Z nebe na zem ✔️

25.

„Rici, ty jsi takovej idiot,“ kárala ho mamka. „Proč se rveš, když to ani trochu neumíš?“ vlepila mu pohlavek, když sebou cukal, zatímco mu čistila nos. „Můžeš být rád, že ho nemáš zlomenej.“
„Paní Há, já mu to říkal,“ ozval se Marcus.
„Ty zmlkni,“ zpražila ho pohledem. „Vypadáte jak pedofilofé v těch oblecích. Co vás to napadlo?“ pousmála se.
„Já jsem to říkal,“ Marcus ukázal na Rice, který jen držel a ani nepípl. Z maminky šel strach. Pohledem vyhledal Nivii. Ta se na něj culila od ucha k uchu.
„Čemu se tlemíš? Stejně je to tvoje vina. Kdybych tě nemusel zachraňovat nic z tohohle by se nestalo a my jsme mohli být dál na večírku,“ osočil ji.
„Mě, zachraňovat?“ šokovaně na sebe ukázala. „Tak zaprvé. Já jsem nepotřebovala zachraňovat. Ten kluk nedělal nic z toho, co bych mu zakázala a i kdyby, tak jsi zapomněl na to, že z nás dvou tu ovládám bojové umění já, takže bych se o sebe dokázala postarat sama,“ vysmála se mu. „Jen se nedělej. Normálně ti vadilo, že jsem byla s jiným,“ přiblížila se k němu a ohnula se k jeho obličeji. „Žárlil jsi,“ usmála se. Rice hodil držku jako malá holka a podíval se na mámu.
„Ona kecá, mami. Nežárlil jsem,“ jako by se bál, že za to dostane od maminky na zadek.
„Tak mi pak řekni, proč jsi se rval?“ maminka od něj odstoupila. Postavila se k Nivii. Obě na něj koukaly s ruka v bok a pokrčenou nohou.
„Tak tohle je na mě moc,“ zděsil se, když je tam takhle viděl. „Odcházím do svého pokoje.“
„Ne, doprovodíš Nivii domů. Nemá tu auto a nemůže jít tou hroznou čvrtí sama,“ rozkázala mu maminka.
„Ne, ona může. Postará se o sebe, na rozdíl ode mě. Až půjdu zpátky, určitě mě někdo dorazí,“ ukázal na svůj obličej. Nivie se uchechtla.
„To je v pořádku, paní Há. Rice má pravdu. Postarám se o sebe,“ poplácala ji po rameni a chystala se odejít. Jenže, ačkoliv se Rice neuměl prát, nemohl ji jednoduše nechat odejít samotnou.
„Počkej, doprovodím tě. Když ne jako ochrana, tak jako dobrá společnost.“ Nivie se usmála.
„Jasně, ale nejdřív se převlíkni.“

****

Kráčeli v tichosti snad už půl hodiny. Nivie se podívala na hodinky. Ne, tak deset minut. Divné... zdálo se to jako věčnost. Několikrát už chtěla začít konverzaci, ale po dnešku nějak ztratila slova.
„Tohle je na hovno,“ prolomil ticho Rice.
„Mluvíš mi z duše,“ vydechla. Konečně nějaká slova.
„Jsme dva dospělí lidi, měli bychom spolu umět mluvit. Do teď to šlo.“
„Jasně. Naprosto s tebou souhlasím. To, že na mě žárlíš, nám nezabrání komunikovat.“
„Hahaha, to bylo vtipný. Nežárlím!“ zdůraznil.
„Ne, ani trochu,“ uchechtla se. Zatočila doprava a lovila v kabelce klíče.
„Nemám sebemenší důvod na tebe žárlit.“
„Já ti to neberu. Ale přijde mi to divný. Políbíš mě, dotýkáš se mě, toužíš po mně a tak nějak to mezi námi funguje. Myslím chemie a vibrace, a pak... otočíš. A když máme vézt vážný téma, zdrhneš jako poseroutka. Ale postavit se klukovi, o kterým víš, že od něj dostaneš přes hubu... na to odvahu máš. To je divný, nemyslíš?“ došla ke vchodu. Odemkla dveře a šla po schodech. Rice šel za ní, co ji překvapilo. Už odemykala svůj malý byteček.
„Tak to není, jsem prostě vychovaný k tomu, abych chránil naše křehké pohlaví,“ zavřel za sebou dveře. Nivie se k němu prudce otočila. Na sobě měla stále ten kožený obleček kočičí ženy.
„Jedinej křehkej jsi tu ty,“ vysmála se mu.
„Dobře, jsi doma, takže můžu jít,“ urazil se.
„Zase zdrháš,“ osočila ho.
„Co?“ se zdviženým obočím se na ni podíval.
„Zase utíkáš. Bojíš se mě,“ cukla k němu hlavou. Ano, provokovala ho. Nechtěla, aby odešel. Chtěla, aby se konečně probral a probudil v sobě toho muže, co po ni touží.
„To je blbost,“ šel pomalu k ní.
„Ani omylem. Prostě se bojíš zajít dál. Polibek je fajn, ale oba víme, že chceme víc,“ šla mu naproti. Pomalu si rozepínala kombinézu u prsou. Táhla zip dolů, přitom se Ricovi dívala do očí.
„Nebojím,“ kýval hlavou ze strany na stranu, přitom koukal, jak se její kůže pomalu odhaluje.
„Tak už něco udělej,“ pošeptala, když došla až k němu. Věděl, že už není návratu. Teď už nad sebou nemá žádnou kontrolu. Mozkem operace se stává jeho kámoš, do kterého se nahrnulo obrovské množství krve. Chytil ji za boky a jel pomalu výš. Zajel pod kostým a stáhnul jí ho z ramen. Ani ho nepřekvapilo, že pod ním byla naostro. Měla dokonalá prsa. Akorát do jeho dlaně. S malou vystouplou bradavkou. Uchopil jedno do ruky a přejel po bradavce palcem. Nivií projel elektrický proud a usadil se v podříšku. Druhou rukou jí zajel za krk a přitáhnul si ji k polibku. Stále hladil její prso. Táhla ho ke sklápěcímu lůžky. Stáhla ho dolů a sundala Ricovi bundu. Hned na to tričko a chytala se na kalhoty. Trochu zápasila páskem, ale nakonec se povedlo.
„Počkej,“ zamumlal do polibků a pomohl jí s kalhotami. Odkopnul je stranou a snažil se jí zbavit toho proklatého kostýmu. Šlo to blbě, a tak i ona pomohla jemu. Zůstala před ním jen v kalhotkách. Prohlédl si ji. „Jsi krásná,“ skoro nedořekl větu a hladově se na ni vrhl. Položil ji na postel a lehl si vedle ni. Hladil její sametovou pokožku. Líbal dokonalé nasládlé rty. Zajížděl prsty do hebkých vlasů. Užíval si vše, co dělal, na maximum. Poslouchal, jak mu vzdychá do ucha. Vnímal, jak na něj její tělo reaguje. Pak se najednou Nivie přetočila nad něj. Převzala velení. Líbala ho po celém těle. Dráždila ho, milovala ho. Stáhla mu boxerky a sobě kalhotky. Byla totálně omámená touhou po jeho těle. Chtěla ho cítit v sobě, a tak na něj pomalu nasedla. Vklouzl do ní jak nic. Zavřela oči a vychutnávala si každý jeho centimetr. Rice ji chytil za boky a hladil po zádech. Díval se, jak jí zlaté vlasy zakrývají pokožku. Jak je vzrušená. Užíval si ty pohledy. Pomalu se začala pohybovat, a to už bylo příliš i na něj. Zavřel oči a slastně zavrněl. Zaryl jí prsty do kůže a trochu jí navedl, aby zrychlila. Začala hlasitě oddechovat. Sklonila se k němu a políbila ho. Vzdychala do polibků, kousala ho do rtů a přitom přidávala na agresivitě přírazů. Rice se posadil do polosedu. Opřel se o lokty. Chvilku se na ni díval a pak se posadil úplně. Objal její tělo a v polibcích se nad ni přetočil. Líbal ji na krku, přičemž ona zakláněla hlavu. Omotala mu nohy kolem pasu a pevně stiskla. S každý přírazem cítila, že je blíž k vrcholu. Její hlasivky jely na maximum. Plíce nestíhaly, tělo bylo v jednou ohni. Dokud jimi neprojela vlna Tsunami a nesmetla je oba do hlubin nekonečného a nejsilnějšího orgasmu. Nivie vykřikla jeho jméno a ryla mu nehty do zad. Kupodivu mu to orgasmu jen prodloužilo a přidalo na intenzitě.
Dopadl na její tělo a hlasitě oddechoval.
„Tak vida, nebudeš takovej zbabělec, za jakýho jsem tě měla,“ pronesla Nivie. Rice se na ni podíval stylem - To myslíš vážně? Nivie se začala smát. „Promiň, musela jsem.“