29. Kapitola

1K 51 0
                                    

24.11.1994

Dnes je první úkol. Jak jsem zjistila, tak to budou draci. Ti byli i předtím, ale byl to až druhý úkol. Jsem zvědavá, jak se s tím šampioni poperou. Já vím, jak se s drakem vypořádat, ale říkat jim to nebudu. Vybral je pohár, tak ať si poradí ne?

,,Vstávej!" bylo první, co jsem po ránu slyšela. Freya se mnou třásla. Otevřela jsem oči a posadila se na posteli.

,,Kolik je hodin?" zachraptěla jsem.

,,Šest." odpověděla.

,,Proč mě budíš v šest ráno?" zeptala jsem se nevěřícně.

,,Úkol je zahájen v devět. Jen jsem chtěla, aby ses stihla nachystat a povyprávěla mi, jak se s tímhle úkolem popral ten tvůj bratranec." řekla.

,,Fajn." přikývla jsem a odešla do koupelny. Tam jsem si udělala ranní hygienu a převlékla jsem se. Pak jsme se s Freyou vydali do společenské místnosti.

,,Takže?" zeptala se nedočkavě.

,,Byl to tehdy druhý úkol. Orion měl toho nejtěžšího draka. Byl to maďarský trnoocasý. Pamatuji si, že ho přeměnil v kámen, teda uzavřel v kameni. Pak si jednoduše došel pro krabičku, ve které byl rubín. Získal za to plný počet bodů, to znamená padesát." zavzpomínala jsem.

,,Pěkně. Nevím, jestli bych to zvládla. Jaký byl vlastně první úkol?" zajímala se.

,,Bludiště s různými nástrahami. A třetí úkol bylo vylovit z jezera poklad. Každý šampion tam měl asi deset kamenů, rozházené po dně. Bradavice měli rubíny, Krásnohůlky safíry a Kruval onyx. Byli různě schované. Vyplaval si až jsi měl všech deset kamenů. Záleželo na čase. Pak se všechno sečetlo a vyhlásil se vítěz."

,,A v jakém čase to stihl?"

,,Za hodinu. Použil bublinové kouzlo. Jsem zvědavá, jaké úkoly budou teď." přemýšlela jsem.

,,To já taky." odpověděla. Dále jsme se bavili převážně o prvním úkolů. Zajímalo by mě, kdo to vyhraje. Doufám, že to budou Bradavice.

V osm hodin jsme se zvedli a odešli na snídani. Úkol začíná za hodinu, tak ať se stihneme ještě najíst. Bohužel mě na chodbě potkalo nemilé překvapení. Aho hádáte správně. Je to moje rodina.

,,Ahoj." pozdravila jsem, když jsem k nim došla.

,,Ahoj Astrid." opětovali mi pozdrav.

,,Co tady děláte?" zajímalo mě.

,,Jsme tu kvůli tomu úkolu. Zajímá nás, jak se s tím Harry vypořádá. A taky mu ještě chceme poradit." odpověděl Sirius.

,,Aha. A Harry je ve stanu. Tam si šampióny včera večer odvedli, takže není na hradě. No nic. Jdu na snídani a pak se podívat na úkol. Zatím." rozloučila jsem se a, bez čekání na odpověď, jsem odešla. Došla jsem do síně a přisedla si k Freye.

,,Tak co tady dělají?" ptala se.

,,Jdou se podívat na úkol a ještě mu poradit." odpověděla jsem.

,,Jak jinak. Kdybys soutěžilo ty, tak ti na pomoc nepřijdou." konstatovala.

,,To je fakt. Za to já bych měla tebe, Roba a Fleye. A navíc, zvládla bych to i bez nich." řekl jsem.

,,To máš pravdu." přitakala. Pak už jsme jen mlčeli a pustili se do snídaně.

Bylo půl deváté, a tak jsme se vydali do naší ložnice. Byl už konec listopadu, takže velké teplo nebylo, proto jsem si musela obléct trochu teplejší oblečení a až pak se šlo ven. Došla jsem na pozemky a rovnou zamířila tam, kde se bude konat první úkol. Posadila jsem se na tribunu a Freya vedle mě. Spustili jsme konverzaci o tom, jací draci by se mohli objevit. Já jenom doufala, že tam nebude maďarský trnoocasý.

Po půl hodině byl zahájen první úkol. Jako první nastoupil Cedrick. Jeho drak byl švédský krátkonosý. Nebyl nijak složitý. Po deseti minutách to měl za sebou. Další nastoupila Fleur. Její drak byl velšský zelený. Fleur s tím drakem trochu zápasila, nakonec se i popálila, ale zvládla to. Třetí šampion Viktor Krum měl čínského ohniváče. Nakonec se s tím taky popral a to vejce mu vzal. Poslední byl Harry. A ten měl maďarského trnoocasého. To jsem se málem zhroutila. Je to nebezpečný drak a zrovna on se s ním má vypořádat. Sledovala jsem jeho počínání. Chvíli zkoušel nějaká kouzla, ale nedařilo se mu. Nakonec si přivolal koště a sebral mu ho na něm. Musím říct, že to by mě nenapadlo.

Vraceli jsme se zpátky do hradu, všichni plní vzrušení. Já jsem si to moc neužívala. Nemohla jsem uvěřit, že tam opravdu dali toho draka. Vždyť je hodně nebezpečný!

,,Jaký máš pocity?" zeptala se Freya po cestě.

,,Upřímně? Jsem v klidu. Jen mě naštvalo, že tam dali maďarského trnoocasého. Je to nebezpečný drak. Ale zase musím přiznat, že koště by mě nenapadlo." sdělila jsem jí svoje myšlenky.

,,Mě by to taky nenapadlo. Ale mohl ho vyřídit kouzly. Další úkol bude dvacátého čtvrtého února. Co myslíš, že to bude?" zajímala se.

,,To nevím. Mají zlaté vejce, ve kterém mají nápovědu. To vejce už jsem viděla. Musíš ho otevřít pod vodou, protože tam jsou hlasy jezerních lidí. Takže si asi v únoru zaplavou." usmála jsem se.

,,To bych nechtěla." přiznala Freya. Přikývla jsem a pokračovala do Velké síně. Byl totiž čas oběda.

Sedla jsem si ke stolu a pustila se do jídla. Srovnávala jsem ty úkoly. Jsou podobné, jako ty, které byly kdysi. Musela jsem se pousmát. Jsem zvědavá, jestli přijdou na to, jak se to vejce otevírá. Už jsem slyšela, že se ho Harry pokusil otevřít a vyšel z něho jekot, který trhal uši. To potvrdilo mojí domněnku o jezerních lidech.

Dojedla jsem a vydala se do knihovny. To bylo jediné místo, kde jsem měla jistotu, že nepotkám golden trio nebo rodiče. Teda není to jediné místo, ale jinam se mi jít nechtělo. V knihovně jsem si vytáhla Historii Bradavic a začala ji číst. Tuhle knihu jsem měla spíše pro pobavení a vím, že Fley to má stejně. Prostě polovina informací v knize je lež. Četla jsem si a občas se i smála. Opravdu to bylo velice zajímavé.

Dočetla jsem knihu, vrátila ji do regálu a vydala se do společenské místnosti. Chtěla jsem si sednout ke krbu a koukat se do plamenů. Je to totiž velice uklidňující. Bohužel se moje prosba nesplnil, protože u krbu bylo golden trio a zkoumali to vejce. Já se kolem nich proplížila do ložnice, kde jsem si lehla na postel. Opravdu jsem byla unavená. Na večeři už se mu jít nechtělo, a tak jsem si napustila vanu. Vlezla jsem si do ní a dlouho relaxovala.

Vylezla jsem po dvou hodinách. Bylo osm večer. Převlékla jsem se do pyžama a zalezla do postele. Vytáhla jsem si svůj deník a pokračovala ve psaní. Popisovala jsem letošní školní rok. Potřebovala jsem své emoce někomu svěřit a deník je nejlepší. Hlavně tenhle. Já totiž k tomuhle deníku mám citovou vazbu, takže si ho nenechám nějak vzít.

Napsala jsem vše až po dnešek a deník schovala do šuplíku v nočním stolku. Zavrtala jsem se do peřiny a zatáhla závěsy. Po chvíli koukání na závěsy se mi podařilo usnout.

Další část u konce. Jsem opravdu ráda, že tenhle příběh čtete. Další kapitola zase zítra. Claire

Ta druhá z minulosti Kde žijí příběhy. Začni objevovat