Z nebe na zem ✔️

46.

„Hele, fakt jsi v pohodě?“ Po skončení šichty spolu odcházeli k vozům.
„Já jo, ale co ty. Zmrde?“ přečetl si nápis na jeho autě. „Myslím, že vím, kdo to byl,“ zasmál se mu.
„Jasně, ta tvoje Lochneska, ale pokud je to vše, na co se zmůže, tak prosím. Klidně budu zmrdem, hlavně, že od ní budeme mít klid,“ díval se na nápis a kroutil hlavou. „Nivie ji zabije.“
„Myslím si, že Nivi má teď úplně jiný starosti než tu krávu,“ schovával svůj smutek za vztek. Jak co nejrychleji nenávidět někoho, koho milujete? Zhnuste si ho.
„Hele, fakt jsi v poho?“ stáhl obočí. Bylo mu Marcuse líto. Tohle si nezasloužil. Ano, byl někdy až moc vlezlý, ale byl taky hodný. Pro druhé by se rozkrájel. Tak to ale bývá. Hodní kluci mají štěstí na zlé holky a zas naopak.
„Jdi někam, Rici. Nenechám se nikým rozhodit, jsem přeci Marcus, znáš mě,“ nahodil ramena.
„Dobře, ale kdyby cokoli, volej.“
„Jasně. Budeme spolu rozebírat naše pocity. Já pak začnu brečet a ty ke mně pak poběžíš, abys mě mohl obejmout,“ řekl sarkasticky. „Zapomeň. Nazdar,“ s falešným úsměvem nastoupil za volant a nastartoval.
„Nezapomeň si pustit Mariah Carey a Whitney Houston,“ houkl na něj.
„Jasně, dobrej nápad. Jdu si je dát na playlist,“ zavolal, když už odjížděl.


****

„Zdar,“ sedl si na barovou židli a pozdravil mámu.
„Ahoj, synu. Jak bylo v práci?“ položila před něho něj talíř s jídlem. Hladově se do něj pustil a s plnou pusou začal mluvit.
„Marcus se včera rozešel s Frankie. Načapal ji jak místo jeho hlavy na fotce, dává moji,“ těžce polknul sousto a zapil ho perlivou vodou.
„Já jsem ti to říkala!“ posadila se vedle něho Nivie, aniž by si ji někdo všimnul.
„Ahoj, jak ses vyspala?“ naklonil se k ní, aby ji políbil, ale Nivie od něj odvrátila obličej.
„Nejdřív spolkni sousto, dobytku.“ Rice na ni vypláznul rozžvýkané sousto. „Jsi prase,“ strčila do něj.
„Frankie se dala k IS, že seká hlavy?“ Rice se málem zadusil, když to vyslovila. Někdy ho vážně překvapila tím, co dokázala vypustit z pusy.
„I tak by se to dalo říct, ale je mi líto Marcuse. Vypadal, že je do ní fakt udělanej. Jako, chová se normálně, vtipkuje, provokuje, ale nezdá se mi to.“

„Co kdybyste spolu něco podnikli?“ navrhla Nivie.
„Jo, vem ho na lov, to vám vždycky šlo,“ podpořila Niviin nápad maminka.
„Tak to zase pomalu, jo? Můj kluk nebude chodit na lov, pokud teda nemyslíte zvěřinu,“ podívala se nejdřív na mamku a pak na Rice. Oba zarytě mlčeli. „Takže ne.“
„Jo, asi ho vezmu někam ven. Co máš v plánu ty?“ ptal se Nivie.
„Musím za Martym...“ Ani nedořekla větu a Rice zavrčel.
„Já nemůžu na lov a ona půjde za Kennem,“ předstíral, že se dáví.
„Ten Kenn, je můj kolega. Musím s ním probrat ten včerejšek. Jsem zvědavá, kolik lidí se k nám připojí. Oukej, vem kámoše ven, máš dovoleno podívat se na pět holek a tři z nich můžou být hezčí něž já,“ postavila se a v rychlosti ho políbila.
„Žádná není hezčí než ty, ale dík za povolení,“ snažil se, aby neviděla, jak mu cukají koutky.
„Vidím tě, Rici,“ řekla, než odešla. I potom se Rice koukal s úsměvem na místo, kde ještě před chvilkou stála.
„Jsi v tom až po uši,“ až hlas matky ho probral. Jen se usmál a rychle sklopil hlavu do talíře. „Ještě jsem neviděla, že bys byl z nějaký holky tak hotovej,“ utírala, už tak čistou, linku.
„Nebudeme o tom mluvit, že ne?“ ne, že by se za svoje city styděl, ale nechtěl se o tom bavit s mamkou. Nechtěl se o tom bavit s nikým. „Jdu si dát šlofíka,“ raději vstal a odešel do svého pokoje. Maminka se jen pousmála.
Než usnul, měl v hlavě Marcuse. Ten jeho smutný pohled, který se snažil schovat za úsměv, mu nedal spát.


****

Už za tmy se vydal k Marcusovi. Nic mu neřekl. Chtěl to vzít jako překvapení, které on doslova nesnášel. Zaklepal, ale nikdo mu neotevřel. Zazvonil. Zase nic. Řekl si, že možná spí, tak zkusil vzít za kliku. Bylo odemčeno. Vešel a šel rovnou k němu do pokoje. Bylo pootevřeno a z místnosti se ozývalo podivné chroptění. Otevřel dokořán a zarazil se, jako by narazil do zdi. Díval se na svého kamaráda, jak leží v kaluži krve a třese se.
„Marcu!“ vykřikl a utíkal za ním. Jeho hruď se zběsile zvedala a klesala. Pokaždé, když se snažil nadechnou, vytekla mu z hrudi hromada červené tekutiny. „Cos to udělal?“ hlas i ruce se mu třásly. Vůbec netušil, co má dělat. Ten šok a strach o kamaráda, ho zbavil racionálního uvažování. Díval se do Marcusových vykulených očí. Prosil ho o pomoc. Konečně se probral. Sebral z postele jeho tričko a přitlačil mu ho na ránu, jen kousek od srdce. Marcus sebou zaškubal. Z očí mu teklo několik slz. To už brečel i Rice. „Vydrž, nesmíš mi umřít,“ šeptl. Vytáhnul mobil a zavolal sanitku. „Už jedou. Neumírej, prosím,“ rukou, od krve si setřel slzy, když domluvil s dispečinkem. „To zvládneme,“ Marcusovo tělo se třáslo, jako by dostal elektrický výboj. Oči protáčel v sloup a z pusy mu tekla krev smíšená se slinami. „Ne! Říkám ti, že mi neumřeš!“ zařval na něj v pláči. Přitlačil ještě víc na ránu. V zoufalství se rozhlédl kolem sebe. Neslyšel houkání sirén. Kde jen jsou? Nemohou ho přeci nechat umřít. „Pomoc!“ zařval. „Pomozte mi někdo!“ tolik si přál, aby tam s ním byl někdo, kdo by mu pomohl, ale nikdo nepřišel. Nikdo tam nebyl. Jen on a jeho kamarád. „Pomůže mi sakra někdo?“ zašeptal. Slz mu teklo víc a víc. „Nezavírej ty oči! Ty parchante, nezavírej ty oči!“ stlačil ještě víc ránu, když se Marcusovi zavírala víčka. „Zůstaň se mnou, brácho.“ Marcus z posledních sil přesunul ruku k té jeho a položil mu ji na ni. Dívali si do očí a pak... Pak jeho pohled zůstal prázdný. Tělo sebou přestalo škubat a ruka mu volně padla na podlahu. Rice vykulil oči. Ne, nemohl o něj přijít. Zběsile dýchal, aby do sebe dostal kyslík, který mu nějak rychle docházel. Rozplakal se ještě víc a z plných plic zařval. Položil si na něj hlavu a hlasitě vzlykal. Pěstí do Marcuse bouchnul a zavrčel. „Ne,“ udeřil ho znova. „Ne, ne, ne, ne, ne!“ s každým ne ho praštil, jako by z něho chtěl vymlátit smrt a vrátit mu tím život. Zhluboka a trhaně se nadechnul a pak už jen plakal, přitom objímal svého mrtvého kamaráda. V hlavě se mu promítly všechny jejich zážitky a v uších slyšel jeho hlas a smích, který už nikdy neuslyší.