6. Kapitola

1.1K 46 3
                                    

6.11.1991

Dnes se koná první famfrpálový zápas. Hraje Nebelvír vs. Zmijozel. Upřímně se moc těším, protože to je moje premiéra. Teda premiéra Astrid Potterové.

Ráno jsem si dala sprchu a převlékla jsem se do dresu. Pak jsem v doprovodu Freyi šla na snídani. Spousta lidí se těšila na první zápas letošního roku. Havraspár a Mrzimor fandili nám. Stejně jako my si přáli prohru Zmijozelu.

Byla jsem jedna z mála v týmu, kdo vůbec něco snědl. Ostatní měli takovou nervozitu, že nic nemohli sníst. Za povzbuzování naší koleje se famfrpálový tým odebral do šatny. Měla jsem nové koště, konkrétně Nimbus 2000. Dostala jsem ho od rodičů, kteří mi pogratulovali, i když do dopisu napsali, že by byli radši, kdyby ten post měl Harry. To mi ani nevěří!

Oliver Wood nám vysvětloval svoji strategii, ale já jsem tomu moc nevěnovala pozornost. Ozvalo se zapískání a my jsme vyšli ze šatny na hřiště.

,,Vítám vás na prvním famfrpálovém zápase v tomto školním roce! Tady máme tým Nebelvíru. Kapitán a brankář Oliver Wood, střelci Angelina Johnsonová, Katie Bellová a Alice Spinnetová. Jako odrážeči dvojčata Weaslyova a jako chytačka Astrid Potterová!" křičel do mikrofonu Lee Jordan, což je komentátor. Pak pokračoval s představováním zmijozelského týmu, ale to jsem moc nevnímala.

,,Očekávám od vás čestnou hru." řekla madam Hoochová, která zápasy soudcuje. Kapitáni si podali ruce a vzlétlo se do vzduchu. Já hned začala pátrat po zlatonce.

,,Camrál má v držení Spinnetová, která ho přihrála Bellové a Katie střílí na bránu a JE TO GÓL!" komentoval dění Lee. Já jsem od něj odvrátila pozornost a všimla jsem si zlatého záblesku u tribuny pro učitele. Rozletěla jsem se za ním a okamžitě jsem ji měla v ruce.

,,ASTRID POTTEROVÁ CHYTILA ZLATONKU! NEBELVÍR VÍTĚZÍ 160:0. TAK TO BYL TEN NEJKRATŠÍ ZÁPAS!" křičel do mikrofonu Lee. Já jsem přistála na zemi a už jsem byla v obětí celého týmu.

,,Vyhráli jsme!" povykovali Nebelvíři. Já jsem si všimla, jak za mnou míří celá nadšená Freya a za ní moje rodina.

,,Gratuluji!" vykřikla Freya a objala mě.

,,Děkuji." zasípala jsem a ona mě pustila.

,,To byl skvělý zápas!" zavýskl táta, když došel k nám.

,,Díky."

,,Upřímně jsme nevěděli co od tebe čekat." řekl Sirius a mě úsměv povadl. Jasně u Harryho čekají to nejlepší a já mám být ta špatná.

,,Aha." zamumlala jsem.

,,Povedlo se ti to. Já jsem myslela, že si spíše po mě." poznamenala máma a všechny tím rozesmála. S úsměvem na tváři jsem se vrátila do hradu, abych se mohla osprchovat. Pak jsem se vrátila k mé rodině.

,,Hraješ dobře." poznamenal Remus.

,,Děkuji." zašeptala jsem.

,,Na to, že jsi nikdy nic nechytala, to bylo dobrý." podotkl táta. Zamračila jsem se a koukala se kamkoliv jen ne na ně.

,,Jamesi!" okřikla ho máma, ale já jsem ji moc nevnímala. Opravdu mi vše docházelo. Oni mi nevěří. Nevěří, že to zvládnu, nevěří, že bych mohla být lepší jak Harry. Podle nich to je nemožné.

,,V pohodě?" zašeptala mi do ucha Freya. Já se jen zmohla na přikývnutí. Pohledem jsem ji poprosila, aby mě odsud odvedla. Pochopila.

,,Myslím, že by si Astra měla jít lehnout. Byl to náročný zápas." řekla Freya směrem k mé rodině. Ani jsme nečekaly na odpověď a odešly jsme do ložnice. Freya mě položila na postel a sedla si ke mě.

,,Děkuji." zašeptala jsem.

,,To nic. Všimla jsem si toho. Podceňují tě. Srovnávají tě s Potterem, že ano?" zeptala se.

,,Jo. Myslí si, že je lepší než já." přiznala jsem.

,,Zanedbávají tě?"

,,Ano. S Harrym jezdí na tréninky po světě a mě strčí k matčině známé. Neví o mě nic. Připadám si tam jako chyba." odpověděla jsem.

,,Chápu. Já jsem sice nic takového nezažila, ale vím, že ti dokážu pomoct. Jestli chceš, můžeš někdy přijet k nám." nabídla mi.

,,To bys udělala?" ujišťovala jsem se.

,,Samozřejmě. Jsem tvá nejlepší kamarádka a ty jsi má. Potřebuješ někoho, kdo se o tebe bude zajímat." řekla mi a objala mě. Obětí jsem ji opětovala. Chvilku jsme tak strávili než jsme se rozhodli jít na oběd.

,,Zvládneš to?" ptala se mě Freya, když jsme šli ze schodů. Já jsem se jen usmála a přikývla. Došli jsme do Velké síně a tam se za velkého jásotu posadili. Snažila jsem se si toho nevšímat a celkem mi to šlo.

Po obědě jsme si šli, s Freyou, sednou jezeru. Seděli jsme tam a povídali si o dnešním zápase.

,,Chytla si tu zlatonku za pět minut. To nezvládl ani tvůj otec." řekla mi Freya.

,,Odkud to víš?" ptala jsem se překvapeně.

,,Řekli mi to rodiče. Chodili do Nebelvíru, ale o rok níž než tvoji rodiče. Jednou jsme se o tom bavili." přiznala mi. Usmála jsem se a pak jsme se začali bavit o škole.

Celé odpoledne rychle uteklo a my jsme se vydali na večeři. Moji rodiči byli stále v Bradavicích a já jsem se jim snažila vyhýbat. Neměla jsem na ně po tom rozhovoru náladu. Mrzelo mě, jak se ke mě chovají, ale za to mám skvěle kamarády a ještě lepšího kluka. Co víc si přát, když máte hroznou rodinu?

Večeři jsem do sebe jen naházela a rychle jsem odešla na kolej. Potřebovala jsem se jim vyhnout, ale jakoby mi štěstí nechtělo přát, protože oni seděli ve společenské místnosti s Ronem, Harrym a Hermionou. Snažila jsem se proklouznout, ale Ron si mě všiml.

,,Ahoj Potterová!" křikl na mě Ron a všechna pozornost se stočila na mě.

,,Nazdar T-Weasly." řekla jsem a jen tak tak se stihla opravit. Málem jsem mu řekla Theodorosi.

,,Pojď za námi." usmála se na mě Hermiona.

,,Ne díky. Půjdu si lehnout." namítala jsem a snažila se dostat do ložnice.

,,Pojď sem." řekl táta ostře. Podívala jsem se na něj hnusným pohledem, ale asi ho ignoroval. Měla jsem toho dost, takže jsem se rozběhla do ložnice. Volali za mnou mé jméno, ale já je nevnímala. Doběhla jsem do ložnice a bezhůlkovou magií ji zamkla. Vzala jsem si pyžamo a odešla jsem do koupelny. Potřebovala jsem se uklidnit a k tomu se horká koupel hodila nejvíc.

Relaxovala jsem ve vaně a po čase z ní vylezla. Oblékla jsem si pyžamo a vrátila se do ložnice. Odemkla jsem ložnici a lehla jsem si do postele. Dneska toho bylo nějak moc. Přemýšlela jsem proč vzniklo zrovna takové proroctví, ale stejně s tím nic neudělám. Moje úvahy nabraly konce, když jsem usnula a nemusela jsem se s někým bavit.

Vítám vás. Snad se vám to líbilo a budete v téhle knize pokračovat. Já si to její psaní užívám, takže doufám, že vy si užíváte čtení. Claire

Ta druhá z minulosti Where stories live. Discover now