct sama. Ale něco tu pro tebe od ní mám. Počkej chvilku." oznámí mi, než vejde do útrob domu.

Ta chvíle samoty dovolila mým myšlenkám tvrdě a nelítostně útočit na mou hlavu a předhánět jedna druhou.

Proč je krucinál v nemocnici?!

Co se jí stalo?!

Co by mi mohla její babička donést?! Vždyť jsem pro ní byl nikdo...

Všechno utne až její babička přicházející zpět a dávající mi do ruky kus přeloženého papíru.

,,Teď to neotvírej. Ta chvíle tu ještě není." upozorní mě, a už by bývala zavřela, kdybych jí nezastavil. ,,Ale kdy ta chvíle přijde? Zítra? Za týden? To vám neřekla?"