Z nebe na zem ✔️

1.

Peníze hýbou světem a alkohol způsobuje kocovinu.

„Au, moje hlava,“ Nivia se chytila za čelo a podívala se na mobil. Deset ráno. Naštvaně vydechla a zabořila hlavu zpět do nadýchaného polštáře s růžovým, hedvábným povlečením. Po chvíli se zas podívala na mobil a sjela všechny své profily na sociálních sítích. „Bože, kde se vzaly tyhle fotky?“ zhrozila se, když viděla samu sebe, jak se líbá s nějakým fešákem, „Počkat, jak jsem se dostala domů?“ došlo jí, že o tom nemá ani ponětí. Chvilku nad tím přemýšlela, ale pak jí to vlastně bylo jedno. Sjížděla dál své profily, odepsala na komentáře. Byla se svým životem víc než spokojená.
„Dobré ráno, Niv,“ do jejího obřího pokoje, který vypadal jako cukrová vata, vstoupila dáma s tak pohádkovým obličejem, že by mohla hrát v pohádce. „Vy jste zas řádila. Kolikrát vám mám říkat, že se to k vám nehodí!“ kárala ji. Ona jako jediná mohla. Byla jako její maminka. Vychovala ji od kolébky, a Nivia si nikdy nedovolila ji odporovat.
„Morgano, máš pravdu, trochu jsem to přehnala. Ale jak bych se měla hlídat, když jsem měla narozeniny,“ usmála se svým roztomilým úsměvem a urovnala dlouhé blond vlasy.
„No jo, už je vám pětadvacet, jste velká paní, jen ten mládenec, co vás doprovodil domů, by se měl stydět. Snažil se s vámi vámi strávit noc, tak jsem ho hnala válečkem na těsto. Ten prchal,“ zasmála se a začala sbírat ze země bordel. „Vypadá to tu jak v chlívku. Taková velká holka a neuklidí si ani... Co to je?“ prohlížela si nějaký šperk.
„No, vypadá to jako moje briliantová náušnice,“ řekla jako by se jednalo o šperk z poutě a otočila se na bok.
„Nivie Carmen De Marco!“ dala si ruce do oblých boků a stáhla obočí. „Vy si dovolíte tu jen tak nechat válet briliantovou náušnici a řeknete mi to, jako by o nic nešlo. Sakra, vy být moje dcera, zmidlila bych vás jak psa. Někdy si říkám, že by vám chudoba jen prospěla. Kdy dospějete, kdy jen dospějete,“ kroutila hlavou, položila náušnici na kosmetický stolek a odešla z pokoje. Ještě předtím nezapomněla prásknou s dveřmi.
„Sakra, Morgano, Bolí mě hlava, tak trochu potichu, laskavě!“ zvýšila na chůvu hlas a šla zas spát.

****

Na úplně rozdílném místě v Californii se také řešila hodnota peněz, ale úplně z jiného hlediska. Postarší dáma se hrabala v účtech a zmoženě vydechla. Obličej se jí starostně stáhl. Už jí kvůli tomu zůstaly vrásky pod očima a u rtů, jak moc často to dělala. Vlasy měla místy šedivé a oči smutné, i když krásně zelené.
„Nech toho,“ prošel kolem ní mladík v džínách a v tričku od motorového oleje. Vytrhl jí složenky z ruky a začal je v rychlosti procházet. „Tohle zaplatím dneska, až dostanu výplatu,“ dal dvě faktur stanou. „Tohle ještě pár dnů počká,“ odložil jednu fakturu jinam. „A tohle... tam zavolám a domluvím se na splátkách,“ a bylo vyřešeno.
„Tohle bys neměl, Rici. To já se mám starat o tebe, ne ty o nás. Tys měl studovat. Tak, jak sis to naplánoval,“ s lítostí se na něj podívala. Nebýt její nehody na schodech, mohla v klidu chodit do práce ona.
„Mami, za známky si nic nekoupím, ani nezaplatím. A hlavně jsem zjistil, že život je ta nejlepší škola na světě,“ otevřel lednici a napil se mléka přímo z krabice.
„Rici, já ti ji fláknu!“ rozčílila se maminka. Nesnášela, když tohle dělal. „Dobytku jeden.“
„Fuj, tak to mlíko už nepiju. Určitě jsi tam flusl,“ ozval se milý hlásek. Rice se usmál na svou sedmiletou sestřičku. Její tmavé vlásky byly rozcuchané od spánku. Modré oči byly ještě unavené.
„Tak to nepij, aspoň zůstane víc pro mě,“ pohladil ji po vlasech a ještě víc ji rozcuchal.
„Hanno, zas jsi nechala otevřenou pastu. Kolikrát ti mám říkat, že to máš zavírat,“ ze schodů scházel poslední člen rodiny. Nádherná bruneta se zelenýma očima. Byla až nebezpečně vysoká se štíhlou postavou.
„Já ji ale zavírala,“ bránila se Hana.
„Jasně. A Santa existuje,“ protočila očima.
„Co, on Santa neexistuje?“ Hana vykulila oči a podívala se na bratra. Hledala u něj pravdu. Rice se zamračil na sestru a vzal Hanu na ruce.
„To víš, že existuje. Copak by nějaký člověk stihnul obletět svět během jedné noci? Tady Anet, je jen naštvaná, že letos nedostane nic, protože je mezi zlobivci,“ cuknul hlavou k Anetě a mrknul na Hanu.
„Jasně. A zoubková...,“
„Anet, mlč a jdi si převléknout tu sukni. Moje dcera nebude chodit jak nějak coura,“ vyhnala ji matka. Sice se naoko zlobila, ale milovala tyhle ranní chvíle.
„Co? Něco podobnýho na sobě měla i Niva,“ podívala se na svůj oděv.

„No, a to je právě pěkná coura. Nechápu, co na tý zbohatlici všichni vidíte. Je to rozmazlenej spratek,“ Rice položil Hanu na zem a protočil očima. „No nic, já jdu do práce. Já totiž nezdědil miliardy jako někdo, nazdar,“ všem mávnul na rozloučenou a odešel.