13. Kapitola

1K 44 0
                                    

1.9.1992

Je prvního září a to znamená jediné. Odjezd do Bradavic! Jak já se na tu školu těším, žádní rodiče, žádní sourozenci, kteří by vás pořád otravovali. Ach, ráj na zemi.

Vstala jsem poměrně brzy a dobalila jsem posledních pár věcí, které jsem potřebovala do Bradavic. Jako třeba hygienu. Zavřela jsem kufr a potichu ho postavila do předsíně. Pak jsem se vydala udělat si snídani. Uvařila jsem palačinky, které byly plněné černým rybízem a na povrchu byl rybíz, maliny, ostružiny, ale i karamel. Já prostě karamel zbožňuju a dávám ho všude, kam můžu. Prostě miluji karamel a karamelové věci. Mám na tom závislost už od svých pěti let, ještě z doby před tisícem let.

V klidu jsem posnídala a pak jsem se vydala ustlat si postel a uklidit pokoj. Nevím proč, ale nudila jsem se. Bylo už půl jedenácté a já jsem scházela dolů ze schodů. Byl nejvyšší čas se vydat na nástupiště. Přemístila jsem se s Remusem a hned proběhla sloupem. Kufr jsem dala do zavazadlového prostoru a pak jsem vzala klec s Acrou a vydala jsem se najít Freyu. Našla jsem ji uprostřed vlaku.

,,Ahoj Frey." pozdravila jsem ji.

,,Ahoj Is." opětovala pozdrav.

,,Já se ještě půjdu rozloučit s Lily a Jamesem, jo?" řekla jsem hrozně ironickým tónem. Nechtělo se mi a ona to poznala.

,,Jen běž. Ať to máš rychle za sebou." řekla mi. Já jsem se vydala z vlaku a došla jsem k rodině.

,,Tak na letní prázdniny." oznámila jsem a objala pouze Remuse.

,,Snad na Vánoce, ne?" ptala se Lily.

,,Nebude vadit, když zůstanu v Bradavicích?" zeptala jsem se tónem, který naznačoval, že se o tom nechci bavit.

,,No nic. Tak si to užij." řekl James. Jen jsem se falešně usmála a vydala jsem se zpátky do vlaku za Freyou.

,,Mise splněna?" tázala se Freya.

,,Jo." přitakala jsem. Pak jsme si sedli a povídali si o našich prázdninách. Celou cestu jsem strávila povídáním si s Freyou.

Vystoupili jsme v Prasinkách a do hradu jsme odjeli v kočárech, které táhli testrálové. Testrály vidí jen ten, kdo byl svědkem něčí smrti. Já jsem viděla umírat Theodorose Weaslyho, takže já je vidím.

Nasedla jsem do kočáru a nechala se odvézt až k hradu. Vystoupila jsem z kočáru a s Freyou jsme šli do Velké síně. Posadili jsme se ke kolejnímu stolu a čekali jsme na ostatní a na začátek zařazování. Moudrý klobouk měl svou píseň a teprve až potom začal rozzařovat studenty. Zatleskala jsem pokaždé, když byl někdo z prvňáků zařazen do Nebelvíru.

Pomalu se blížil konec zařazování. Ginny se dostala do Nebelvíru a pak byl konec. Brumbál pronesl pár slov a pak jsme se konečně mohli pustit do večeře. Vypadalo to v klidu, než přišel Filch a něco pošeptal Snapeovi. Ten zvedl obočí a vydal se ze síně pryč. Následně Brumbál představil nového učitele OPČM. A světě div se, opravdu to byl Lockhart. Myslela jsem si, že je to jen vtip, ale asi to myslí vážně. Pak jsem dojedla a vydala se na kolej. Vešla jsem do ložnice a začala jsem vybalovat. Teda než do pokoje přišla Freya.

,,Co se stalo?" zeptala jsem se, když jsem viděla její výraz.

,,Potter a Weasly přijeli do školy létajícím autem." osvětlila mi situaci.

,,Cože?" řekla jsem nevěřícně.

,,Prej jim ujel vlak, nenapadlo je, aby počkali na rodiče, ale vzali si auto pana Weaslyho a normálně přiletěli, ale narazili do vrby mlátičky." vychrlila na mě vše, co věděla.

,,Ti jsou blbí." zanadávala jsem.

,,Nevyloučili je. Podle mě proto, že to jsou oni." řekla Freya naštvaně.

,,Někoho jiného by už vyloučili." přitakala jsem. Dál už jsme to neřešily a začaly jsme se bavit o škole. Bohužel jsme se nebavily dlouho, protože přišla Hermiona.

,,Už to víte?" ptala se bez pozdravu.

,,Ano." odpověděla jsem lhostejně.

,,Co si o tom myslíš?" zeptala se mě Hermiona.

,,Že můj bratr je debil a Weasly taky. Tohle mohlo napadnout jen je." řekla jsem narovinu.

,,Oni se občas chovají jak blbci, ale jinak jsou fajn." snažila se Hermiona vyvrátit mé přesvědčení.

,,Ten názor nesdílím. Ty s nimi nejsi dvacet čtyři hodin denně." prohodila jsem znechuceně a považovala rozhovor za ukončený. Otočila jsem se zpátky na Freyu a začala se s ní zase bavit. Hermiona odešla, asi za nimi, a já s Freyou jsme tak měli klid.

Bavili jsme se celý večer, než byl čas jít spát. Freya šla do koupelny a já jsem si mezitím nachystala pyžamo a dovybalila jsem. Freya přišla z koupelny a já ji tam vystřídala. Vlezla jsem do sprchy do dopřála si horkou vodu. Potřebovala jsem hodit starosti za hlavu a užívat si, že jsem zpátky v tomto hradě.

Vylezla jsem ze sprchy a oblékla jsem si pyžamo. Pak, už v pyžamu, jsem se vrátila do ložnice a vlezla si do postele. Vzala jsem si deník a začala si psát zápis za dnešní den. Deník vypadal staře, protože taky byl. Píšu si ho od roku 1008. To mi bylo osm let. Nevím, co mě to tehdy napadlo, ale teď jsem za to ráda. Můžu si přečíst své pocity, když jsem tu byla poprvé. To mi bylo pět let a máma mě sem vzala, protože si tady něco potřebovala zařídit. Na ten den nikdy nezapomenu. Hlavně proto, že byla sobota ve školním roce. Tu návštěvu jsem si užila.

Nechala jsem vzpomínání a zaklapla jsem deník. Vrátila jsem ho do nočního stolku a zhasla jsem. V pokoji byla příjemná tma, ale já jsem nemohla usnout. Uvažovala jsem nad tím, co Harry a Ron udělali. To opravdu musel vymyslet jen blbec. Ale to oni jsou, takže takový šok to není. Nevěřila jsem, že tohle by někdy provedli, ale stalo se. A taky jsem čekala vyloučení, ale v případě Harryho každý přimhouří, popřípadě zavře, oko. A pak ať se nediví, že je rozmazlený, že si myslí, že mu patří celý svět. On totiž neumí nic.

Vzala jsem si hůlku a zavřela jsem se v koupelně. Potřebovala jsem se uklidnit.

,,Expecto patronum." zašeptala jsem. Z mé hůlky vyběhla vlčice. Konkrétně kanadská. Je to můj patron. Nechala jsem ji pobíhat po koupelně. Moje šťastná vzpomínka byla ta, když jsem patrona vykouzlila poprvé. V té době mi bylo šest. Už jsem měla svojí hůlku a jen tak to zkoušela. Nevím jak, ale vyčarovala jsem ho napoprvé. Tehdy jsem byla totálně nadšená.

Po deseti minutách jsem nechala patrona zmizet a vrátila jsem se zpátky do ložnice. Hůlku jsem položila na noční stolek a lehla jsem do postele. Tentokrát mi šlo usnout rychleji, ale přesto pomalu. Zavřela jsem víčka a propadla se do svého snu. Teda vzpomínky. Obsahovala mě, Fleye, Oriona a Martinu. Nevím proč, ale chtělo se mi brečet. Tak strašně mi chybí. Nakonec jsem, přece jen, měla bezesný spánek.

A je to. Napsaná další část a jsem na ni hrdá. Snad se vám líbila a budete v četbě pokračovat. Hezký den. Vaše Claire

Ta druhá z minulosti Onde as histórias ganham vida. Descobre agora