Z nebe na zem ✔️

28.

„Nivie, vrať mi ty trenky a nedělej blbosti,“ smál se Rice a honil ji po celém bytě. Nivie si v záchvatu smíchu nasadila trenky na hlavu a utíkala před ním. Jen ve spodním prádle a s tím jeho na hlavě se zavřela v koupelně. „Dobře, mně je to fuk. Půjdu do práce na ostro. A jen pro tvou informaci. Je tam jedna sexy bruneta a ta po mně vážně jede. Bude mít aspoň lepší přístup,“ zastavil se před dveřmi. Nastalo přesně to, co si myslel. Nivie prudce otevřela dveře a mračila se na něj. S tím kusem hadru na hlavě vypadala komicky.
„Která fuchtle po tobě jede?“ zkřížila si ruce na prsou.
„Jmenuje se Amanda a má fakt luxusní prsa,“ nastavil ruce ke svému hrudníku a naznačil velikost prsou.
„Mám chuť tě zbít a hodně,“ nastavila ruku k ráně.
„Ale ale. Že by nám tu někdo žárlil?“ zasmál se. Ne, on se jí vysmíval.
„A co když jo?“ svůdným krokem šla k němu. Rice ji chytil za pas a i s ní couval dozadu.
„Tak by mi to přišlo strastně roztomilý,“ políbil ji na krku, přičemž jí dával vlasy stranou.
„Jo, tak to teda žárlím,“ zasmála se, když jí jeho dech zašimral na krku. „Ale teď vážně. Jede po tebe ta Amanda. Mám jít s tebou a ručně jí vysvětlit, že jsi můj?“ naklonila se dozadu, aby mu viděla do očí.
„No, jako představa dvou holek, jak se o mně perou, je dost rajcovní, ale ne. Amanda je asi šedesátiletá uklízečka a pořád mi říká děvče.“ Nivie se zachichotala.
„Tak jo, děvče. Budu ti věřit.“
„Hele, už dlouho jsi nebyla u nás. Anet docela chybíš,“ začal se oblékat. Nivie se posadila na postel. Dala si nohu přes nohu a opřela se o ruce.
„Možná to bude tím, že tvoje máma z nás dvou není nadšená a já se jí tak trochu bojím, takže se jí hodlám nějaký ten čas vyhýbat,“ přiznala se. Rice si klekl k ní. Roztáhnutí ji nohy a zalezl mezi ně. Hladil ji po zádech a políbil do žlábku. Měl neustálou potřebu se jí dotýkat, nebo líbat nebo se s ní milovat. Měl pocit, že se jí nikdy nenabaží.
„Zlato, ale to nemusíš. I když je máma proti nám, nemusíš se jí bát.“ Nivie pozvedla obočí, jako by se tím chtěla zeptat, zda to myslí vážně. „Tak jo. Možná trochu jo, ale nemusíš se jí vyhýbat. Moje rozhodnutí hodlá respektovat stejně jako já to, že bude s Charliem.“
„Hm... tak já tam dneska zajdu, aby se neřeklo. Ale pokud na mě bude hnusná, nebo mi řekne zase Nivo, tak odcházím. Já nejsem žádnej plesnivej sýr,“ zdvihla ukazováček.

„To víš že ne, ty moje plýsničko,“ poškádlil ji. „Já taky poletím. Zavoláme si?“
„Jasně, zavoláme si, pá,“ naklonila se k polibku. „Miluju tě.“
„I já tebe.“

****

O několik hodin později stála před Ricovo domem a odhodlaně se nadechla. Čelit Paní Há, bylo jako čelit Rockymu v ringu. Ale ona to zvládne. Dokáže jí, že ona je pro jejího syna ta nejlepší možnost. Ne jen proto že se milují, ale taky proto, že z ní udělal lepšího člověka. Vážně se bála, že pokud by o Rice přišla, stala by se z ní zas ta mrcha.
Došla ke dveřím, ale to, co slyšela, se jí nelíbilo. Z domu se ozýval křik. Dveře byly pootevřené, tak nepozorovaně vstoupila. Nahlédla do obýváku, kde byl nějaký mohutný muž s černými vlasy a dost udělanou postavou. Paní Há na něj křičela: „Ne, Finne. Byl jsi v base, kde jsi měl třikrát denně teplé jídlo, postel a střechu nad hlavou. Nic tě nezajímalo. Za to já jsem se musela postarat o to, aby naše děti měly všechno. Tvůj syn odešel ze školy, aby mi pomohl. To byla tvoje práce!“ silně mu bouchla do hrudi. Musela být buď blázen nebo neskutečně vzteklá, že si to dovolila.
„Lásko, ale já jsem se změnil, přísahám. Našel jsem smysl života, a to jste vy. Moje rodina. Prosím tě na kolenou, dej mi ještě šanci,“ málem si kleknul. Paní Há se otočila stranou. V tu chvíli zahlédla Nivii. Dost se jí vylekala.
„Ehm... nechtěla jsem rušit, ale dveře byly otevřené,“ ukázala k nim. Cítila se trapně. Narušila jejich soukromí. Poslouchala jako nějaký špicl.
„To je v pohodě. Tady Finn už odchází,“ doslova ho vystrkala z bytu. Jakmile Nivie zahlédla jeho tvář, málem se leknutím po tento. Byl tak moc podobný Ricovi, že z toho oči bolely. V tu chvíli si uvědomila, že je to jeho otec. Ten, co od nich utekl.
„Kdo to je?“ usmál se na ni. Měl sympatický úsměv i obličej. Celkově byl strašně hezký. Tak trochu připomínal Zeuse.
„Přítelkyně tvého syna. Nivie Carmen De Marco. Nivo...,“ při tom oslovení se Nivie celá napnula, „tohle je Finn. Můj bývalý manžel a otec mých dětí,“ Finn k ní přistoupil. Pozvedl jeden koutek a natáhnul k ní ruku.
„Tak můj syn si našel bohatou, tedy zkrachovalou dědičku?“ Netušila, jestli to myslí v dobrém nebo ve špatném. „Já čumím. Má fakt vkus. Rád tě poznávám.“ Nivie ruku přijala a s nejistým úsměvem řekla: „Já vás taky.“
„No a tady bych to stopla. Finne, víš kde jsou dveře, tak vypadni,“ vstoupila jim do toho Paní Há. Doslova vystrkala Finna ze dveří a oprášila si ruce, jako by na nich měla nějaký bordel. „Parchant jeden. Přijde si sem jako by nic a dělá na mě ten svůj kukuč. Na mě už to ale neplatí, ty idiote,“ mumlala si pro sebe. Odešla do kuchyně a posadila se k baru. Nivie šla pomalu za ní.
„Paní Há, jste v pořádku?“ opatrně vyslovila.
„Ty jsi ještě tady?“ ne moc hezky se na ni podívala.
„Pardon. Zřejmě na mě nemáte čas, tak já půjdu,“ jenže, než stihla cokoliv dalšího udělat vrhla se jí tchyně kolem krku a rozplakala se. Nivie vykulila oči a leknutím roztáhla ruce.
„Co tady chce? Proč se vrátil? Já už ho nechci ve svém životě,“ fňukala.
„Paní Há, je mi to líto,“ pohladila ji po zádech. „Ale vy to zvládnete. Já vám věřím,“ držela ji pevně v objetí.
„Prosím, neříkej Ricovi, že se vrátil. On... on by to nezvládl,“ uplakaným obličejem se na ni podívala.
„Ale on...,“
„Ne. Pokud by se to Rice dozvěděl, zabil by ho.“ Na to Nevie protočila očima. Obě věděly, že se Rice neumí prát. „Ne, myslím to vážně. Jeho ano. Zabil by ho!“ V pohledu měla něco, co donutilo Nivii jí věřit.
„Dobrá, bude to naše tajemství, ale je vám jasný, že jednou se to dozví. Pokud ho jeho otec nevyhledá sám, tak se to dozví od jiných.“
„Tomu musíme zabránit. Kdyby cokoliv, dej mi vědět, ano.“ Nivie to nechápala. Kdyby to Ricovi řekla, tak by ji aspoň dokázal nějak pomoci. Už otevírala pusu, že něco řekne, když se rozrazily dveře a do nich vešla Hanna s Anet. Maminka se rychle otočila vzat a stírala si známky pláče.
„Niv, ty jsi tady!“ zaradovala se Anet. Úplně se celá rozzářila.
„Nivie,“ zapištěla Hanna a skočila Nivii do náruče. Zůstaneš tu, že jo? Že jo? Řekni prosím, že jo?“
„Jo, říkám jo!“ držela malou v náruči a zapištěla stejně jako ona.
„Co tu děláš?“ Anet nakoukla do lednice a zas ji zavřela.
„Přišla jsem na návštěvu a taky se s tebou na něčem domluvit. Slíbila jsem ti holčičí den. Sice na tvé narozeniny, ale to už bylo a já byla tak trochu finančně na dně, ale v pátek mi přijde výplata a budu mít nějaké bonusy, takže... Co takhle si udělat holčičí den?“ Anet vykulila oči.
„Jasně, jasně, jasně!“

„Tak super. Hanni, ty jdi připravit panenky, bude si zase hrát. A maminka si půjde odpočinout,“ podívala se na maminku. Ta s díkem v očích kývla a odebrala se do své ložnice.
„Co je s ní?“ starala se Anet.
„Je jen unavená a zas ji chytly záda,“ zalhala.

****

Nivie nakonec zůstala celý den. Maminka stále spala, nebo plakala, nebo bůhvíco. Prostě byla zavřená ve svém pokoji. A tak se Niv postarala o celý dům, večeři, přípravu do školy až nakonec ulehla na gauč k televizi, ale nevnímala ji. V domě bylo takové ticho, že jí to uspalo.
„Zlato,“ budil ji tichý hlas. Pomalu otevřela oči. Nad ní se skláněl Rice. „Ahoj,“ hladil ji ve vlasech.
„Já jsem tu usnula, „Promnula si obličej. „Kolik je hodin?“
„Jedenáct. Kde jsou všichni?“ rozhlédl se kolem sebe.
„Holky už spí a mámě nebylo dobře, tak jsem tu zůstala trochu dýl,“ opatrně se posadila. Uhladila si vlasy a zívla.
zívl
„Jak nebylo dobře?“ už se chtěl jít podívat na mámu, ale Nivie ho zastavila.
„Je to v pohodě, Rici,“ držela ho za ruku. Posadil se k ní.
„Co je s tebou? Jsi nějaká divná.“
„Nic,“ zalhala. Ve skutečnosti jí strašně trápilo, že mu nemůže říct o jeho otci. Nechtěla mu lhát, nechtěla mu nic tajit, ale musela dodržet slib.
„Nic?“ jako by jí nevěřil. „Tak nic,“ pokrčil rameny. „Zůstaneš tu přes noc?“
„Ne, nemůžu. Ráno otevírám bistro,“ prudce se postavila a urovnala si tričko.
„Aha,“ zamračil se. Něco mu na ni nesedělo.
„Tak já půjdu.“ Tak moc tam chtěla zůstat, ale bála se, že když s ním bude ještě o vteřinu déle, vykřikne na něj, co se dnes stalo a koho potkala. Takže se rychle odebrala ke dveřím a odešla, aniž by se s ním rozloučila polibkem. To byl pro Rice další podivný faktor. Teď už mu to bylo jasné. Něco se stalo a v tom něčem má prsty jeho máma. Pokud zjistí, že na Niv byla zas hnusná, začne to řešit trochu jinak.