Ta druhá z minulosti

34. Kapitola

24.6.1995

Je čas posledního úkolu. Má to být bludiště. Docela se těším. Dnes se totiž rozhodně o vítězi turnaje. Snad vyhrajou Bradavice. Úkol je až ve čtyři odpoledne, takže mám docela dost času na to, abych vymyslela, co je tam bude čekat, ale počítám s tím, že tam budou různé nástrahy, které je prověří ve všem možném.

Dnes jsem byla probuzena vodou. Freya mi to evidentně chtěla oplatit, ale já, narozdíl od ní, jsem byla suchá.

,,Voda?" zeptala jsem se pobaveně.

,,Voda." potvrdila.

,,Kolik je hodin?" zajímala jsem se.

,,Osm." pokrčila rameny.

,,Čas vstávat." zamumlala jsem a vstala z postele.

,,Počkám na tebe ve společenské místnosti." řekla Freya a opustila ložnici. Zakroutila jsem hlavou a odešla do koupelny. Tam jsem udělala ranní hygienu a oblékla se. Pak jsem odešla do společenské místnosti.

,,Jdem na snídani?" zeptala jsem se Freyi, když jsem k ní došla.

,,Jasně." přikývla a zvedla se z křesla. Objala jsem ji kolem ramen a společně jsme se vydali do Velké síně.

Všichni studenti hučeli nadšením. Všechny zajímalo, kdo se stane vítězem turnaje a já na tom nebyla jinak.

Sedla jsem si ke stolu a nabrala si snídani. Snažila jsem se aspoň něco sníst, i když mi to moc nešlo. Byla jsem docela nervózní, protože nikdo neví, co v tom bludišti bude. Jestli to bude podobné bludiště jako kdysi, tak tam může být sfinga, mozkomor, bubák a spoustu dalších věcí. A to je právě to, proč se o ně bojím.

V klidu jsem dojedla a vydala se do knihovny. Nevím, jak jinak zabýt čas. V knihovně jsem si vytáhla nějaký starý román a začala si číst. Výhoda téhle knihy byla v tom, že byla napsaná latinsky a já nutně potřebuji mluvit či pouze číst v tomhle jazyku. Je můj nejoblíbenější jazyk a skoro vůbec ho nepoužívám, protože ho skoro nikdo neumí.

Dočetla jsem knihu deset minut před čtvrtou. Ta kniha byla poměrně obsáhlá. Uklidnila jsem knihu zpátky do police a vydala se na famfrpálové hřiště, kde je postavené bludiště.

Sedla jsem si na tribunu vedle Freyi a čekala na zahájení. Jsem docela nervózní, ale určitě ne víc než šampioni, kteří jsou dole a vypadají docela vyklepaně.

,,Dámy a pánové, za okamžik začne třetí a poslední úkol turnaje tří kouzelnických škol! Dovolte, abych vám připomněl, jak si v tuto chvíli stojí jednotliví šampioni. O první místo se dělí, oba s pětaosmdesáti body, pan Cedric Diggory a pan Harry Potter ze školy v Bradavicích! Na
druhém místě je s osmdesáti body pan Viktor Krum z Institutu čar a kouzel v Kruvalu! A na třetím slečna Fleur Delacourová, z Akademie v Krásnohůlkách!" mluvil zesíleným hlasem Pytloun, ale do jeho řeči se ozýval potlesk a jásot. Pytloun ještě mluvil o tom, že se musí dostat do středu bludiště a dotknout se poháru. Kdo ho najde první, tak se stane absolutním vítězem. Jako první do bludiště vešli Cedrick s Harrym, o deset minut později Viktor a o dalších deset minut později Fleur. Teď už byli všichni šampioni v bludišti a čekalo se jen na vítěze.

Uběhla už hodina. Před deseti minutami přivedli omráčenou Fleur. To znamená, že Krasnohůlky jsou ze hry. Zajímalo by mě, co se tam stalo.

,,Jak myslíš, že to dopadne?" zeptala se mě Freya, která seděla vedle mě.

,,To nevím. Ale jedno je jisté. Ve hře jsou pouze Bradavice a Kruval. Fleur, jelikož se vzdala, vyřadila Krásnohůlky. Nezbývá než čekat." povzdechla jsem si.

,,Máš pravdu. Doufám, že vyhrajou Bradavice."

,,To si taky přeji." řekla jsem. Podívala jsem se k bludišti, kde teď vynášeli Viktora Kruma.

,,Kruval je ze hry. Je jedno jestli pohár dostane Harry nebo Cedrick. Bradavice vyhrají." zašeptala jsem.

,,To máš pravdu." přitakala Freya. Podívala jsem se na bludiště. Dlouhou dobu se nic nedělo až se před vchod přemístil Harry se Cedrickem. Bohužel Cedrick vypadal jako mrtvý. Šla jsem k nim a moje předpoklady se potvrdily.

,,Je mrtvý." zašeptala jsem.

,,Proboha." řekl Freya a objala mě. Harryho vzal Moody k sobě do kabinetu. Já jsem měla podezření, že to není Moody. Vydala jsem se za nimi. Pod zastíracím kouzlem jsem se přemístila k němu do kabinetu.

Po chvíli tam vtrhl Brumbál, Snape a McGonagallová. Zjistili, že v placatce, ze které Moody pořád pil, je mnoholičný lektvar. Ve skutečnosti se za Moodyho vydával Bartemius Skrk mladší. Vysvětlil pod Veritasérem celou pravdu. Že to on vhodil do poháru Harryho jméno, že mu tajně pomáhal a že jeho cílem bylo ho přehodit Voldemortovi. A ten dnes povstal. Tohle mi stačilo. Přemístila jsem se do ložnice.

,,Tak co jsi zjistila?" zeptala se mě Freya, která jako jediná byla v pokoji. Zamkla jsem dveře a zabezpečila proti odposlouchávání.

,,Voldemort se vrátil. A Moody nebyl Moody, ale Bartemius Skrk mladší, který je smrtijed. To on hodil Harryho jméno do poháru a pomohl mu se dostat až nakonec. Když se Harry dotkl poháru, tak to jeho i Cedricka, který se dotkl taky, přemístilo na hřbitov. Tam Cedricka zabil Pettigrew. Použil nějaký rituál, díky kterému Voldemort povstal. Dál už nevím. A jsem si jistá, že pravda na sebe nenechá dlouho čekat." odvyprávěla jsem vše, co jsem zjistila.

,, Tak to je zlý. Jestli se Voldemort vrátil, tak je to průšvih. Co myslíš, že má v plánu?"

,,Ze všeho nejdřív osvobodí Smrtijedy z Azkabanu. Pak se pokusí získat věštbu, která je ministerstvu, protože nezná její přesné znění. A potom nevím. Ale v jednom jsem si jistá. Půjde po mě. První vše řekne Smrtijedům a pak až celému světu." řekla jsem svojí teorii.

,,A co protější strana?"

,,Stoprocentně se obnoví Fénixův řád." řekla jsem přesvědčeně.

,,To určitě. Moji rodiče tam taky patří a ti tví taky. Já si myslím, že ho o prázdninách Brumbál svolá."

,,Taky myslím." přiznala jsem. Už se o tom nechtěla ani jedna bavit, a tak jsme začali řešit naší dovolenou v Itálii. Už jsme byli obě natěšené a doufali jsme, že se to teď nezruší, protože to by byla škoda. Taky jsem se napojila na Fleye a vše mu řekla. On to pak řekl Robovi, takže jsme to věděli všichni čtyři. Kluci budou špehovat Smrtijedy a my Fénixův řád. Rozhodli jsme se, že se setkáme zítra v knihovně a domluvíme to. Potřebujeme informace, abychom ho mohli porazit. Hlavně musí kluci zjistit kolik má viteálů a popřípadě, co je to za předmět. Jeden je zničený a to je deník. Zajímalo by mě kolik jich má.

Po povídání s Freyou jsem padla vyčerpaná do postele. Byla jsem úplně vyřízená. Taky nepochybuji o tom, že Harry odjede co nejdřív na nějaký trénink. Musí přece trénovat, když je Voldemort zpátky. Tyhle myšlenky jsem rychle zahnala a přemýšlela nad tím, jak bych mohla vidět Oriona a Martinu. Chyběli mi a celou dobu, co žijí nový život doufám, že se s nimi uvidím. Je to skoro rok, co o sobě dali vědět a já je chci vidět. Byť jen jako obrazy.

Tohle přemýšlení však bylo přerušeno spánkem, který se dnes bohužel neobešel bez noční můry.

Tímto ukončuji čtvrtý ročník. Snad jste si to užili. Těším se na další kapitolu a zase brzy. Claire