Z nebe na zem ✔️

43.

Rice byl stále v limbu. Už prospal třetí den a Nivie o něj dostávala vážně strach, ale na druhou stranu se jí to hodilo. Skoro celý volný čas trávila s Martym. Dokončovali přípravy na charitativní akci za účelem získat co nejvíce klientů. Zorganizovat něco takového bylo úplně jiné než připravit večírek a ona chtěla mít vše dokonalé. Napadlo je něco šíleného, ale věřili, že to bude menší léčba šokem, takže to zabere. Už zbýval pouhý jeden den, takže se finišovalo. Právě byli u ní doma a dodělali poslední výzdobu.
„Konečně máme padla,“ vydechl Marty a uvelebil se na jejím ohromné gauči.
„Taky padám za vlast. Nejradši bych zalezla do postele, ale musím ještě za Ricem.“
„Tak si jdi lehnout. On stejně neví, že tam jsi," jen stěží k ní otočil hlavu.
„Ne, chci ho vidět. Až tak unavená nejsem. Dám si rychlou sprchu, převleku se a padám. Počkáš na mě?“ plácla ho po stehnu.
„Jau,“ masírovat si nohu. „Tos přehnala. Všechno mě bolí a ty mě biješ,“ že srandy do ní strčil.
„Nebuď bačkora. Pochlap se,“ také do něj strčila.
„Ona toho prostě nenechá," oplatí jí to, ale nějak moc silně. Nivie se sesypala z gauče na zem, kde se začala smát. „Jsi v pohodě?" v záchvatu smíchu jí podal ruku a pomáhal na nohy.
„Jo, jdu si dát tu sprchu. Hned jsem tu. Ty se zatím chovej jako doma,“ odkráčela k sobě.

Když už byla hotová sešla zas dolů. Na sobě měla roztrhané světlé džíny s dírou tak velkou, že jí vykukovaly celá stehna, otevřené lodičky a bílou volnou košili. Marty se na ni usmíval od ucha k ucha.
„Wau, tak jestli ses takhle vyfikla, když spí, zajímalo by mě, jak se kvůli němu oblíkáš, když tě vidí,“ šel jí na proti. Společně opouštěli vilu.
„Neoblíkám, většinu času jsem nahá,“ mrkla na něj.
„Nivie, ty draku," zasmál se. „Ten kluk má fakt štěstí že tě našel," myslel to upřímně. S Nivií si padli do noty od prvního okamžiku, co začali pracovat na charitě. Vůbec nechápal, jak o ní mohli psát ty ošklivé věci. Nesedělo to k ní. Nebyla to namyšlená Barbie.
„Ne, to já měla štěstí, že jsem ho potkala. No... Popravdě jsem ho srazila autem,“ zasmála se, když si vzpomněla na jejich začátky.
„Nekecej,“ vykulil oči a dusil v sobě smích. „Chudák kluk,“ posmíval se jí.
„Neměl to se mnou dvakrát jednoduché, ale změnil mě a já jsem mu za to vděčná,“ páni. Jen o něm mluvila, měla husinu. Nutně ho potřebovala vidět.
„Moc ho miluješ?“ zastavili u jejího auta.
„Nejvíc jak je jen možné. Až mě to samotnou děsí,“ vážně měla strach z toho, jak moc ho milovala. Tak ji napadlo, co by dělala, kdyby se s ní rozešel. Fuj... Tu představu radši rychle vyhnala z hlavy i z povrchu zemského.
„To je krásný. Přeji ti to, protože jsi skvělá a zasloužíš si jen to nejlepší,“ políbil ji na obě tváře. „Tak už za ním jdi, kočko," popohnal ji s úsměvem rozloučil se a nasedl do svého vozu, aby jí uvolnil cestu. Naposledy ji zamával a pak už konečně zmizel.

****

Na recepci se pozdravila s tchyni, se kterou si momentálně strašně rozuměla. Po jejich rozhovoru už proti Nivii nic neměla a konečně si uvědomila, že přesně takovou by chtěla snachu. Takhle by měla vypadat, a chovat se, matka jejich vnoučat a přesně tak šíleně by měla Rice milovat jeho žena.
Potichu vstoupila do pokoje a zas se rozplývala nad jeho dokonalou roztomilostí. Naklonila hlavu na stranu a šla k němu. Sklonila se a lehce ho políbila na tvář. Jakmile se ho dotkla rty, byla jim stažena do postele. Šíleně se lekla.
„Tak ošklivou pusu nechci,“ usmíval se na ni.
„Zlato, ty jsi vzhůru,“ chytila ho za tváře a začala ho pusinkovat, až se nakonec dostala ke rtům. Darovala mu to nejsladší políbení, které dokázala. „Moc jsi mi chyběl, bála jsem se o tebe,“ odtáhla se od něj a přivřela oči. „Už nikdy mi to nedělej.“
„Bála jsi se o mě?“ usmál se. „To je tak roztomilý.“
„Ne tak jako ty, když jsi byl mimo,“ řekla mezi polibky. Byla za ně tak moc ráda. Konečně. „Jak ti je?“ jen to dořekla, zakašlal, ale už to bylo o dost snesitelnější.
„Skvěle. Jsem zdravej jako rybička.“
„Lháři,“ pleskla ho do ramene. „Prosím,“ spojila ruce do prosíku. „Už nikdy nestůj v dešti celej den,“ strašně si to vyčítala. Kdyby jen nezapomněla doma mobil. Nic by se nestalo.
„Dobře, trochu mě ještě pálí na plicích, ale jinak se to dá. Už se nedusím. Cos dělala, zatímco jsem spal? Musela jsi se šíleně nudit.“ Nivie se pomalu sunula k němu. Podložil jí hlavu svou rukou a druhou ji objal kolem pasu. Ona se k němu přitulila a objala ho nohou. Cítila se takhle neskutečně moc v bezpečí. Kdyby se stalo cokoliv, ona by zůstala v téhle pozici, protože takhle se jí nemohlo nic stát.
„Právě že jsem měla hromadu práce. Chceme rozšířit Srdíčko. Byla jsem se podívat na Dinu a ona umřela. Uvědomila jsem si, že chci víc. Pomoct hladovějícím zemím. Takže jsme se s Martym pustili do připrav charitativní akce, abychom získali další sponzory.“

„Počkej, jakej Marty?“ převalil se nad ni. Žárlivě se na ni podíval. Nivie se usmála.
„Takovej jeden moc pěknej blonďák,“ provokovala. „Dneska mi dal pusu sem,“ ukázala na svou tvář. Rice se zamračil a slezl z ní. Ani se na ni nepodíval. Jen drtil ruce v pěst. Srdce se mu šíleně rozbušilo a hlava mu zrudla. „Dělám si legraci. Jako není ošklivej, ale mně se nelíbí. A pusu mi dal na rozloučenou. Nic víc v tom nehledej,“ posadila se. Chytila jeho obličej do dlaní a otočila si ho k sobě. „Lásko, ty žárlíš,“ usmála se. Bylo to tak roztomilé. Zamilovala se do něj ještě víc.
„Nech mě a jdi si za ním,“ odstrčil ji od sebe. „Není ti ani trochu blbý, že já tady chcípám a ty jsi někde s jiným," byl dost naštvaný.
„Zklidni hormon. Pracovala jsem, nekurvila jsem se ti,“ už ji rozhodně roztomilý nepřišel. „Abys věděl, byla jsem tu každej den. A Marty je jen kamarád. Ty se taky bavíš s holkám. Nevidím na tom nic špatnýho,“ až teď si uvědomila že jsou věci, které mu nesmí říkat, jako třeba to, že Marty je hezký a dal jí pusu. Rice otočil hlavu jiným směrem a založil si ruce na prsou. Brala to jako znamení toho, že má vypadnout. „Ty jsi fakt hroznej. Už mě nebaví se věcně hádat,“ kroutila hlavou. Chtěla odejít, ale jakmile udělala první krok, chytil ji za ruku a stáhnu ji zas k sobě. Bez jediného slova ji políbil. Prsty ji zajel do vlasů a celé ji je rozcuchal.
„Ještě jednou se tě dotkne a neznám se,“ na milimetr se od ní odsunul.
„Vadí ti nepravej.“
„Vadí mi každej.“
„To už trochu přeháníš,“ chtěla se od něj odtáhnout, ale on ji chytil za ramena.
„Taky se nechci hádat. Už mě to vážně nebaví,“ pustil ji.
„Tak to abych šla. Mohlo by to být ještě horší. Mrzí mě, že jsi kvůli mně marod a že ti vadí kluk, který mi chce pomoc. Rici, jsi to nejdůležitější v mém životě, ale nejsem tvůj majetek, abys mi nakazoval, s kým se mám stýkat,“ s těmi slovy odešla. Rice se na ni jen podíval. Chtěl ji zastavit, ale nestihnu to. Proč měl poslední dobou pocit, že jednu hádku skončí a druhou začnou. Tentokrát si však trval na tom, že je to její vína. Nějaký blbec ji nemá co pusinkovat.

****

Vrátila se domů skoro se svítáním. Po tom co odešla od Rice, ještě nějakou dobu jezdila po městě. Pak dostala hlad, takže se šla najíst a dát si kafe. Než se nadála, bylo pět ráno. Teď už byla tak unavená, že asi ani neusne, protože nebude vědět jak. Radši si připravila věci na večírek. Šaty už ji visely v šatníku, ještě chyběly náušnice po mamince. Jenže se po nich slehla zem. Nikde je nemohla najít, což byla blbost, protože je nosila jen výjimečně. Ve svých špercích měla vždy přehled. A náušnice od maminky si zkontroloval jako první, když se vrátila domů. Něco bylo špatně. Něco tu nesedělo.

Spát jí samozřejmě nešlo. Stále myslela na náušnice, další hádku s Ricem. Čím víc nad tím přemýšlela tím víc ji docházelo, že si za to dneska mohla sama. Jak by bylo jí, kdyby jí Rice řekl, že pracuje s dost hezkou blondýnou a že ho políbila na tvář? Asi by oba zabila. Sakra, pohnojila to na plné čáře. Dnes za ním zajde a omluví se.

****

Jenže plány se změnily. Nic nebylo tak, jak mělo být. Dodávka s jídlem trčela v zácpě. Fotograf onemocněl. Číšníci nedorazili a ani se neozvali. Když volala, jak to s nimi a vypadá, bylo jí řečeno, že bohužel mají jinou akci.
„Jinou! To si snad děláte srandu? Nejste ani schopni mi dát včas vědět, abych si najala jinou obsluhu, jste neschopný idiot. Čekejte pěkně nechutnou recenzi!“ típla mu to.
„Kam s tímhle?“ zeptal se Marcus. Ukázal na může, kteří dovezli alkohol.
„Do kuchyně. Jo a máme průšvih. Obsluha nedorazí."
„S tím bych mohl pomoct,“ ozvalo se za nimi.
„Rici, co tady děláš?“ nemohla uvěřit, že přišel. Měl by být v nemocnici. Ne u ní doma.
„Moje holka rozjíždí něco velkýho, to jsem si nemohl nechat ujít. Obstarám tu obsluhu," řekl a šel volat stranou. Po ukončení hovoru se vrátil. „Mám šest číšníků. Bude to stačit?“ Nivie s Martym si oddechl.
„Díkybohu za tebe. Moment,“ zarazila se v kroku. Zvedla mobil. „Tak to je super. Zatím,“ podívala se na Martyho. „Jídlo už je na cestě. Jo, a Marty, tohle je Rice. Rici, tohle je Marty,“ modlila se, aby Rice neudělal žádnou blbost, ale to se nestalo. Přijal jeho nastavenou ruku. Zase si oddechla. „Marty, omluvíš nás na chvilku?“
„Jo, jasně,“ mrkl na ni s úsměvem. Nivie chytila Rice za ruku a táhla ho do svého pokoje.
„Já mu ty dolíčky rozšlapu,“ pošeptal.

****

„Tys podepsals revers jen proto, abys mě hlídal?“ zavřela za nimi dveře.
„Ne. Podepsal jsem ho, abych tu mohl být s tebou. Máma mi říkala, jakou práci ti to dalo a jak moc ti na tom záleží, takže jsem nemohl zůstat v pozadí. A taky...,“ podíval se na ni.

„Ne, počkej. Za ten včerejšek jsem zodpovědná já. Já se musím omluvit. Provokovala jsem tě,“ skočila mu do řeči.
„Přesně tak,“ vítězně se usmál. „Hele, ani mě nebaví ty hádky, co poslední dobou máme. Nechci se hádat. Miluju tě, ale fakt mi vadí, když se tě dotýká nějakej Kenn. Jsi jenom moje,“ řekl tak majetnicky, že se musela usmát.
„Jasně, ale pusa na rozloučenou nic neznamená. Víš, že miluju jenom tebe,“ přešla k němu a políbila ho. Pak se podívala na hodinky a vykulila oči. „Sakra, tolik hodin. Musím se připravit," vletěla do šatníku a vyndala z něj narůžovělě šaty s dlouhou vlečkou a prošívané stříbrnou nití.
„On je povinný společenský oděv?“ poškrabal se na hlavě.
„Ano. Ale nedělej si starosti. Mám tady něco po tátovi. Možná, že ti jeden z jeho obleků padne,“ začala se svlékat. Jelikož vlasy a líčení už měla asi půl hodiny hotové, zbývalo jen se obléknout. Zaslechla hlasité polknutí a pak ucítila těžké ruce na holém těle společně s horkými polibky na krku. Zavřela oči a vzdychla. „Lásko, na tohle nemám vůbec čas.“ Čas ne, ale chuť maximální.
„Budeme rychlí, slibuji,“ vdechl její vůní a stisknul její prso. Palcem přejel po vystouplé bradavce. Nivie zaklonila hlavu. Natáhla ruku k jeho krku a zajela mu do vlasů. Tiskl se na ni zezadu a hladil její skoro nahé tělo. Projel celou svou dlaní po její páteři a donutil ji se ohnout. Ruce zabořila do matrace a zvedla jednu, a pak druhou, nohu, když ji sundal kalhotky. Zaslechla chrastit jeho pásek, rozpínání zipu a pak padnout kalhoty. Jen z těch zvuků byla strašně vzrušená. Dráždil ji rukou, aby si ji připravil. Nivie zasténala. Když vycítil že je připravená, což bylo skoro okamžitě, pomalu do ní vnikl. Chytil ji za boky a pevně ji držel, aby mu neutekla, zatímco on do ní pomalu a toužebně přirážel. Kroutil se v bocích jak jen to šlo. Třásl se, ale zimou to rozhodně nebylo. Spalovalo ho příjemné teplo, až doslova hořel. Byl na pokraji zhroucení a Nivie podle jejího hekaní, které se snažila tlumit do matrace, taky. Přestal je trápit a rozjel se do finále. Musel se kousnout do jazyka, aby nedal všem v domě vědět co dělají.
„Ach, ano, Rici!“ jeho snaha byla k ničemu, protože Nivie ta slova doslova vykřikla s orgasmem. Cítil, já to v ní tepe, což ho vzrušilo ještě víc a i on dosáhl svého orgasmu. Oba se svalili na postel a hlasitě oddechovali.
„Myslíš, že mě někdo slyšel?“ stáhla rty. Vůbec se nedokázala ovládnout.
„Ano,“ s úsměvem se k ní otočil. „A ten kdo ne, tomu bude stačit pohled na tvoje vlasy,“ uchopil jeden pramen z dříve perfektně upraveného drdolu.
„Ne, můj účes ne.“