Z nebe na zem ✔️

14.

„Kde jsi vzala tu pizzu?“ zeptal se Rice a vzal jeden trojhránek z krabice, ze které se ještě kouřilo. 
„Koupila... tamhle naproti,“ ukázala přes ulici. „Hele ta rudá ti sluší,“ pousmála se, když si prohlédla jeho rudou uniformu se zlatě vyšívanými vzory hotelu. I ona měla na sobě pánské kalhoty a sako.
„Směješ se mi?“ řekl s plnou pusou. „Se nejdřív podivej na sebe,“ zasmál se. Nivie se prohlédla a našpulila rty.
„Ne, to bych si nedovolila,“ radši si nacpala do úst horkou italskou dobrotu.
„Jak se ti povedlo ukecat šéfa, aby nás tu nechal oba,“ přešel ke dveřím a s úsměvem je otevřel vcházejícím hostů.
„To bys nepochopil.“
„Nejsem debil. To, že nemám školu, neznamená, že jsem blbej,“ bránil se.
„To jsem neřekla. Proč jsi nedodělal střední?“ začala být zvědavá.
„To bys nepochopila,“ setřel jí stejnou odpovědí, jakou dostal on.
„Debile,“ protočila očima.
„Dobře. Nedodělal jsem ji, protože jsme na tom nebyli dobře. Mámě se stal pracovní úraz, takže nemohla dál pracovat. Ten, co se o nás měl starat, měl radši pivko a když se mu rozbila kasička, odešel,“ mluvil o tom v klidu. Normálně si jedl a povídal pro Niv hrozný příběh. „Takže jsem odešel ze školy a šel pracovat, aby nám nesebrali střechu nad hlavou, měli co jíst, holky mohly v klidu chodit do školy.“
„Obětovat ses,“ otevřela vycházejícím hostům. „Na shledanou,“ mile se usmála.
„Ne, tak to neberu. Prostě jsem se stal ze dne na den mužem. Máma s tím nesouhlasila, ale já jsem se neptal. Stejně s tím nemohla nic dělat,“ očistil si ruce do kalhot a posadil se na lavičku kousek od nich.
„Tvůj táta byl alkoholik?“ posadila se vedle něj.
„Ne, to bych úplně tak neřekl. Nepil v jednom kole. Jen když si dal, nebyl dvakrát příjemnej,“ podíval se a ni. „Víš, jak to mýslím?“
„Ne, promiň. V mém okolí nikdy nebyli opilí lidi, nebo někdo kdo si prošel něčím jako ty.“
„Jednoduše, když se opil, byl hlučnej, hrál si na krále světa. Choval se jak hovado. Dělal bordel, kterej pak máma musela uklidit. To jí ještě nadával, že je zrůda líná, že celý dny nic nedělá,“ jeho obličej najednou působil dost naštvaně. Drtil čelist a aniž by si to uvědomil, dlaně svíral v pěst.
„To je mi líto. Neznám tě, ale vím, že jsi dobrý člověk,“ vyletělo z Nivie. Byla to pravda. Právě toto si o něm myslela.
„Ty mě balíš?“ s úsměvem se na něj podívala.
„Co?“ začala se dusit kouskem pizzy. „Si děláš prdel, ne? S tebou bych nikdy nic mít nechtěla,“ začala se smát. Kam na tohle chodil, netušila, ale jeho ego někdy vystoupalo až do nebe.
„Prosím tě, kde bys sehnala lepší partii. Sama to víš, úplně po mně hoříš,“ naklonil se k ní, ale nedíval se jí do očí. Díval se před sebe a usmíval se. Nivie vyprskla smíchy.
„Ty jo, jsem do tebe celá žhavá, nemá cenu zapírat,“ vážně se na něj podívala a chytila jeho obličej do dlaní. „Miluju tě, Rici,“ pošeptala a pomalu se k němu blížila. Dívala se mu při tom do očí a viděla tu nervozitu, jakou vládly. Rice se jí zadíval a rty a pak zpět do očí. Těžce polknul a znervózněl ještě víc. Už zbýval jen kousek, aby se vyplnila mezera mezi jejími rty, když v tom se Nivie odtáhla a řekla: „Žhavá jak láva. Jasně, ty pako,“ strčila do něj se smíchem. Vstala, podívala se na hodinky a zajásala. „Hurá, máme padla,“ vešla do hotelu, zatímco Rice dál seděl paralyzovaný na lavičce a nechal své srdce zpomalit náhlý rychlý tep. Něco bylo špatně. Mále ho políbila a jemu by to ani trochu nevadilo. Zatřepal hlavou a dal si facku z obou stran.
„Vzpamatuj se, debile.“

****

„Tak dobrou. Zítra se stavím trochu později. Mám schůzku se svým poradce,“ zatavila před jeho domem. Jak se tak na něj dívala, měla poci jako by to byl i její domov. Zvykla si a nebylo divu. V tom domě bylo něco, co ona v tom svém neměla. Láska.
„Ok, ale jak jsem řekl, nemusíš tohle dělat. Vážně na tebe nic nekuju,“ pomalu si rozepnul pás.
„Nekecej,“ usmála se a otočila hlavu na stranu. „Hele, pospícháš domů?“
„Proč?“
„Já jen že se mi nechce být sama. Doma je prázdno a strašný ticho. Nezajdeme třeba na večeři?“ vážně nechtěla být sama. Začala toužit po tom, co měl Rice. Otevřít dveře. Pozdravit a vědět, že se mu pozdrav vrátí. Že a něj bude někdo čekat. Malá Hanna mu bude vyprávět svůj úžasný den ve škole. Tyna zas bude na mobilu a on ji bude provokovat. Paní Há mu nandá teplou večeři a popovídá si s ním. Zatímco ona nemá koho zdravit, provokovat, poslouchat. Nečeká na ni domácí jídlo, co by provonělo celý byt. Ohřeje si nějaký blaf v mikrovlnce a bude sedět sama u stolu.
„Ach,“ vydechl Rice, když viděl její smutný pohled. Bylo mu ho líto. „Nechceš se navečeřet s námi?“ věděl to, věděl, že dělá chybu, ale nemohl ji nechat samotnou. Samota je to nejhorší, co člověka může potkat. Když viděl, jak se radostně usmála, věděl, že svého špatného rozhodnutí nebude litovat. Ta holka si ho omotala kolem prstu. A aby také ne. Byla to taková zvětšená Hanna. Byla krásná, roztomilá a strašně dětinská. Ze všeho se radovala. Třeba když se jí povedl lasagně. Moc dobře si všimnul, jak se radostně usmála. Z každého nově naučeného kousku měla obrovskou radost.
„Vážně můžu,“ přesvědčovala se.
„Jasně, pojď už,“ vylezl z auta a zavřel dveře.
„Tvoje máma mě nenávidí. Ta asi nebude nadšená,“ doběhla jeho rychlou chůzi.
„To není pravda.“

****

„Co ta tady zase dělá?“ rozlobila se paní Há, když zahlédla Nivii.
„Pozval jsem ji na večeři,“ prošel kolem mamky a poplácal ji na zádech.
„Navařila jsem akorát pro nás,“ zkřížila si ruce na prsou a zamračila se na Nivii. Ta si pohrávala s prsty a sklopila zrak. Cítila se nechtěná a chtělo se jí z toho plakat. Co si jen myslela, že ji přímou mezi sebe a budou ji mít rádi. Kde pak. Přejela jí syna. Nebylo se divit, že se k ní takhle chová.
„Mami, nikdy nevaříš akorát. Takže tu může Nivie klidně zůstat,“ bránila ji Anet.
„To je v pořádku, já jsem si stejně uvědomila, že něco mám. Úplně mi to vypadlo z hlavy,“ hraně se zasmála. A mávla rukou, ale Rice si moc dobře všimnul, jak se jí klepe brada a lesknou oči. Dobrou noc,“ otočila se a odešla.
„Nivie, počkej, zůstaň,“ volal na ni Rice, ale to už byla pryč. „Fakt pěkný mami. To ti nedošlo, že nechce být sama. Vždyť nikoho nemá,“ nadával Rice a šel pro ni ven, ale Nivie už byla pryč. Vztekle se praštil do nohy a vrátil se do domu.
„Jdeme jíst,“ maminka zvala děti ke stolu. „Udělala jsem špagety,“ usmála se. Rice kolem ní jen prošel do svého pokoje. „Ty nejíš?“
„Přešla mě chuť,“ podíval se na ni, jako by chtěl říct, že to ona mu ji zkazila.
„I mně, jdu se ještě radši učit,“ Anet byla taky znechucená chováním své matky.
„To je teda pěkný. Tak já se tu seru s večeří a vy nakonec nejíte!“ práskla rukama.
„Já jíst budu a slovo seru s neříká,“ ozvala se Hanna. Maminka ji pohladila po vláksách a mile se usmála. Musela si přiznat, že na sebe sama nebyla pyšná.