Z nebe na zem ✔️

38.

„Jak tě taková blbost napadla?“ smála se Nivie. Ležela s Ricem v její obří posteli. Zrovna si užili parádní sex na usmířenou.
„Myslíš ten super striptýz, ze kterýho jsi byla totálně odvařená?“
„Ne, myslím ten neskutečnej trapas, kterej budu vyprávět naším dětem,“ zasmála se.
„Naším dětem?“ na tváři se mu vytvořily sexy ďolíčky. „Vážně si myslíš, že spolu vydržíme tak dlouho?“ hladil ji po tváři.
„Musíme. Já prostě musím říct tvojí další generaci, jak jsi se svlíknul na veřejnosti,“ stále si dělala srandu.
„Já to teď myslím vážně, Nivi,“ tvářil se tak. Žádný úsměv. Jen čistokrevná vážnost.
„No... ehm ehm,“ odkašlala si. „Já nevím. Teď jsem s tebou šťastná a neumím si představit, že bych nikdy nebyla. Nebo bych byla bez tebe, nebo bych tě přestala milovat. Asi ano, plánuju s tebou být tak dlouho, abychom si udělali malou Nivii a malýho Rice,“ natiskla se k němu svým nahým tělem. „Prostě máš smůlu. Už se mě nezbavíš,“ usmála se a políbila ho. Rice se automaticky přetulil nad ni. Odtáhnul se trošku dál a řekl: „To ani nechci,“ pokračoval v líbání, které neskončilo jinak než dalším sexem.

****

„Rici, zlato,“ šťouchala do něj. Pootevřel oči a pozvedl hlavu.
„Musím jít. Ty tu klidně zůstaň. Nevím, kdy se vrátím,“ posadila se na postel.
„Kam jdeš?“ přetočil se na záda a dal si předloktí na čelo.
„Potřebuju si zařídit nějaké věci ohledně máminy nadace.“
„Jaký nadace?“ nechápal.
„Než jsem přišla o peníze, chystala jsem ji znovu zfunkčnit, ale pak jsem o vše přišla. Teď, když mám zase vše zpátky, vím přesně co udělám. Máma vedla nadaci pro nemocné děti všeho druhu . Jmenovala se Srdíčko. Pomáhala jim, aby se dostaly domů, když ta možnost byla, ale rodina na to neměla prostředky. Pak třeba těm, kteří už neměly žádnou naději na vyléčení, plnila jejich sny. Prostě se snažila, aby měly poslední dny svého života krásné, a to chci dělat taky,“ mluvila o činech své maminky s pýchou a tak trochu se smutkem. Dívala se na své prsty, které si proplétala. Rice její slova probudila.
„Vážně chceš něco takovýho dělat? Jako nemyslím, že je to špatný. Naopak, ale umíš si představit co je to za psychický nátlak?“ Opřel se lokty.
„Nevím, jestli na to mám, ale pamatuju si, jak ty děti byly šťastný, když s nimi máma byla. I ona byla šťastná. A já v tom prostě chci pokračovat,“ v očích se jí objevily slzy. Rice vylezl z postele a začal se oblékat.

„Jdu s tebou. U tak velkýho životního rozhodnutí, chci být u tebe,“ zapnul si kalhoty. „Máš tu pro mě kartáček na zuby?“ otočil se k ní.
„Jo, jasně, v koupelně pod umyvadlem,“ ukázala ke koupelně. „Rici, pokud nechceš, tak tam se mnou nemusíš.“
„Ale já chci,“ zmizel v koupelně. „Jsi moje holka a já chci vidět jak vykonáváš dobro. Uvědomuješ si, že jsem tě polepšil?“ vylezl s kartáčkem v puse.
„Nefandi si tolik.“
„Jen si to přiznej,“ vyndal z pusy kartáček a ukázal s ním na ni.
„Jo, tak v tom případě jsem tě já zkazila, protože jsme z tebe udělala striptéra.“ Rice vylezl z koupelny a hodil na sebe tričko.
„Hele, ten striptýz jsem dělal, protože jsem nechtěl, aby ti ptákem před obličejem mával nějaký kretén. Stálo mě to dost sil, abych přemluvil barmana. Musel jsem mu ukázat co jsem udělal, až pak mě pustil na pódium,“ mezi vysvětlováním si stihnul obléct ponožky.
„Ale víš, že to bylo strašně romantický,“ stoupla si a šla k němu.
„Já vím, jsem totiž romantik každým coulem a v posteli jsem úplnej Bůh,“ chytil ji za boky a zakymácel s ní.
„Ty jsi taková kecka,“ usmála se. Měla pocit, že v jeho blízkosti nedělá nic jiného, než že se jen směje, nebo usmívá.
„Nejsem. Já totiž v týhle posteli v noci byl,“ ukázal na rozestlanou postel. „A moc dobře si pamatuju, jak jsi mě chválila.“
„No dobře. Jsi postelový Bůh . Teď už pojď. Už teď jdu pozdě,“ bouchla do něj a šla napřed.

****

„Jsme velice rádi, že se k nám vracíte. Srdíčko byl náš největší sponzor,“ pronesla paní v levném obleku. Vedla je nemocniční chodbou na dětské onkologické oddělení. „Když mi volali a řekli, že se ke mně chystáte, hned jsem věděla, koho vám představím jako první,“ zastavila u pokoje číslo tři. Za sklem si všimla holčičky. Hlavu měla bez vlasů . Napojená byla na několik hadiček a koukala z okna. Byla smutná. Jako by se z ní už dávno vytratil život. Jak tak na ni Nivie koukala, uvědomila si, že dělá dobře a že právě jí chce pomoci. S hlubokým nádechem chytila za kliku a s neskutečnou odvahou otevřela dvelic
„Vážně se jí už nedá pomoc?“ zeptal se potichu Rice. Dáma jen kývla hlavou na znamení toho, že ne.