Z nebe na zem ✔️

22.

„Co tady dělám?“ Rice nevěřícně koukal na Nivii, která spala s pusou dokořán, ze které jí tekla slina. Vlasy měla na všechny světové strany a on ji objímal. Rozhlédl se po pokoji, když zjistil, že je u sebe, zavzpomínal, ale nic. Jen prázdno. Hodiny ukazovaly devět hodin ráno. Byla středa, takže holky šly do školy a máma je jakou každou středu na rehabilitaci.
„Ne, červená mi nesluší,“ zamumlala Nivie.
„Co?“
„Na hlavu si nedám červenou,“ mluvila ze spaní, čeho si hned nevšimnul.
„Ok, je načase zmizet,“ pomalu se přetočil na záda s pohledem upřeným na ni se začal sunout ven z postele. Nivie sebou začala škubat. Otočila se na břicho. Při tom vymrštila ruku a praštila ho přímo do ranní erekce.
„Kurňa,“ zakňoural a chytil se za kamaráda. „Je ze mě impotent,“ přetočil se na bok.
„Co?“ otevřela oči. „Že smrdíš potem?“ zamračila se. Byla ještě v polospánku, takže jí mozek fungoval maximálně na deset procent.
„Jasně, smrdím potem,“ vydechl. „Praštilas mě do koulí,“ pozvedl k ní zrak.
„Ne, to bych nikdy neudělala,“ nechtělo se jí tomu věřit.
„Bože,“ vydechoval jako žena u porodu.
„Hele, stejně si za to můžeš sám,“ vylezla zpod deky jen ve své černé košilce a protáhla se. Stála k němu zády, takže měl perfektní výhled na kousek zadečku, který jí vykouknul. „Přišel jsi sem a tulil ses jako nějaká panna. Dokonce jsi mě držel za prso tak pevně, že jsem s tím nic neudělala,“ zmizela v koupelně, kde se na sebe podívala. Málem upadla ze svého vzhledu. Bože, takhle ji nemohl přeci vidět. Rychle se opláchla, učesala si vlasy a svázala je gumičkou. Pak si vyčistila pusu, aby se zbavila odporného pachu a přehodila přes sebe saténový župánek stejné barvy jako byla košilka.
„Tohle je snad zlej sen,“ mumlal si pro sebe, když se snažil dostat do nohavic kalhot. Skákal na jedné noze.
„Nemůžu pochopit, že zrovna ty si stěžuješ,“ už jí vážně začínal štvát. Co si o sobě vůbec myslí? To ona byla vlastně skoro znásilněna.
„Chci zpátky svůj život!“ zničehonic se k ní otočil a zařval.
„Jo, to já bych chtěla taky!“ nedala se. „Nechápu, o co ti vlastně jde! Chováš se ke mně jako bych mohla za vše, co se ti stalo. Já se snažím. Dělám všechno proto, abych tu nebyla na víc, abych se mohla postavit na vlastní nohy a nezaclánět tu. Myslela jsem, že budu vadit hlavně tvojí mámě, ale to jsem se dost spletla!“ začala na něj řvát. Měla dost toho, jak se k ní za poslední dny choval. Odpovídal jednoslovně, nedíval se na ni, byl odtažitý a pak... když se opije, vleze jí do postele, osahával ji a ještě jí za to vynadá. „Nejvíc vadím tobě! To ty se mi vzdaluješ, a to vážně nechci. Mám pocit, že co jsem se sem nastěhovala, ztrácím tě!“ vykřikla na celý pokoj. Rice na ni jen koukal. Netušil, jak by měl reagovat. Co tím myslela? Měla pravdu. Chová se jak kretén. Už se chystal otevřít pusu a něco jí říct. Něco jako promiň, jsem vůl, ale nestihnul to. „Jdi prosím pryč. Musím se oblíknout a pak mám šichtu,“ řekla už v klidu. Ale on poznal, že se jí chce plakat.
„Niv, já...,“
„Ne, Rici. Nějak už nechci nic slyšet. Já ti slibuju, že v týhle práci vydržím. Dej mi prosím ještě aspoň tři týdny a já se odstěhuju.“
„Ne, to po tobě nechci,“ přikročil k ní. Myšlenka na to, že by se od něj odstěhovala, ho vyděsila.
„Jo, bude to tak lepší. Něco se děje a neříkej, že ne. Oba o tom víme, jen se nám o tom nechce mluvit. Takže bude lepší, když odejdu a nebudeme se zbytečně trápit. Tedy ty, protože mně by tohle jako trápení nepřišlo,“ upřímně se mu podívala do těch jeho uhrančivých očí. Nic neříkal. Jen na ni koukal a pak odešel. Nějak netušila, zda se jí ulevilo, nebo přitížilo. Ale byla na sebe pyšná. Řekla mu pravdu, byla upřímná a teď už před ním nic netají. Chvilku ještě koukala na dveře v očekávání, že se otevřou a on se vrátí. Řekne něco ve stylu, že je debil a vrhne se na ni, ale to se nestalo. Možná si jen všechnu tu chemii mezi nimi namlouvala.

****

V práci dostala uniformu, shodou okolností světle růžovou, a byla přidělena přímo k Charliemu. Byl to starší černoch s šedivými vlasy a fousy. Vypadal jako Morgan Freeman. Naučil ji palačinky.
„První, jako vždy do koše,“ řekl a hned hodil nepovedenou palačinku do koše. „Pojď se kouknout,“ nalil těsto na pánev a pomalu s ní točil, aby se těsto co nejvíce rozlilo po povrchu. Když bylo z jedné strany hotové, vyhodil ho do vzduchu a chytil. „Nic na tom není,“ usmál se jejímu úžasu.
„Vypadá to strašně složitě,“ postavila se na jeho místo. Stařec si stoupnul za ni a naváděl ji. Rozlila těsto na pánev a s jeho pomocí ho rozlila po rozpálené ploše.

„Jde ti to skvěle,“ pochválil ji. Usmála se. Ještě nikdy na ni nebyl nikdo tak milý. „A teď nahoru, šup,“ řekl a společně vyhodili palačinku vzhůru. Pustil pánev a odstoupil od Nivie. Ta palačinku chytila úplně sama. Když si to uvědomila, roztáhla rty do obřího úsměvu. Byla jako malá holka, která věří, že na konci duhy je džbán zlata a poníci existují.
„Já to dokázala,“ hned se pustila do další várky. Ne každá se jí povedla, ale čím více jich bylo, tím méně se trhaly, nebo skončily na zemi.
„Charlie, mám hotovo,“ zavolala.
„Tak se pustíme do náplně. My děláme s ovocem a skořicí, nebo se zmrzlinou a pak s džemem. Vše je připraveno, takže to jen naplníš a ozdobíš,“ ukázal jí jak. „Skoro stejně zdobíme i lívance,“ i to ji ukázal. „Jediné, co ty nikdy nebudeš dělat, jsou vajíčka, kuře a steaky. Tahle jídla mají své kuchaře. Vajíčka jsou práce Brook. Ona si to právo vysloužila, když donesla svůj recept,“ ukázal na mladičkou zrzku. „Kuře je Tobiase,“ zamával docela pěknému blondýnovi. „A Steaky jsou Elly,“ ukázal na poslední zaoblenou černovlásku. „Když přijdeš s nějakým receptem, který se chytí, bude nosit tvé jméno a jen ty ho budeš moci vařit.“
„To je bomba,“ plnila a zdobila palačinky. Pak je skládala na talíř a odnesla do bufetu. Jakmile hosté viděli, že už jsou hotové, každý si jich pár objednal. Poslušně roznášela jídlo, pití, dolévala kávu a kasírovala. Musel uznat, že jí to bavila, napříč tomu, jak ji bolely nohy. Ale cítila, že tady je doma.

****

Konec šichty přišel jako vysvobození. Všichni seděli u baru s nohama nahoře. Únava se vznášela ve vzduchu. Nivie si odfoukla spadlý pramen z drdolu a hlasitě vydechla, když si uvědomila, že se bude muset podívat Ricovi do očí.
„Copak, Zlatíčko?“ Vysloužila si tuhle přezdívku snad hned, co promluvila.
„Nechce se mi k Ricovi. Ráno jsme se pohádali,“ přiznala, přitom si hrála s okem na silonce.
„To bude dobré, Rice je hodný kluk,“ uklidnil ji Charlie.
„A právě proto. Nemůžu tam zůstat. Je moc hodnej na to, aby řekl, že mě tam nechce. Ne, že by nechtěl, ale co tam jsem, začaly se dít divný věci,“ byla upřímná. Neměla nikoho, s kým by si o tom mohla promluvit, a tak nějak věděla, že s těmahle lidma může. „Víte, co tím myslím. Když tam zůstanu, přeroste to, až s tím nic neuděláme. Vše se tím pokazí... Podle něj,“ dodala tiše „Prostě o něj nechci přijít, proto se potřebuju co nejdřív odstěhovat.“
„Myslím, že ti můžu pomoc,“ řekl Charlie.
„Ty už jsi mi pomohl, Charlie, ale děkuju,“ usmála se na něj.
„Mám tady nad bistrem byty. V jednom bydlí Ela, druhý je na tebe moc veliký, ale ten třetí by se ti mohl líbit. Jde o jednopokojový byt. Je nově vymalovaný a má i nějaký nábytek. Linku a nějaký skříně. Není to žádnej luxus, ale pokud spěcháš, hodí se ti.“ Nivie se na něj nevěřícně podívala. Kdo byl tenhle muž? Že by její sudička kmotřička?
„Charlie, já vůbec nevím, co říct?“ byla ohromena.
„No, jestli ho bereš nebo ne?“ zasmál se.
„Ale co když na něj nebudu mít. Zatím nemám žádné peníze.“
„To neřeš, strhnu ti to z platu.“ Nivii se rozklepala brada. Tohle vážně nečekala. Najednou má kolem sebe tolik hodných lidí. Nebylo jim jedno, co s ní bude a snaží se jí pomoci.
„Ale no ták, přeci bys neplakala,“ objala ji Ella.
„Jste na mě tak hodní,“ zakryla si obličej dlaní a už to šlo samo.
„Každý potřebuje občas pomoct. Takže bereš?“
„Ano,“ řekla s konečnou platností.