Z nebe na zem ✔️

2.

„Čau draku, kde sakra jsi? Strejda už pěkně vyšiloval,“ vysoký, hubený černoch, s modrýma očima si chlápácky plácl s Ricem a rozhlédl se kolem sebe, jako by hledal svého strýce. „Zakecal jsem to, takže jsi mi dlužnej,“ ukázal na něj prstem a mrkl.
„Dík Marcusi, máš to u mě, ale to neznamená, že s tebou půjdu na to mejdlo. Nemám na pařbu náladu,“ Rice přesně věděl, co tím Marcus myslel. Už tři dny ho přemlouval, aby s ním šel na párty k jedný holce, která mu nedala pokoj. Neustále za Ricem dolízala a zvala ho k sobě domů. Ono se ani nebylo čemu divit. Rice byl ideál každé holky. Mladý, krásný, vysportovaný a hlavně... hodný. Tím si získal svou oblíbenost. Ano, zelené oči, hnědé vlasy, které si dělaly, co chtěly, opálená pokožka a neskutečně sexy zadek, k tomu také prospěly, ale to jeho chování, kdy se vážně bavil s každým, zastával se slabých a miloval svou rodinu, dostávalo holky do stavů ách.
„Rici, to mi nesmíš udělat,“ dupnul si naštvaně Marcus. „Claudie pozvala tebe, nemůžu se tam ukázat sám.“
„No, tak se tam neukážeš vůbec,“ otevřel kapotu auta a začal zjišťovat závady. „Co mu je? Tahle kára nás nepotřebuje,“ nahlédl na naštvaného Marcuse. Ten koukal k zemi s tvářemi nafouklými jako by měly každou chvilku explodovat.
„Nic, vole... Jen normál údržba.“
„Fakt se budeš chovat jako moje holka, co dostala k narozeninám fialový tričku místo růžovýho?“ opřel se o kapotu a usmál se.
„Dej mi pokoj. Chtěl jsem si s tebou jen vyrazit a ty na mě kašleš,“ Marcus si založil ruce na hrudi.
„A teď se chováš jako moje manželka, na kterou nemám čas. Zlato,“ použil ženský hlas, „moc mě mrzí, že jsem si nevšimnul tvého nového účesu, ale jsem strhanej z práce. Šéf po mně šlape a povýšení se asi konat nebude,“ začal se kamarádovi posmívat.
„Polib si, vole, Jsi vážně svině,“ Marcus po něm hodil špinavý hadr, ale jeho naštvání bylo ta tam. Usmíval se. „Už teď lituju tvojí ženu.“
„C, moje žena bude rozmazlovaná ze všech stran.“
„O tom není pochyb. Jsi jak z jiný dimenze.“
„Kluci, konec srandy. Mám tu dvě auta. Jedno potřebuje zpravit převodovku a druhý vyměnit brzdové destičky plus kouknout na spojku, prej nějak zlobí,“ vyrušil je mohutný černoch s holou hlavou. Měřil tak dva metry a vážil určitě tunu. V ruce držel desky a za uchem měl tužku.

„Rici, ty ber to růžové Camaro a Marcusi na tebe čeká Hodna,“ ukázal na jednoho a pak druhého.
„Růžový Camaro, to musím vidět,“ v úžasu se šli podívat do vedlejší garáže, kde opravdu stálo neonově růžové Camaro. Byla to potupa pro tohle auto.
„Vole, tohle auto trpí, když je na silnici. Určitě se stydí za to, jak vypadá,“ pronesl Rice.
„Kámo, právě jsem začal věřit, že poníci existují. Tohle bude asi Bumbledeeho žena.“ Oba si ťukli pěstí a a stále zírali na Camaro.

****

Práce jim šla od ruky. Jen Marcus se trochu vztekal při výměně destiček. Nešel mu povolit šroub a už na něm zlomil dva klíče. Když se mu zlomil i třetí, naštvaně s ním šlehl o zem a zařval. Rice se podíval jeho směrem a zasmál se.
„Vem to elektrickým,“ poradil mu.
„Jo, už mě to taky napadlo,“ setřel si pot z čela do trička.
„Fakt brzo.“ Rice si někdy říkal, že Marcusovi někdo stojí na vedení. Většinou mu trvá dost dlouho, než mu něco dojde, ale nemělnil by svého nejlepšího kamaráda za nic na světě. Když nechal střední, Marcus byl jediný, kdo se ho nepokusil přemlouvat, aby to nedělal. Ne proto, že by mu to bylo jedno, ale proto, že moc dobře věděl, proč to dělá a jak moc mu to vadí. Rice byl hvězda rugbyového týmu. Měl potenciál a kdyby jeho otec neodešel od rodiny, jako nějaký posera, Rice by svůj talent určitě uplatnil. Jenže vše je jinak. Táta zdrhl před problémy a on je rád za to, co má. Nestěžuje si.
„Rici?“ zavolal na něj majitel autodílny.
„Jo, Franku. Už mám hotovo.“
„Super, je tady majitelka. Jdi to vyřídit,“ poslal ho za pokladnu. Rice kývnul. Sám byl zvědavý na toho, kdo mohl tak zdevastovat vůz.
„Dobrý den,“ pozdravil, ale dáma ho nevnímala. U ucha měla mobil a na něj jen pozvedla ruku, aby mu dala najevo, že teď na něj nemá čas. Jen pozvedl obočí a podíval se na Marcuse, který nakukoval za rohem. Otevřel pusu a pošeptal Nivia. Rice to nepochopil. Tak Marcus ukázal na růžovou slečnu s mobile u ucha a zopakoval „Nivia Carmen De Marco!“ Až tehdy pochopil. To byla ta bohatá dědička, co plný titulky všech časopisů a jeho sestra z ní úplně vyšiluje. Prohlédl si ji od hlavy až k patě. Jako hezká byla, což o to, ale proč sakra tolik růžový?

„Fakt? No nekecej. No já jsem to říkala. Ona byla vždycky jiná. No a představ si, že jsem byla pozvaná na nějaký mejdlo... No od něj,“ celá se rozzářila. „Nevím. Nechce se mi k ní, ale bude tam on a já bych mohla dostat co chci.“ Pak zničehonic začala pištět a skákat jak pominutá. „Bože můj! Jsi skvělá, miluju tě,“ zamlaskala pusou, jakože jí posílá polibky. „To musím dát na všechny své profily.“ Rice nestačil zírat. Co. Tohle. Sakra. Je. Vykulil oči na Marcuse, který si zacpal uši a pak se začal smát.
„Ehm... pokud vám to nevadí, tak bych vás zkasíroval. Mám ještě dost práce,“ vyrušil ji Rice. Jen se zarazila a podívala se na něj stylem Co se opovažuješ na mě mluvit.
„Počkej prosím, nějaký kluk nepochopil, že mám důležitý hovor.“ bylo jí jedno, že ji Rice slyší. „Kolik?“ řekla směrem k Ricovi. Ten jí ukázal účtenku a ona mu podal svou platinovou platební kartu. „Jo jsem tu... Můj miláček už je opravený, takže jedu rovnou k tobě. Musíme se domluvit co na sebe. Máme už jen osm hodin na přípravu. Sakra, to nemůžeme stihnout,“ stěžovala si, když nastoupila do vozu.
„To byla kráva,“ pronesl Rice, když k němu přišel Marcus.
„Jo, ale ta nejkrásnější kráva na světě. Jak rád bych si ji podojil,“ Marcus naznačil rukou dojení a následné pití mléka.
„Ty jsi fakt magor. Hele, rozmyslel jsem se. Po tomhle potřebuju aspoň jedno pivo, takže na ten mejdan jdeme.“ V tu chvíli Marcus začal ječet, pištět a skákat stejně jako před chvilku Nivie.

****

„Tohle není fér. Já chci taky na mejdlo,“ Aneta se nafoukla jak žába, když viděla, jak se její bratr chystá na párty a ona musí sedět doma.
„Je ti čtrnáct, na nějakou párty můžeš rovnou zapomenout,“ maminka měla přísná pravidla, co se týkalo dětí, a přes ně vlak prostě nejede. Takže si Anet musela ještě rok počkat, aby mohla někam na mejdan.
„Já vím, ale můj společenskej život je sto let za opicema. Chtěla bych se jít taky pobavit. Chtěla bych mít život jako Nivia Carmen De Marco,“ rozvalila se na posteli a vzdychla.
„Jo, tak tu jsem dneska viděl na vlastní oči...,“
„Kecáš? Kde? Jaká byla? Dotkla se tě někde? Mluvil jsi s ní? Je krásná a milá, že jo. Prosím, řekni, že je ve skutečnosti ještě lepší, než jak ji znám.“ Nestihl ani doříct větu a Anet se na něj doslova vrhla.

„Anet oficiálně přišla o rozum,“ konstatovala Hana. Nemohla pochopit sestřinu posedlost nějakou cizí dívkou.
„Tak to jsi vystihla, Hano,“ mrkl na ni a zas ji rozcuchal vlásky.
„Anet, řeknu ti to asi takhle,“ obul si boty. „Je to ještě větší kráva, než jsem si myslel.“
„Určitě je dokonalá,“ nevnímala svého bratra. Momentálně byla v rauši. Rice se jen usmál, políbil Hannu a pak mámu na rozloučenou, než odešel.

****

„Přesně kvůli tomuhle se vyhýbám mejdanům,“ Rice se rozhlédl po zakouřené vile. Hudba se mu vlila automaticky do uší a ti lidi... Jeden se mačkal na druhého. Ne, tohle nebylo pro něj.
„Nebuď jak panna. Pojď si dát pivo,“ Marcus byl na rozdíl od Rice ve svém živlu.
„Jo, pivo bych si dal,“ vyšli tedy najít nějaký alkohol. V kuchyni naštěstí nebylo tak narváno a taky tam byl sud piva. Rice si vzal kelímek a natočil ho lahodnou tekutinou. Ťukl si s Marcusem a pořádně si lokl.
„Rici,“ málem se zakuckal tekutinou ve svém hrdle, když ho zezadu objaly nějaké ruce.
„Už jsem si myslela, že tě tu neuvidím. Já mám takovou radost, že jsi tady,“ objala ho i ze předu.
„Ahoj, Claudie. Jak bych mohl odmítnout... zase,“ dodal potichu.
„No, odmítl jsi už osmnáctkrát, tak jsem si nebyla jistá, ale jsem tak strašně ráda, že tě tu mám,“ znovu ho objala. Se svými asi stošedesáti centimetry, to pro ni byl docela problém. Rice se podíval na Marcuse a hledal u něj pomoct, ale Marcus byl svině proradná a normálně utekl. Nechal ho v náruči šílené ženský. Ženský, která do něj byla zamilovaná už od základky. Claudie nebyla ošklivá. Typická bohatá holka z Californie. Tmavé, lesklé vlasy jí sahaly do poloviny zad. Perfektní postava, hnědé oči, plné rty a malý nos. Vlastně byla moc krásná a taky hodná, jenže Rice ji nikdy nebral jako holku, kterou by mohl milovat. Byla to spíš kamarádka.
Nakonec se mu podařilo od Claudie utéct, ale jen díky tomu, že přišel velevážený host. Růžová královna.
„Ty vole. Tolik růžový, jako dneska, jsem neviděl za celej můj černej život,“ pronesl Marcus. „Myslíš, že je růžová i tam dole?“
„Bože,“ uchechtl se Rice a nalil si další pivo.

„Nedivil bych se. Musí si přeci udržovat image,“ i Marcus se zasmál svému vtipu. Natočili si další pivo. Ti dva si skvěle vystačili sami.