Z nebe na zem ✔️

5.

Bohatí lidé jsou šílení, pomyslel si Rice, když sklízel své věci z baru. Nikdy předtím na zbohatlickém mejdanu nebyl a po dnešku mu bylo jasné proč. Ale musel uznat, že pomsta Nivie byla dokonalá. Ano, i on se doslechnul o tom, že je jmenovitá v posteli takzvané dřevo. Nemyslel si, že to bylo od toho kluka hezké. Pokud to někomu v posteli nejde, mělo by to zůstat mezi těma dvouma a ne o tom napsat na všechny sociální sítě. A hlavně... Vždy je chyba na obou stranách. Pár si musí v posteli naslouchat. Plnit tomu druhému, co mu na očích vidí a nemyslet jen na to, jak rychle docílit orgasmu, ale i toho druhého trochu mučit, aby jejich požitek byl co nejsilnější. Počkat na toho druhého, dát mu prostor, ukázat jak je v tu chvíli dokonalý.

On si to s Frankie náramně užil. I když vypadala jako netykavka, nakonec se z ní vyklubala docela fajn holka. Vyměnili si čísla a sem tam si napsali. Domluvili se, že se ještě sejdou a on to myslel vážně.

Už byl na odchodu, když si všimnul pootevřených dveří do nějaké tajuplné místnosti. Rozhlédl se. Věděl, že vstoupit znamená narušení osobního prostoru, ale ta místnost volala jeho jméno. Bylo to silné... zvědavost, ta mrcha ho doslova ovládla. Strčil hlavu do dveří a zašeptal: „Je tu někdo?“ Nic. Pouhé ticho. Udělal jeden krok a už byl v místnosti. Rozsvítil tlumené světlo a zůstal stát. Vypadalo to jako svatyně. Všude, na červených zdech, byly fotografie páru. Blonďaté krásné ženy a zrzavého muže s milým úsměvem.  Většina z nich byla focená v alpách. Zdálo se, že to byli milovníci zimních sportů. Na několika fotek se objevila i samotná Nivia. Až teď si všiml podoby s tou ženou. Jasně, docvaklo mu to. Šlo o její rodiče. Vzpomínal, jak všude ve zprávách hlásili, že je zavalila lavina někde ve Švýcarsku. Hledali je několik týdnů, avšak po pár dnech bylo všem jasné, že to nemohli přežít. Těla se našla až po měsíci, kdy se uklidnila sněhová bouře a záchranáři mohli do míst, kam se kvůli ní nedostali.

„Co tady děláš?“ nakrknutý hlas ho tak vyděsil, že se prudce otočil. Narazil rukou do jednoho z rámečků. Ten spadl a vzal sebou další, pak další a další. Rice jen stál se zavřenýma očima. Nechtěl vidět tu spoušť. Spustil se dominový efekt. Jedna fotografie brala druhou. Jednu vzpomínku za druhou bortila jeho neomalenost. Bože, co jen to udělal? Pak nastalo ticho. Až moc velké ticho.
„Co... co...,“ koktala Nivie. Koukala na střepy s vykulenýma očima. Tváře měla rudé a ruce drtila v pěst.
„Mrzí mě to, moc se omlouvám,“ nenechal ji domluvit.
„Omlouváš? Ty se omlouváš?“ zaskřípala zuby. „Cos tu vůbec dělal? Tohle je narušení soukromí a já tě budu žalovat!“ ukázala na něj. Rozbité věci sice neměly peněžní hodnotu, ale za to citová by se nedala vyčíslit. „Kdo vůbec jsi?“ zařvala.
„Pracoval jsem tu jako barman. Vážně mě to moc mrzí,“ snažil se ji obměkčit.
„Drž hubu, ty bastarde! Postarám se o to, že tě vyrazí a nedostaneš z tohohle kšeftu ani cent! Ty nulo!“
„Hele, já jsem se omluvil, je mi jasný, že to je málo, a že tohle byla pocta tvým rodičům...,“
„Ne!“ vykřikla a zdvihla k němu ukazováček. „Neber si moje rodiče do svý špinavý huby!“
„Nemám špinavou..., to je fuk,“ mávl rukou. „Jde mi o to, že mě nemůžeš nechat vyhodit. Na to jsi malý pán,“ zasmál se.
„To ještě uvidíš. Ani netušíš, s kým máš tu čest,“ přivřela na něj oči. Tiše se zasmála, až ho z toho zamrazilo.
„Jestli mě vyhodí, jsem v prdeli. Já na rozdíl od tebe, potřebuju všechny moje práce,“ snažil se uklidnit. „Tohle ti opravím, jsem docela šikovnej,“ pokusil se na ni zapůsobit svým úsměvem.
„Nezajímá mě, kolik máš zaměstnání a kolik jich potřebuješ. Ničeho zde, se nedotkneš. Vypadneš a já se postarám o to, že tě vyrazí ještě dnes, chápeš!“ otevřela dveře. „Vypadni.“
„Sakra, ty jsi teda svině. Tohle jsem neudělal naschvál a omluvil jsem se, ale lidem bez srdce je to celkem jedno. Je jim u prdele, jestli ten dočitnej bude mít na účty, proč maká od rána do večera, proč to všechno dělá,“ zastavil se těsně u ní. „Fotky jsou neporušený. Stačí koupit nový rámečky a všechno zas poskládat, ale to ti přijde málo. Ty ráda lidem dokazuješ, že jsi něco víc. Táhni do háje,“ hodil na ni ošklivý pohled a pak odešel. Bylo mu jasné, že tahle mrcha se postará o to, aby ho z práce opravdu vyhodili. Měl sto chutí ji praštit, jenže, když se u vchodu otočil, zahlídl jíe, jak se sklání nad fotografií. Setřela si slzy a vzlykla. Tím ho dostala... díval se na ni a měl sto chutí ji jít obejmout, ale ona nějak vycítila jeho přítomnost. Otočila se na něj a zařvala.
„Vypadni už!“ v očích jí plál oheň hněvu, takže radši rychle vypadl.

****

Přesně jak očekával. Z baru ho vyhodili a nedostal ani zaplaceno. Nivie nemluví do větru. Sakra. Z baru měl největší zisk. Ani tu mrchu neznal a vážně jí začínal nenávidět ještě víc. S těmi penězi počítal. Anet má příští měsíc narozeniny a on jí chtěl koupit nový telefon. Už před několika měsíci jí spadl a rozbil se jí displej. Chtěl vzít celou rodinu na večeři, ale jak to tak vypadá, plány se trochu změnily.
„Ahoj, omlouvám se za zpoždění,“ Frankie si sedla vedle něj. „Je to tu moc hezký,“ usmála se, když se rozhlédla po parku. Jen kousek od nich byla fontánka se sochou nahatého chlapce. Kolem dokola rostly barevné květy z kterých jí šimralo v nose. Kýchla si.
„Jsi nastydlá?“ pousmál se, když viděl, jak má skleněné oči.
„Ne, jsem jen trošku alergická,“ naklonila se k němu a políbila ho na tvář, ale s ním to ani nehlo. Sice spolu nechodili, neřekli si, že mezi nimi bude něco víc, ale přišel jí divný. „Jsi v pohodě. Pokud se ti nechtělo se se mnou scházet, nemusel jsi,“ zněla klidně. Podíval se na ni.
„Jo, ne... já nevím,“ promnul si obličej. „Ale s tebou to nemá nic společnýho. Chtěl jsem se sejít, jenže mi do hlavy vlezla jedna holka a ji nemůžu dostat ven.“ Frankie se zamračila.
„Aha,“ řekla tiše.
„Ne,“ chytil ji za ruku a usmál se. „Ne tímhle způsobem,“ pohladil ji palcem přes prsty.
„Promiň, ale je ti dneska dobře?“ ztrácela se v něm.
„Dostal jsem padáka, a to kvůli Nivii...,“
„Tý dědičce,“ skočila mu do řeči.
„Jo, a vlastně si za to můžu já sám. Včera jsem dělal barmana u ní na mejdanu. Když jsem odcházel, vlezl jsem do místnosti, kde měli její rodiče takovou svatyni, nebo jak se tomu říká. Všechno jsem tam rozbil. Nechtěl jsem, vážně jsem se jen otočil a dotkl se jediný fotografie,“ opřel si lokty o kolena a schoval si obličej do dlaní. Zmoženě vydechl a pak pokračoval. „Omluvil jsem se a pak ji urazil a dneska jsem nedostal zaplaceno, ale dostal jsem padáka.“
„A jéje,“ Frankie ho pohladila po zádech. „Najdeš si novou práci. Podle toho, co mi o tobě vyprávěl Marcus, jsi velmi šikovný. A je od tebe hezký, jak pomáháš rodině. Ještě nikdy jsem se s nikým takovým nesetkala,“ dívala se mu upřímně do očí a hladila ho po tváři. Byl pro ni něčím zvláštní. Takový krasavec a ještě k tomu dobrák, toho kluka už od sebe nepustí.
„Sakra, Marcus by měl přestat chlastat. Vždycky o mě začne mluvit kraviny,“ pousmál se.
„Jo, to, že jsi zachránil psa z hořícího auta, jsem mu nesežrala,“ všimla si, že má Rice lepší náladu. Povídali si ještě dobrou hodinu, kdy se museli rozejít. Slíbili si, že si napíšou a s polibkem na tvář se rozloučili. Jeden na druhého se sem tam otočili, než oba zmizeli za rohem. Ricovi se hlavou honilo, že už dlouho nenarazil na holku, s kterou by si mohl jen tak popovídat, nebo se jí svěřit. Musel se nad tím usmát, ale maminka měla pravdu. Čekal na přechodu, než mu naskočí zelená a mezitím psal Marcusovi sms. Jakmile si červený panák vyměnil šichtu se zeleným, přešel na druhou stranu. Už byl skoro na konci přechodu, když zaslechnul pískot kol. Ucítil smrad spálených gum. Podíval se tím směrem a vykulil oči a otevřel pusu. To samé se dělo v růžovém Camaru. Blondýna za volantem šokovaně vykulila oči a otevřela pusu. Pak přišel náraz. Rice skončil na čelním skle auta, přitom se bouchnul do hlavy a v pravé ruce mu dost ošklivě ruplo. Bolest mu projela celým tělem. Hlava se mu točila a pomalu ztrácel zrak. Vše se dělo strašně rychle. Sjel po plechu dolů na zem přímo na bolavou ruku. Opět v ní křuplo.
„Do hajzlu s tebou, ty bastarde!“ zaslechnul těsně před tím než ztratil vědomí.