9. Kapitola

1.1K 39 6
                                    

1.7.1992

Včera jsme přijeli domů z Bradavic. I když já přijela do domu v Godrikově dole. Nenazývám ten dům domov. Budu tady týden a pak jdu k Freye, protože má rodina jede s Harrym na trénink kdo ví kam. Mě to nezajímá a ani zajímat nebude.

Je ráno a já jsem se rozhodla k prozkoumání Nebelvír manoru. Nachází se v Godrikově dole a je to asi dvacet minut od domu Potterových. Neměla jsem náladu strávit dnešní den s knihou v ruce, když dospělí budou řešit Harryho trénink a sám Harry bude někde na zahradě s Ronem. To mě taky štve. Harry tu může mít kamarády a já ne. Vím, že Harry nesnáší Freyu, ale to neznamená, že tu nesmí být. Ale stalo se.

Scházím schody a v kuchyni si rychle vezmu jablko a spěchám ke dveřím.

,,Kam jdeš?" zastaví mě hlas mámy.

,,Ven." odpovím prostě.

,,Kam přesně?"

,,Chci se projít po vesnici."

,,Nikam nejdeš." zatrhne mi to táta.

,,Proč? Vy budete řešit Harryho trénink a Harry bude s Ronem. Tak mi řekněte, co tady mám dělat?" trochu jsem zvýšila hlas.

,,Tak si běž číst." pokrčila máma rameny.

,,Já chci na vzduch. Vrátím se na večeři. Čau." ukončila jsem rozhovor a z domu vypadla dřív než něco stihli říct nebo udělat. Chvilku jsem běžela a zastavila jsem se, až když jsem měla dům z dohledu. Pak jsem pokračovala normální chůzí.

Procházela jsem se vesnicí, kde jsem a ráda trávila prázdniny. Bohužel teď mi to kazí fakt, že tu žiju s 'rodinou'. Ani jsem se nenadála a už jsem stala před branou Nebelvír Manoru. Ujistila jsem se, že mě nikdo nesleduje a otevřela jsem bránu. Vešla jsem na pozemky a bránu jsem zavřela. Pak jsem kamennou cestičkou šla až do domu. Hned za vstupními dveřmi se rozkládá hala. Je světlá a slunečná. Hned vedle haly je kuchyně. Opět světlá a prostorná. V přízemí se ještě nachází obývací pokoj. Celý dům je moderní a na tuto dobu.

Dale vcházím do suterénu, kde se nachází posilovna a bazén. Velice hezké místnosti, které v domě nemá každý.

Ze suterénu jdu do prvního patra, kde se nachází tři pracovny. První je mámy, druhá Godricka a ta třetí Roweny. Všechny byly světlejší a velice moderní. Pak jsem šla do druhého patra, kde se nacházejí ložnice. Teda ložnice Roweny a Godricka, mámy a táty a pak Amelie s Peterem. Amelie a Peter jsou moji prarodiče ze strany mámy. Amelie je dcera Salazara a Helgy a Peter je syn Godricka a Roweny. Ale to jsem odbočila.

Následuje třetí patro, které je celé moje. Mám tam pracovnu, koupelnu, ložnici, šatnu a knihovnu. A jako poslední je čtvrté patro, kde je sauna. V pátém patře se nachází obrazárna a to je poslední místo, kam teď mířím. Jsou tam totiž vyobrazení moji rodiče, prarodiče, zakladatelé. Je to moje nejoblíbenější místo na zemi.

Otevřela jsem dveře obrazárny a podívala se na obrazy. Všechny hned stočili pohled na mě a já jsem zavřela dveře.

,,Isabell." vydechla moje máma.

,,Ahoj mami." pozdravila jsem.

,,Zlato. Bože." byla celá rozklepaná.

,,Řekneš mi jaký je rok?" ozval se táta ze svého obrazu.

,,1992." odpověděla jsem pohotově.

,,Takže ta věštba se splnila." řekla babička. Jen jsem přikývla.

,,A v jaké rodině teď si?" ptal se tentokrát děda.

,,V Potterově rodině. Podle té pronesené věštby se mám narodit do rodiny, do které jsem se měla vdát. I u Fleye se to stalo." vysvětlila jsem.

Ta druhá z minulosti Where stories live. Discover now