Ta druhá z minulosti

30. Kapitola

20.12.1994

Dneska se jde do Prasinek, protože se 24.12. koná ples. Já si nákupy nechám ujít, ale jdu pomoct Freye. Já si totiž vezmu nějaké šaty, které mám v mamčiném apartmá. Kdysi se plesy konaly každý rok, takže mám zásobu šatů. Jako máma jich má sedm a já taky sedm. To znamená, že tam mám čtrnáct šatů z Vánočních plesů a asi dalších třicet. Jsou tam šaty i od Roweny a Helgy a mojí babičky Amelie. Takže já výběr mám. Ale Freya nic nemá, takže jí jdu dělat kritika.

Vstala jsem dnes v sedm. Do Prasinek se jde za dvě hodiny, takže mám čas se nachystat. Udělala jsem ranní hygienu a pak, už převlečená, šla na snídani. Nechtělo se mi čekat na Freyu, která je ještě v koupelně.

Sedla jsem si ke kolejnímu stolu a začala jsem snídat. Dnes jsem měla poměrně dobrou náladu. Těšila jsem se do Prasinek a hlavně konečně nakoupím dárky. Kupuji dárky všem třem kamarádům a rodině, ale Harrymu ne. Tomu jsem dárek naposledy koupila v pěti letech. Nemám potřebu mu něco kupovat.

Dosnídala jsem a zašla na tu hodinu a půl do knihovny. Vytáhla jsem si nějaký historický román a začala si číst. Přečetla jsem celou knihu a zvedla jsem se. Bylo za deset minut devět. Uklidnila jsem knihu a šla na pozemky, odkud se šlo do Prasinek. Pohledem jsem vyhledala Freyu a pak se za ní vydala.

,,Ahoj." pozdravila jsem jí.

,,Ahoj. Připravená?"

,,Jdu jako kritik. Takže ano." zasmála jsem se. Freya se pousmála. Šli jsme k Filchovi a ukázali mu povolení a následně už jsme mohli jít.

,,Do jakého obchodu půjdeme?" zajímala se Freya, když jsme byli uprostřed Prasinek.

,,Do tamtoho ne. Tam půjdou všichni. Obchod, ve kterém jsem kdysi kupovala šaty já, tady stále je. A hlavně o něm málokdo ví. Tak pojď." řekla jsem a zatáhla ji do jedné postranní uličky, kde se nacházel ten krámek. Vešli jsme do obchodu a hned k nám přistoupila moje známá Lucy. Ta ten obchod vede a ještě je upír, ale to nikdo neví. Byla to kamarádka mojí mámy.

,,Ahoj, Isabell." pozdravila mě.

,,Ahoj, Lucy. Jak se máš?" zajímala jsem se.

,,Dobře. Co ty?" oplatila mi otázku.

,,Jde to." usmála jsem se.

,,Potřebujete šaty, že?"

,,Ano. Teda Freya. Něco si najdeme a jak jdou obchody?"

,,Výborně. Moc lidí o tomhle sice neví, ale i tak se najdou lidi, co sem přijdou."

,,To je skvělé. Jo ještě, Lucy, tohle je moje kamarádka Freya." představila jsem je.

,,Lucy." podala jí ruku.

,,Freya." oplatila jí Freya stisk.

,,Tak jdeme." řekla jsem a dotáhla ji k regálu.

,,Odkud ji znáš?" zajímala se Freya.

,,Je to kamarádka mojí mámy. Je upírka, takže mě zná, ale nikomu to neříkej."

,,Neboj." slíbila a pak už jsme se jen věnovali šatům. Freya vyzkoušela asi pět variant, ale nic moc. V jednom úplně zapadlým stojanu jsem našla ty dokonalé. Byly tyrkysové, bez ramínek. Prostě dokonalé.

,,Zkus si tyhle." řekla jsem a podala jí je. Ona si je oblékla a ukázala se mi.

,,Co myslíš?" ptala se.

,,Nádhera." vydechla jsem.

,,Opravdu ti to sluší." uslyšela jsem za sebou Lucy.

,,Tak já je beru." řekla a šla se převléct zpátky. Vzala jsem šaty a dala je Lucy. Freya je zaplatila a dala do tašky, kterou jsem kouzlem zmenšila.