Z nebe na zem ✔️

13.

Rici!“ volala na něj maminka z kuchyně, přitom sledovala, jak se Nivie pohybuje po jejím bytě a uklízí. Už několikrát se jí snažila vyhodit, ale ta holka si prostě vzala do hlavy, že nikam neodejde, dokud nebude mít svou práci hotovou. Kdyby to aspoň dělala pořádně. Takhle bude muset jít a vše to po ní předělat.
„No?“ seběhl schody.
„Můžeš tu pijavici dostat prosím z mého bytu. Už z ní kvetu. Neumí ani pořádně poskládat ložní prádlo. Jen mi přidělává práci,“ ukázala na Nivii, která s červením povlakem v ruce vypadala spíš jako toreador, než že by ho skládala.
„Snažil jsem se, ale nechce nechat nic vysvětlit. Dokonce mě fyzicky napadla,“ vykulil na maminku oči v naději, že mu pomůže.
„Tak ti patří, ty debile,“ praštila ho po hlavě. „Stejně je to tvoje vina. Ještě mi tu chybí Marcus.“
„Dobrej, paní Há.“ Jen to dořekla, vešel jmenovaný do jejího bytu a hned se začal hrabat v kuchyni.
„Bože, co jsem komu udělala?“ maminka si schovala obličej do dlaně.
„Hej, vypadni s tím, teď jsem tu uklidila,“ vyháněla ho Nivie z obýváku.
„Nevěděl jsem, že tu vládneš,“ vyplázl na ni jazyk a šel raději do kuchyně. „Co se to tu sakra děje?“ zeptal se, když došel za paní Há a Ricem.
„To se zeptej tady toho, co býval můj syn,“ zašklebila se na Rice a šla za Nivii. „Počkej. Ukážu ti jak na to,“ když už jí má ta husa uklízet byt, tak ať to dělá pořádně. Začala Nivii ukazovat jak správně skládat povlečení. „Musíš si nejdříve najít pár. Polštář a deku.“ Nivie pozorně sledovala každý její pohyb.
„Děkuji, a omlouvám se.“ Tahle slova vážně od Nivie ještě nikdo neslyšel. I paní Há to překvapilo.
„Neomlouvej se, raději mi řekni, proč tohle všechno děláš.“
„Protože máme s Ricem dohodu a nechci ji porušit,“ začala skládat prádlo podle maminky.
„Jako tvůj otec,“ pronesla, ale Nivie to slyšela.
„Co jste to řekla? Znala jste ho?“ zarazila se.
„Ano, byl to moc hodný člověk. Chodila jsem s ním do školy a už tam byl přesně takový jako ty. Je vážně moc smutné, co se mu stalo. Jemu i tvé matce,“ s lítostí se na ni podívala.
„Znala jste i mou matku?“ najednou měla potřebu zjišťovat o svých rodičích víc.

„Ne, tu jsem neznala. Jakmile jsme se dostali ze školy, šli jsme každý svým směrem. Ale ta dobrota v něm zůstala. Vždyť přeci sama dobře víš, kolik nadací živil,“ připomněla Nivii, jak byl její otec velkorysí.
„Ano, to máte pravdu. I maminka taková byla. Vlastně se seznámili přes jednu nadaci. Táta měl být jejím dárce a podle toho, co mi vyprávěla maminka, to byla láska na první pohled. Myslím si, že to, že umřeli spolu, mělo svůj důvod. Tak moc se milovali, že by jeden bez druhého nemohli být. Jako papouščí pár, taky ho nesmíte rozdělit, nebo pojdou steskem,“ vrátila se ke skládání prádla. Paní Há se na ni zadívala a najednou si to uvědomila. Ta holka vůbec nebyla zlá. Jen se prostě musela naučit žít bez toho nejdražšího, co měla. Udělala ze sebe něco, co vlastně ve skutečnosti není. Tím, že teď tráví čas s jejím synem, se v ní ta mrcha ztrácí a vrací ta roztomilá holčička z televize, která se vždy držela svého tatínka a žužlala si palec.
„Mami, jdu do práce,“ volal Rice.
„Už? Tak já se s vámi rozloučím a pádím,“ řekla Nivie.
„Ne, prosím, jen to ne. Zas mě kvůli tobě vyhodí,“ prosil Rice.
„Nevyhodí, slibuju,“ usmála se a zmizela z domu.
„Bože, proč jsi mě radši nezabil, než mě nechal na pospas týhle,“ shlédl k nebi. Maminka se jen usmála a kroutila hlavou.
„Paní Há, nebude vám vadit, když tu zůstanu?“ Marcus se rozvalil v křesle.
„A švihej,“ vyhnala ho pryč z jejího domu. Konečně mohla mít klid a jeho, toho, co nezavře pusu, tu vážně nepotřebovala. Jakmile zmizel i on. Posadila se na gauč, pustila si oblíbenou telenovelu - Smutná vášeň - dala nohy na stůl a hlasitě a spokojeně vydechla.
„To je pohoda, když je pohoda.“

****

„Ne, to vážně ne. Najal jsem jeho jako vrátnýho. Dost na tom, že má zlomenou ruku, ale nebudu ho zaměstnávat, když tu budete vy. To prostě nejde,“ hádal se majitel luxusního hotelu. Když zjistil, že místo Rice jde pracovat Nivie, málem odpadl. Moc dobře věděl, kdo je ona zač.
„Ale no ták. Přeci nejde o takovou vědu. Jen si tu stoupnu, otevře, pozdravím, usměju se. Bože, to zvládne i děcko,“ mávla rukou.
„Ano, proto jsem mu tu práci dal i přes to, že má zlomeno ruku. Nemohu platit oba dva.“

„Ale já po vás nechci plat. Ten dostane on,“ cukla hlavou k Ricovi, který seděl kousek od nich u kašny. Už to vzdal. Neměl náladu se s Nivií hádat. Prostě jen seděl a čekal jako pes, kterého uvážete u obchodu a přikážete, aby zůstal. Jen jemu nikdo nic přikazovat nemusel. Byl smířený s tím, že přijde i o tuhle práci. Je z něj ztroskotanec a přesně tak vypadal.
„To je šílený?“ majitel se zasmál a chystal se k odchodu.
„Počkejte. Uděláme to takhle. Vy budete platit jemu jeho mzdu a já budu platit vám, za to, že tu budu moci pracovat místo něj,“ navrhla Nivie.
„Budete mi platit za to, že vás tu nechám pracovat?“ s úsměvem pozvedl obočí.
„Ano, pokud tu budu moci být místo něj,“ dál smlouvala.
„To nejde. On tu musí být,“ vypadalo to, že se začal chytat.
„Dobře, tak tu budeme oba dva,“ mohla se živit jako prodejce.
„Bože, za tohle mě vaši budou strašit ve snech. Dobrá, to, co zaplatím já jemu, mi vy vrátíte a budete tu s ním. Budete mít uniformu a budete milá k hostům,“ určoval si pravidla.
„Já umím být milá,“ usmála se a otevřela mu dveře. „Dobrý den, pane,“ usmívala se na něj.
„Nivie, Nivie, mě z vás klepne,“ zasmál se majitel a odešel. „Pojďte se převléknout.“
„Hej,“ pískla na Rice. Přesně jako na psa. Ten k ní stočil zrak.
„Zvedni tu svou prdelku, jde se makat,“ zavolala. Rice se zamračil. Cože, on má práci? No toto! Jak jen to tak holka dokázala. „No ták, nebudu tu čekat věčně!“