Z nebe na zem ✔️

7.

„Nemám pro tebe dobré zprávy,“ kroutil plešatou hlavou vysoký čtyřicátník v nóbl obleku. Zaklapl notebook.
„Záznamy z kamer jasně prokazují vaši vinu,“ přidal se k nim docela pěkný třicátník s černými vlasy a nebesky modrýma očima.
„Jo, já vím, že jsem to způsobila já, ale myslela jsem, že mi nějak pomůžete,“ seděla naproti nim v hnědém koženém křesle a ťukala do mobilu. Muži si vyměnily otrávené pohledy. Už jí začínali mít plné zuby. Samozřejmě, že se dá vždy vše nějak udělat pokud jsou peníze, ale je už to přestalo bavit. Kývli na sebe jako jeden muž.
„Ne, Nivie. S tímhle se prostě nedá nic dělat. Budete muset splnit všechny podmínky toho mladíka.“
„To jako vážně?“ prudce si stoupla. Najednou ji přestal i ten mobil zajímat.
„Ano, to jako vážně. Znám tě celý život, drahoušku, a vím, že to pro tebe bude těžké, ale ty to zvládneš,“ s pobavením ji poplácal po rameni a společně s právníkem odešel.
„Vážně to zvládne? “ zeptal se právník.
„Projel jsem si toho mladíka. Rice Hollywood – nedodělal ani střední, za to pracuje, jako automechanik, řidič, číšník a barman... tedy, barmanství už nemá díky naši rozmazlený krásce, ale i tak je to dříč v tom správném slova smyslu. Je ti jasné, co tím myslím?“
„Jasně. Nivia se z toho zblázní a to doslova,“ oba se začali smát, když si představili Nivii pracovat.

****

„Ty vole, tak ta tě zřídila,“ i Marcus kroutil hlavou. „Měl bys ji žalovat. Aspoň by ti cálovala,“ třel si prsty o sebe.
„Ne, napadlo mě něco lepšího. Já ji zničím,“ usmál se.
„Začínáš mě děsit.“
„To je dobře. Jen chci, aby dostala lekci. Bude za mě chodit do práce. Bude mi sloužit. Když budu chtít, aby mi utřela prdel, udělá to a ještě mi ji políbí,“ podíval se s úsměvem do budoucnosti.
Nivia bude trpět.
„Ne začínáš. Ty mě děsíš. Jak to jako myslíš a proč to chceš takhle komplikovat? Nebude lepší, když ji zažaluješ a vysekáš z toho co nejvíc?“ začínal si myslet, že se jeho kamarád zbláznil.
„Ne. Ona by se z toho dostala. Určitě by jí pomohli právníci,“ kroutil hlavou.
„To jí pomůžou i tak,“ Marcus prostě odmítal věřit tomu, že by mu jeho plán vyšel.
„Přesvědčím tě,“ vytáhnul vizitku, co mu včera s nechutí dala a zavolal jí. Za pár vteřin se usmál.
„Čus Barbie. Mám tu menší problém. Takže přijeď. Máš na to dvacet minut,“ zavěsil.
„To ti prostě nevyjde.“
„Uvidíš, kámo,“ byl si jist, že Nivie dorazí.

****

„Ne, Morgano. Nikam nejdu!“ odmítala splnit Ricovy rozkazy.
„Ale ano, paní. Sama jste si to nadrobila. Pokud nechcete skončit ve vězení, půjdete tam a tomu mladíkovi pomůžete,“ tlačila ji před sebou.
„Já ale nechci,“ dupla si.
„A co když půjdu s vámi?“ Na to už Nivie slyšela.
„Tak dobrá, aspoň uvidíš, jaký je to imbecil a že jsem mu vlastně prokázala čest, když jsem ho srazila.“

****

„Ty vole, je tady, já snad umřu,“ Marcus se začal smát jak blázen. „Nivia je tady,“ utíkal po místnosti a házel rukama, jako nějaká fanynka. „Počkej,“ zarazil se. „Co jí chceš udělat?“
„Ale no ták. Copak jsem nějakej násilník? Jen mi to tu uklidí, aby si máma oddychla,“ zvedl jeden koutek a šel otevřít Nivii dveře. Dost ho překvapilo, že nebyla sama.
„Sem tu, tak co chceš?“ s rukama zkříženýma na prsou prošla kolem něho. Rovnou se posadila na gauč.
,,Dobrý den. Já jsem Morgana, chůva tady té nevychované potvory,“ představila se a natáhla k Ricovi ruku.
„Těší mě. Jsem Rice. Pojďte dál a udělejte si pohodlí,“ usmál se na milou dámu. Tak trochu mu připomínala maminku. Určitě by si rozuměly.
„Hej,“ pískl na Nivii. „Zvedni ten svůj zadek a začni makat. Potřebuju, abys to tu uklidila, než se vrátí máma se ségrama. Pak by se hodilo i něco k jídlu a možná bys mohla...,“
„Co si to vůbec dovoluješ, ty neandrtálče? Já nejsem tvoje služka,“ prudce vstala a udělala krok k němu.
„To se teda mýlíš,“ také udělala krok k ní. „Ty mi od teď budeš sloužit,“ řekl tichým a děsivým hlasem.
„Nic jsem nepodepsala, takže nic nemusím,“ už se chystala odejít, když jí zastavil jeho hlas.
„Mluvil jsem s tetou. Prej mi sepíše naší dohodu a kdyby cokoli, mám se jí ozvat. Koukala na záznamy z kamer. Prý mám velkou šanci ti sebrat celej majetek a dostat tě za mříže.“ Nivie se podívala na Morganu. Ta jen pokrčila rameny v lítostivém gestu.
„Morgano, udělej, co chce,“ rozkázala své chůvě. Ta vykulila oči nad její drzostí. Tahle holčina ji nepřestane nikdy překvapovat.
„Ne!“ zarazil ji Rice. „Uděláš to ty. A hned. Paní Morgano, vy se posaďte. Dáte si kafe?“ nabídl jí rámě. Morgana celá zrudla, ale přijala ho. Nechala se od něj táhnout k sedačce.
„Ráda.“
„Hej,“ houknul na Nivii. „Udělej jí kávu,“ mrkl. Nivie jen roztáhla ruce a Mamrcus, ten celou dobu koukal s vykulenýma očima a ani nemrkl. Byl naprosto v šoku.
Nivia netušila, jak se káva dělá. Nikdy nic takového nedělala, ale sledovala Morganu tedy snažila se. Problém byl, že tady žádný kávovar neviděla. Otevírala každou skříň, šuplík, špajz, ale nic. Našla jen nějakou levnou napodobeninu kávy. A tak se rozhodla udělat to. Do konve dala vodu a zapnula ji. Do hrnku nasypala kávu, ale přišlo jí to málo, tak přidala ještě dvě lžičky. Pak to zalila a donesla před Morganu.
„Děkuju, zlatíčko,“ usmála se. Upila kávy, ale hned to zas vyplivla. Byl to samý logr.
„Teď umyj nádobí,“ nakázal Rice, přitom seděl na gauči. V Ruce měl ovládač od videohry a soustředil se na obrazovku.
„Já neumím mýt nádobí.“ Rice si dal pauzu. Podíval se na ni na pozvedl k ní obočí.
„To jako fakt?“
„Nikdy jsem to nedělala. Od takových věcí mám lidi.“
„To je snad zlej sen,“ předal ovladač Morganě a zvedl se. „Ukážu ti to.“ Nivie ho následovala. Nechtěla mu sloužit. Chtěla domů. Copak chce tak moc? „Dáš špunt do umyvadla,“ chytil špunt a ukázal jí ho. „Pustíš vodu, aby byla teplá a dáš tam trochu jaru. Pak tam vložíš nádobí a myješ. Zkus si to s tamtím talířem,“ ukázal na menší hromádku. Nivie neochotně vzala do ruky talíř a namočila ho. „Houbičku,“ upozornil ji, že bez ní to asi nepůjde. A tak poprvé myla nádobí. Nelíbilo se jí to. Ne, práce jí smrděla a nejspíš ještě dlouho bude. „Teď to postav sem a nech to odkapat.“
„Je to nechutný, existují věci jako myčka,“ šklebila se.
„Ano, tu jsme měli, ale rozbila se. Na novou nemám, jestli ti mytí nádobí vadí, tak si ji kup, protože tohle rozhodně nebylo naposledy,“ poplácal ji po rameni. „Teď něco k večeři.“
„Já neumím vařit. Co kdybych něco objednala?“ snažila se smlouvat.
„Ne, Uvaříš!“
„Já to ale vážně neumím. Můžeš pochopit, že to pro mě dělají jiní?“ už začínala být zoufalá.
„Uf, s tebou to bude těžký. Dobrá. Naučím tě lasagně,“ začal vyndávat vše potřebné. Radil jí, co má dělat. Zatím dala vařit vodu. Pak se snažila nakrájet cibuli. Moc jí to nešlo, ale aspoň si nechala poradit. Po celou dobu mlčela. Nepodívala se na Rice, ale už nevypadala tak naštvaně. Spíš jako by jí vaření bavilo. Když dodělali vše potřebné a dali tu dobrůtku do trouby, byla na sebe pyšná. „Co? Vážně jsem zahlédl úsměv?“ udiveně se na ni usmál.
„Drž hubu, debile,“ odsekla ho.
„Jak chceš. Hlídej to a zatím to tady můžeš uklidit,“ zamračil se. Nechal jí tam a vrátil se ke své hře.

****

Jídlo se nakonec povedlo. Provonělo celý byt. Všichni už doslova šilhali hlady. I Nivie. Každou chvilku nakukovala do trouby, aby zjistila, jak je na tom. Když byl povrch zlatý, tak jak ji natajnačku poradila Morgana, vyndala pekáč a usmála se. Uvařila své první jídlo.
„Páni, Rici, tys uvařil?“ divila se maminka, když přišla i s dcerami domů. Než stihnul Rice odpovědět, ozval se dívčí jekot. Anet koukala na Nivii a mohla se bláznit. Nemohla uvěřit tomu, že je u ní doma. Pane Bože, je u ní doma a ona není dost dobře oblečená. Pane Bože! Pane Bože! Pane Bože! Honilo se jí hlavou tak dlouho, dokud neomdlela šokem. Nivie nějak netušila, co to mělo znamenat, ale měla pocit, že to souvisí s ní. Podívala se a Rice a řekla: „Tak tohle na mě nehodíš!“