Ta druhá z minulosti

40. Kapitola

25.5.1995

Je to tady. Dnes proběhne poslední bitva. Všechny viteály jsou na hradě a schované. Jakmile začne bitva, tak Freya s Robem je zničí. Dala jsem jim jed baziliška. Během bitvy zabijeme hada a následně Voldemorta. Zní to snadně, ale zas tak lehké to není. Celý Fénixův řád už je tady od večera. Taky se dozvěděli, že dnes proběhne bitva. Mladší žáky včera evakuovali, ale páté a vyšší ročníky zůstali, protože chtějí bojovat.

Dnešní vstávání bylo docela drsné. Probudilo mě narušení ochran hradu. Hned jsem se převlékla, popadla hůlku a vzbudila holky. Nebyl čas na jemné buzení. Podívala jsem se z okna a viděla Smrtijedy a Voldemorta, jak se snaží zrušit ochrany. Vidím to tak na hodinu možná dvě.

Běžela jsem do Velké síně, kde už byli někteří studenti a další dobíhali. Všem bylo jasné, že se to blíží.

,,Ty ochrany zruší za hodinu možná za dvě!" vykřikla jsem. Všichni se po podívali.

,,Jak to můžeš vědět?!" ozval se Harry.

,,Neptej se. Prostě to vím. Nemáme moc času. Bitva začíná." řekla jsem a všichni souhlasili. Ještě jsem přidala pár ochran, aby se ještě zdrželi, ale vím, že se sem stejně dostanou.

Uběhly dvě hodiny a Smrtijedi se dostali přes ochrany hradu. Bylo to tady. Vrhli jsme se do bitvy. Freya a Rob se vydali zničit viteály a já zabila hada. Teď už to bylo jen na Fleyovi, který se pustil do bitvy s Voldemortem.

,,Ale, ale. To je doba Malfoyová." ozval se za mnou hlas.

,,To je Weasly. Sice bych ji ráda prodloužila, ale mám tu smůlu."

,,Dolor!" vykřikl Theodoros.

,,Stellux." zamumlala jsem a vytvořila štít.

,,Ampér!"

,,Stellux." šeptala jsem.

,,Crucio!" zvolal. Tomuto kouzlu jsem se vyhla.

,,Slytherin Griffindor." zamumlala jsem. On se tomu kouzlu vyhnul.

,,Sectumsempra!"

,,Stellux." zamumlala jsem. Byl vykolejený, že jsem ho odrazila.

,,Vixlux." šeptla jsem. Z mé hůlky vyrazil světlý paprsek, kterého si všimne pouze ten, který má trénované oko.

,,To ti nevyšlo!" začal se smát. ,,Dolor!" zvolal, ale nic se nestalo.

,,Přestala ti kouzlit hůlka." teď jsem se smála já. ,,Expelliarmus!" zvolala jsem a hůlka mu vyletěla z ruky.

,,Ty krávo!" vykřikl.

,,Sbohem, Theodorosi. Delere in patria statum." řekla jsem. Kouzlo Theodorose zasáhlo a začalo ho smažit zevnitř. Začal křičet, tak jsem na něho použila Silencio. Nikdo ho nemusí slyšet. Otočila jsem se a pokračovala v další bitvě. Tentokrát se mi postavila do cesty Bellatrix. Začali jsme na sebe pálit kouzla. Už mě to přestávalo bavit. A Bellatrix na tom byla stejně

,,Delere in patria statum!" křikla jsem. Bellatrix to kouzlo překvapilo a nestihla zareagovat. Kouzlo ji zasáhlo a začala křičet. Použila jsem Silencio a běžela dál. Na hlavním nádvoří probíhal souboj Voldemorta a Fleye.

,,Vixlux." šeptla jsem a namířila hůlkou na Voldemorta. Jeho hůlka přestala kouzlit a Fley měl navrch.

,,Dělej!" zařvala jsem na Fleye. Ten pochopil a poslal na Voldemorta poslední kouzlo.

,,Delere in patria statum!" vykřikl. Kouzlo Voldemorta zasáhlo a on padl na zem.

,,Silencio!" vykřikla jsem a namířila na Voldemorta. Kouzlo jsem použila proto, aby nebyl slyšet žádný řev. O pět minut později byl z Voldemorta prach.

,,Je po něm." šeptl Fley. Rozběhla jsem se k němu a skočila mu do náruče.

,,Je konec." vydechla jsem a políbila ho. On mi polibek opětoval a ještě ho prohloubil. Odtrhla jsem se od něj a všimla si, že máme nevítané publikum. Zvuky bojů ustaly, takže bylo skutečně po všem. Já jsem se rozešla směrem k publiku, kterým nebyl nikdo jiný než má rodina a Hermiona s Weaslyovými.

,,Co se děje?" zeptala jsem se, když jsem k nim došla.

,,Ty máš něco s ním?" zeptal se Harry a ukázal na Fleye.

,,Jo." pokrčila jsem rameny.

,,Jsi normální?" vykřikl.

,,Co tě žere?"

,,Co? Ty se ptáš co? To já měl porazit Voldemorta a ne vy dva!" vyjel na nás Harry.

,,Právě, že neměl. Když Voldemort padl poprvé, tak to nebyl tvůj čin. Slyšel si někdy o prokletí Zmijozelova rodu? Tak to byl důvod proč Voldemort padl poprvé. Tvá záchrana kamene mudrců se nepovedla. Tajemnou komnatu si nezavřel. Tak nechápu, co tě vedlo si myslet, že na to máš?" vybalila jsem na něho všechno. Koukal na mě jak na ducha.

,,Vymýšlíš si!" zasyčel na mě.

,,Opravdu?" řekla jsem hadím jazykem. Všichni sebou trhli.

,,Můžeš mi vysvětlit, jak ses dostal do Tajemné komnaty, když neumíš hadí jazyk?" zeptal se ho Fley.

,,Nepotřeboval jsem ho." odsekl.

,,Vážně? Pokud vím, tak k otevření hadí jazyk potřebuješ. A ty tu schopnost nemáš. Víš, že mi teď někoho připomínáš?" pokračoval Fley.

,,A koho ty chytrej?" zeptal se Harry.

,,Mého dědu. Zmijozel každým coulem. Vlastně se mu i podobáš. Jak chováním tak vzhledem. Taky se rád chlubil prací někoho jiného. Anebo taky Lockharta. Taky se chlubil činy jiných." pronesl Fley.

,,To snad nemyslíš vážně?!" vykřikl Harry.

,,Myslím."

,,Jdeme, Fleyi." šeptla jsem mu do ucha.

,,Dobře." řekl stejně hlasitě. Chytla jsem ho za ruku a dala mu pusu na tvář. Pak jsem ho odvedla do hradu a za sebou nechala zmatené lidi. Odvedla jsem ho do komnat mojí mámy.

,,Tady jsi mě ještě nevzala." okomentoval to Fley, když jsme byli v ložnici.

,,Já vím." řekla jsem a začala ho líbat. Pomalu jsem se posouvala k posteli a sundávala mu oblečení. On dělal to samé.

,,Teď to chceš?" zeptal se mě.

,,Určitě." zašeptala jsem a pokračovala v práci.

,,Tak to bylo boží." vydechl Fley, když jsme skončili.

,,Taky myslím." řekla jsem zadýchaně.

,,Jsi pořád stejně úžasná." zašeptal mi do ucha.

,,Ty taky. Miluji tě." vydechla jsem a začala se oblékat.

,,Já tebe taky." odpověděl a taky se začal oblékat. Následně jsme oba opustili pokoje a šli na nádvoří. Tam momentálně všichni opravovali hrad, a tak jsme se k nim přidali.

Po opravách jsme šli do Velké síně na večeři. Já šla s Fleyem ruku v ruce a sedli jsme si k Nebelvírskému stolu.

,,Ty tu nemáš co dělat." zasyčel Harry na Fleye.

,,Mám. Já jsem původně Nebelvír." řekl Fley a snažil si ho nevšímat.

,,To ti nevěřím. Jsi Zmijozel."

,,Věř si čemu chceš." pokrčil Fley rameny.

,,A já být tebou Harry, tak si hledám dobrou práci." řekla jsem s úšklebkem.

,,Co tím myslíš?"

,,Jen, že od svých sedmnácti ztratíš přístup k trezoru." pokrčila jsem rameny a dál se jim nevěnovala.

Po večeři jsem se vydala na kolej. Po dnešku jsem byla unavená. Ty boje mi daly docela zabrat. Lehla jsem si do postele a zavřela oči. Chvilku na to jsem usnula.

Blížíme se do finále. Zatím
Claire.