My Grandma Loves 1D (CZ) || n. h.✔

o7 - ,,Dobré ráno rodinko."

~Numb - Linkin Park~

Po dlouhé době, sice s bolestí v zádech, ale bez nočních můr a šťastná se probudím. Je skvělý pocit, když víte, že dnes u stolu nebudete sedět jen se sestrou a trhlou babičkou, ale i s matkou a otcem.

No, není čas na zbytečné přemýšlení. Musím vstát a obléknout se.

Takže... Opět černé džíny, tentokrát s dírami na kolenou, k tomu černé tílko s tenkými ramínky a raději ještě slabší svetřík, jak jinak, než černé barvy. Vlasy jen rychle prohrábnu, na líčení, kromě černých linek, řasenky a tmavě vínové rtěnky, kašlu, a běžím do kuchyně, kde už všichni sedí a jí.

,,Dobré ráno rodinko." pozdravím je zvesela. Reakce na to byly u každého jiné.

Matka zrvovna pila kávu, a ten lok vyprskla, Ginny překvapeně kulila oči, jen babička s Paulem byli v naprostém klidu. Inu, babče hrabe, a on mě dvacet let neznal, tudíž... Všichni víme, co tím chci říct!

Jakmile matka vstřebá ten šok, podívá se na mě a zeptá se: ,,Jsi v pořádku? Nejsi třeba... nemocná?"

,,Ne, jen mám prostě dobrou náladu." vysvětlím. Jen zakroutí hlavou.

,,No, dneska nesnídej. Musíme na preventivní prohlídku." oznámí mi hned na to.

,,Už? No jo... Vždyť za dva měsíce mi je jednadvacet, viď? Fajn. Stejně... nemám hlad." zamluvím to rychle. Už bych bývala řekla, že bych to stejně opět vyzvracela.

Ginn se na mě podezřívavě koukne, ale dál pije kakao.

~•~

Hned po snídani matka nastartovala auto a jely jsme do nemocnice. Po chvilce čekání (čtěte; půl hodině nudy) jsme přišly na řadu a vstoupily do ordinace.

,,Dobrý den, paní Spencerová. Ahoj, Haily." pozdraví nás hned doktor.

,,Dobrý, pane Moore. Jak jste se měl?" zajímám se hned s milým úsměvem.

,,Výborně. Ty dva týdny v Karibiku mi opravdu pomohly. Ale teď už se dejme do práce. Nejprve si tě poslechnu, pak prohlédneme krk, uši, oči, a nakonec odebereme vzorky krve. Vždyť to znáš. Tak pojď. Prosímtě, sundej si svetr." nejistě se kouknu na mamku. Co když si všimne mojí pohublé postavy? Co na to řekne? Budu to muset nějak vysvětlit...

S povzdechem si přetáhnu svetr přes hlavu a odhalím tak svoje kostnatá ramena a ruce. Raději se na matku ani neobracím. Nechci vědět, co se jí zračí v očích.

Zvednu pohled k doktorovi, a ten se nespokojeně mračí.

,,Haily... Snad se tě nijak nedotknu, ale- Nezačala jsi s nějakou bláznivou dietou?" opatrně se zeptá.

,,Ne. Asi v lednu to začalo- Tak nějak to začalo samo. Prostě... Můj žaludek nedokáže pořádně přijímat jídlo." pípnu potichu v domnění, že to matka třeba nezaregistruje.

,,Inu dobrá. Pak se na to podíváme, ale teď pokračujeme v prohlídce. Tílko." pochopím, sundám i tílko a zůstanu polonahá, připravující se na prohlídku.

Následují krk, uši, a pak oči.

Takové to svícení baterkou a tak. Najednou se doktor lehce zamračí, a zblízka se mi podívá do obou očí.

Děje se něco? Chová se zvláštně.

,,Hmm..." zabručí si pro sebe hloubavě. ,,Tak už ti jen vezmu vzorky krve. Sestři, můžete?" zavolá si pomoc. Usadím se do křesla, a přečkám odběr s pohledem zabodnutým ve stropě. Nesnáším tohle odebírání krve! Už od malička...