25. Kapitola

1K 41 3
                                    

31.7.1994

Je další den mých prázdnin. Dnes mám narozeniny. Už uběhl nějaký čas od mého vytočení Niny. Mám už toho dost. Každý den tam schytám aspoň jednu facku. Nina je totiž mudla, ale i tak pozná, když kouzlím. Musím u ní žít jako mudla, zatímco můj bratr někde ve světě trénuje. Chápete to?

Je pět ráno. Super čas. Vylezla jsem z postele a potichu se převlékla. Nepotřebuji někoho vzbudit. Potichu jsem opustila pokoj a následně dům. Na ulici jsem se přemístila před dům Zmijozelů. Potřebuji to tam prohledat a něco si popřípadě odnést.

První jsem prošla přijímacím salonkem. Sice tam toho nikdy moc nebylo, ale podívat se má všude, ne? Jak jsem předpokládala nic moc cenného tam nebylo. Dále jsem šla do obýváku. Prolezla jsem ho celý a našla přívěsek s onyxem. Dárek k sedmnáctinám pro mou mámu. Byl pořád stejně krásný, jako když jsem ho viděla naposledy. Nasadila jsem si ho a vydala se dál.

Prolezla jsem všechny místnosti a odnáším si pouze ten přívěsek. Šla jsem před dům a následně se přemístila do zahrady Potterova domu. Šla jsem dovnitř, aby to vypadalo, že jsem byla na zahradě. Všichni seděli v kuchyni a já si k nim přisedla. Letos s námi slaví i Weaslyovi a Hermiona. Jakmile to půjde, tak se vypařím.

,,Dobré ráno." pozdravila jsem je. Bylo osm hodin a prohledáváním domu jsem strávila dobré tři hodiny, ale stálo to za to.

,,Dobré." odpověděli sborově. Pokrčila jsem rameny a věnovala se snídani. Bohužel ji, jako každý rok, vybíral Harry, takže to bylo něco nezdravého. Letos palačinky se zmrzlinou, šlehačkou a čokoládou. Kdyby tam aspoň bylo nějaké ovoce. Povzdechla jsem si a začala jíst. Té snídaně jsem snědla sotva polovinu, protože mě z toho sladkého začalo být špatně. Rychle jsem se zvedla od stolu a utekla do koupelny. Hned jsem si klekla před záchod a začala jsem zvracet. Zatracená alergie! Aby jste to pochopili, tak já mám alergii na sladké. Nesmím moc velkou dávku a když už tak s nějakým ovocem či něčím jiným. A tohle bylo jen sladké. Kdyby to bylo místo zmrzliny s marmeládou, tak tady teď nejsem. Rodiče evidentně neví, na co jsem alergická. Tuhle alergii jsem měla i v původním životě. Vůbec mi nevadí, protože se dá kontrolovat.

Začala jsem zvracet i žaludeční šťávu. Věřte mi, není dobrá. Já to s alergií mám tak, že když to přeženu, tak začnu zvracet a pak sladké nemůžu týden vidět. A ještě k tomu, budu mít fialovočerné oči, které zmizí po tom týdnu. Zvedla jsem se ze země a podívala se do zrcadla. No jasně, už ty oči mám v té barvě. Moje původní modrozelená je na týden pryč. Opláchla jsem si obličej a vrátila se zpátky. Teď už všichni seděli v obýváku. Hned jak jsem přišla, tak se na mě všichni otočili.

,,Kam si utekla?" zeptala se mě hned Lily.

,,Do koupelny." pokrčila jsem rameny a sedla si do křesla.

,,Jsi normální? Utéct od stolu?" pokračovala Lily nevěřícně.

,,To jsem vám měla pozvracet stůl?" ptala jsem se nevěřícně. ,,Asi si zapomněla, že já mám na sladké alergii. Že ho nesmím mít ve velké míře a když už tak aspoň s nějakým ovocem. Evidentně jsi na to zapomněla." kroutila jsem hlavou. Podívala jsem se do její tváře a je vidět, že to nevěděla, protože já jí to nikdy neřekla. Vždy jsem si vařila sama a ona nic netušila.

,,Můžu už začít rozbalovat?" zeptal se Harry netrpělivě. V tu chvíli se jejich pozornost přesunula na něj a James mu pokynul, že může. Hned se na ty dárky vrhl a začal ten papír trhat. Já jsem si vzala své dárky a jako každý rok čekala. Harry je měl rychle rozbalené a začal je komentovat. Nějaké se mu líbily a nějaké ne.

Ta druhá z minulosti Kde žijí příběhy. Začni objevovat