Ta druhá z minulosti

16. Kapitola

25.12.1992

Už uběhl nějaký čas od mého zavření Tajemné komnaty. Vše se vrací do normálu, teda až na to, že zkamenělí jsou pořád jako kámen. Teď jsem na to nemyslela, protože jsou Vánoce. Letos je opět trávím v Bradavicích. Freya tu zůstala se mnou, stejně jako Fley a Rob. Harry s Ronem a Hermionou jeli k Potterovým. To byl důvod tu zůstat. Neměla jsem na ně vůbec náladu. Přece si nebudu kazit svátky nějakýma blbcema. Chtěla jsem je strávit s těmi nejbližšími. To znamená s mými kamarády. Moje rodina jsou momentálně obrazy a s těmi se obejmout nejde.

Je ráno a já se probudila v dívčí ložnici Nebelvírské koleje. Hned jsem vylezla z postele a šla se převléct. Oblékla jsem si zlaté tílko, červenou sukni a zlaté baleríny. Prostě jsem klasická Nebelvírka. Sice každý rok chodím jen v jedné barvě, ale letos mám chuť udělat výjimku. A to se taky stalo.

Už oblečená jsem si sedla na postel a vzala jsem si dárky, které byly u nohou mé postele. První jsem otevřela dárky od Lily, Jamese, Siriuse a Remuse. Upřímně jsem nevěděla, co čekat. Od Lily a Jamese jsem dostala mikinu, od Siriuse náramek a od Rema knihu. Musím říct, že dárek od Rema byl asi nejlepší. Ani ty další od rodiny nebyly špatné, ale i tak to není můj styl.

Dále jsem se vrhla na dárky od Fleye, Roba a Freyi. Ti ví, co bych chtěla a dokážou něco vybrat. Od Freyi jsem dostala rosegold hodinky, od Roba černé podpatky a od Fleye krásnou sadu šperků. Vědí přesně, co se mi líbí a co mi udělá radost. Pak tam byl ještě dárek do Hillových. Byly to černé šaty. Ty mi taky udělali radost. Je vidět, že mě rodiče mé kamarádky znají víc, než mí rodiče. Jak smutné.

Přestala jsem to řešit a odešla jsem do společenské místnosti. Freya seděla na sedačce a čekala na mě.

,,Veselé Vánoce." pozdravila jsem Freyu klasickou vánoční větou.

,,Tobě taky. A díky za ty náušnice." odpověděla Freya.

,,Já taky děkuji za ty hodinky. Přesně takové jsem si chtěla koupit, ale ty si mě předběhla." zasmála jsem se.

,,To samé já. Na ty náušnice jsem koukala dva roky. Vždycky jsem se rozhodovala zda si je koupit a vždy jsem je tam nechala. Vyřešila si to za mě." usmála se na mě. Pak jsme se mlčky vydaly na snídani. Sedli jsme si ke stolu. Letos zůstalo velmi málo žáků, takže tady byl jen jeden stůl. Nandala jsem si jídlo a začala jíst. Postupně přišli i ostatní studenti, co tu zůstali a taky začali snídat. Panovala tady veselá nálada, asi proto, že jsou Vánoce. Užívala jsem si vánoční atmosféru v tomhle hradu. Je úžasné, že se toho kolik nezměnilo. I když jsou tu změny. Jako třeba plesy. Kdysi se konaly na každé Vánoce a ukončení školního roku. Byly pro všechny ročníky, jen byla rozdílná večerka. První až čtvrtý ročník měl do desíti a pátý až sedmý do půlnoci. Taky od prvního po čtvrtý se mohlo chodit bez partnerů. Mohl být, ale nemusel.

Moje úvahy byly přerušeny Freyou, která se mnou třepala. Oklepala jsem se a společně s ní jsem šla do knihovny. Musela jsem si napsat esej do lektvarů. Bohužel nás nenechají ani na Vánoce. Dali nám úkoly, protože nechtějí, abychom se nudili. Aspoň mám k dispozici knihovnu.

Sedla jsem si ke stolu v knihovně, vytáhla pergamen, brk a inkoust, kouzlem si přivolala potřebnou knihu a pustila se do práce. Tentokrát jsem knihu potřebovala, ale to jen proto, aby ta esej nebyla krátká. Mohla by jít známka dolů. Psala jsem docela rychle, ale zároveň čitelně.

Napsala jsem poslední slovo věty a mohla jsem skončit. Už tak mám o trochu víc, než mělo být. Všechno jsem ze stolu uklidnila a šla jsem se projít kolem regálů, abych si mohla vybrat nějakou knihu. Chodila jsem dlouho, ale nakonec jsem si vybrala knihu Romeo a Julie. Prostě klasika. Sedla jsem si zpátky a začala si číst. Freya už taky dopsal esej a stejně jako já, se začala věnovat četbě.